Základní smysl cesty je sice propojovat dva body, ale v zahradě se k němu přidává ještě druhý možný důvod její existence, a tou je možnost procházky, obchůzky, obhlídky – cesta sama je v tuto chvíli cíl.

Na zahradě se počet, velikost, klikatost i vedení cest odvíjí především od velikosti pozemku. Platí, že čím je zahrada menší, tím méně cest potřebuje a také unese. Pokud máte naopak zahradu rozměry srovnatelnou s malým parkem, pak jsou pro ni cesty a cestičky více než přirozené.

Účel a prostředky

Pokud cestu budete vytvářet nebo si nejste jisti, že ta stávající má tu správnou podobu a směr, pak poměřte dvě důležité stránky, kterými jsou praktičnost a estetičnost. Cesta má totiž v první řadě vést tak, aby byla využívaná. Už stavitelé sídlišť v nedávné minulosti nechávali jejich obyvatele nejdříve vyšlapat cesty na nejpoužívanějších trasách v okolí domů a až poté v těchto místech zbudovali plnohodnotné chodníky.

Jak již zaznělo, cesta může fungovat i jako vycházková trasa, pak podle odborníků platí nepsané pravidlo, že byste se při prohlídce zahrady neměli po stejné cestě vracet. Taková cesta bude mít spíše než podobu vybetonované či vydlážděné trasy přírodnější vzhled, který nebude odvádět pozornost od krásy zahrady, ani v ní nebude působit rušivě.

Druhý důvod cesty je vést k cíli, např. k zahradnímu altánu, do nářaďového domku, k venkovní sauně apod. Zde se vždycky zamýšlejte nad tím, zda takovou cestu budete využívat i v zimě , kdy vyžaduje údržbu. Lépe se bude sníh odklízet ze zpevněných ploch, jejichž povrch je pokud možno rovný. Důležitá je ale také bezpečnost – leštěný kámen, glazovaná dlažba a podobné materiály budou v zimě kluzké. Proti tomu na zámkové dlažbě, cihlách či na písku nebezpečí uklouznutí nehrozí.

S tím souvisí také další pravidlo – jakákoli zpevněná cesta (např. dlažbou, kamenem apod.) by měla mít silný význam. A ještě jedno – materiál, z něhož je cesta vybudovaná, by měl odpovídat charakteru zahrady nebo její části a fungovat jako pojící prvek.

Cesty a cestičky

Zatímco příjezdovou cestu k domu budete dimenzovat podle toho, jaký máte vůz, případně kolik jich budete parkovat před svým domem apod., rozměr přístupové cesty k obydlí se bude řídit tím, že by po ní měly jít pohodlně dvě osoby vedle sebe, případně jeden člověk s břemenem.

Obecně se počítá prostor 60 cm široký na jednoho člověka, tato cesta by tak měla mít alespoň 1,2 m na šířku, obecně se u často používaných cest zvětšuje tento parametr na 1,5 m. Proti tomu cesta po zahradě může být užší. Počítá se i s tím, že po ní ve dvou budete chodit méně, a pokud už vyrazíte ve dvojici, může jeden jít po zpevněné části a druhý mimo ní, aniž by trvale poškodil třeba trávník.

Populární kámen

Vyšlapaná cesta v trávníku není v žádné zahradě žádoucí, takže i tu nejobyčejnější cestu (která ovšem má svůj význam), byste měli něčím vyložit. Jako základní materiál se v tomto případě nabízí kámen – štípaný či řezaný, který obecně vládne dnešním zahradám. Ať už jako luxusní, drahý a opracovaný materiál, nebo jako nesouměrné kusy přivezené z blízkého lomu či lesa, kterými příjemně propojíte svou zahradu i s rázem okolní krajiny.

Další materiály

Na zbudování cesty můžete ale použít také dřevo (na české cesty české dřevo - modřín či akát), poměrně nákladná, ale krásná bude špalírová cesta – z dřevěných špalíků. Moderním materiálem je dřevoplast nesoucí různá obchodní jména, nicméně častěji než v podobě cesty se s ním setkáte spíše na terasách.

U vstupů do domu je oblíbená již zmíněná zámková dlažba, u níž je dnes na výběr z různých tvarů i barevnosti. Setkat se ale můžete také s cestou třeba ze použitých i nových cihel nebo s cestou vytvořenou ze starých pražců či jejich betonové napodobeniny.

Dále s kombinací dlažebních kostek a kamene, venkovní dlažbou různých formátů, zatravňovací dlažbou, rozšířeným materiálem je také kačírek, které je lepší použít v menší frakci. Ta je totiž příjemnější při používání i lépe vstřebává vlhkost. Konečně svůj účel splní také mulčovací kůra nebo si můžete pořídit mlatovou cestu, která působí dojmem jakoby ztvrdlého písku. S takovou se potkáte často v zámeckých zahradách.

Cesta do svahu

Úsek cesty vedoucí v prudkém kopci vyřešte určitě schody, případně nášlapy z větších valounů, které můžete obklopit kačírkem, použít zde lze také dlažební kostky nebo pražce, které v nepravidelných intervalech, „schůdek po schůdku“, vyrovnají převýšení. V mírnějším svahu pak vytvořte lehký sklon cesty k vnitřní straně svahu nebo ji ošetřete drenáží, aby při silném dešti voda nestahovala materiál z kopce dolů. Cesta bude totiž pro vodu vždy fungovat jako koryto.

Typy cest:

  • plně zpevněné – keramická dlažba, celistvá kamenná či betonová dlažba, litý beton apod.

  • částečně zpevněné – hrubý štěrk, oblázky, nášlapné kameny, pražce atd.

  • nezpevněné – písek, mulčovací kůra...