O domu, který nám přirostl k srdci s oblibou říkáme - „můj dům - můj hrad“, předzahrádka by proto měla být do tohoto hradu také důstojným vstupným prostorem. Zatímco prostor hlavní zahrady obvykle patří soukromí, ve kterém nechceme být po těžkém pracovním dnu nijak rušeni, funkce předzahrádky je trochu jiná. Je to uvítací prostor pro hosty, kteří do domu přicházejí, ale stejně důležitá je i pro majitele nemovitosti samotného. Prostorem předzahrádky prochází vždy při cestě do domu nebo z domu.

Často bývá některé z oken domu situované do ulice a předzahrádka v tomto případě platí i za spojovací místo mezi domem a ulicí. Předzahrádka je také tak trochu projevem charakteru majitele domu. Svědčí o jeho hodnotách, prioritách i celkovému vztahu k životnímu prostředí. Předzahrádka má totiž ještě jedno velmi důležité poslání. Ať se nám to líbí, nebo ne, je také významným prvkem veřejné zeleně.

Přesněji řečeno, měla by jím být. Velmi často bývá tato funkce podceňována a majitelé nemovitostí si svou předzahrádku nechávají pro sebe. Někde ještě není velkou vzácností vidět předzahrádky, které plní hospodářské poslání a ve „velkém“ produkují suroviny spíše pro fyzickou, než duševní potěchu organismu. I okrasné předzahrádky však někdy své poslání příliš neplní. V lepším případě je chrání masivní plot, v horším případě bývá uvězněna do stínu vysokých neprůhledných zdí. Vysoké ploty a zdi můžou ochránit soukromí na zahradě, pro předzahrádky jsou však tyto prvky spíše nepřátelské.

Vzhled veřejných prostranství měst a obcí mohou předzahrádky velmi silně ovlivňovat. Na jedné straně očekáváme od místních zastupitelství, aby se nám postarali o veřejnou zeleň, na druhé straně je někdy jenom sotva možné na zakázku „vyrobit“ krásnou ulici, když zůstane soukromý prostor před domem zanedbaný, nebo navždy ukrytý za pevnou zdí.

Neznamená to však, že by předzahrádky musely být zcela bez plotů. V některých situacích je vysloveně žádoucí si svůj prostor ohraničit a jednoznačně vymezit. Pro tento účel je možné využít řadu možností.

Dobře poslouží nízké plůtky ze dřeva nebo kovu, v některých zemích se pro oddělení předzahrádky od veřejného prostoru používají nízké zídky, které obvykle nepřesáhnou výšku půl metru. Tyto jasné předěly dostatečně stačí předzahrádku ochránit od nevítaných návštěv venčených pejsků. I pro lidi procházející ulicí jsou jasným poselstvím, které zřetelně odděluje veřejný prostor od soukromého.

Pro oddělení předzahrádky od ulice také výtečně poslouží nízké živé plůtky, které působí velmi přirozeně. Při volbě rostlin pro tyto plůtky musíme vybírat nízké druhy, nebo ty druhy dřevin, které dobře snášejí pravidelné stříhání. Také je důležité upřednostnit odolné druhy, které snesou všechna rizika přicházející z ulice. Proto tyto rostliny musí snadno odolávat mechanickému poškození. V ulicích, ve kterých se v zimě používá posypová sůl, se výběr vhodných rostlin na živé plůtky musí řídit i tímto aspektem.

Při plánování předzahrádky máme velké možnosti přispět k celkovému vzhledu ulice. Od charakteru předzahrádek záleží, jestli se ulice stane pouze tranzitním prostorem a parkovištěm, nebo místem vycházek, aktivního odpočinku a sousedských setkání. Byla by škoda nevyužít obrovského potenciálu rostlin, které mohou celkem snadno vylepšit úroveň našeho bydlení.

Rostliny vhodné pro nízké, pravidelně stříhané živé plůtky

tavolník (Spiraea bumalda, Spiraea japonica) -  slunce, polostín

mochna křovitá (Potentilla fruticosa) –– slunce

zimostráz (Buxus) –– stín až slunce, ale vlhko, vyšší nároky na péči, nesnáší zasolení

dřišťál (Berberis) –– různé odrůdy, slunce až polostín

brslen (Euonymus japonicus) –– polostín – stín, vlhko

javor babyka (Acer campestre) –– slunce až stín, odolný, snáší zasolení

tis (Taxus) –– stín až slunce, vlhko