Navzdory tomu, že šišky jedlí nelze za běžných okolností uchovat, jsou to možná právě ony, kvůli kterým se některé druhy jedlí s takovou oblibou pěstují. Naštěstí tyto půvabné jehličnaté stromy nabízí i mnoho dalších, velmi hezkých efektů. Je to zejména jejich elegantní tvar, výrazná barva jehličí a nejednou také vůně, která tak krásně připomíná Vánoce.

Stromy z hor

Jedle jsou ve většině případů typické horské stromy, to je důležité zmínit zejména proto, že právě v horském a podhorském prostředí se většině jedlí daří lépe, než v suchém a teplém prostředí nížin. Naše jediná původní jedle – jedle bílá (Abies alba) roste v naší přírodě v lesích nejčastěji s buky nebo smrky. Jedle bílá sice do naších lesů patří, ale pro běžné použití v zahradách je příliš velká.

Existuje ale celá řada druhů a zejména odrůd, které jsou naopak v zahradních úpravách velmi působivé. Než se rozhodnete pro nákup jedle v zahradnictví, měli byste poznat nároky těchto stromů, aby byla naděje, že se jim u vás bude dařit. Na severní polokouli roste na několik desítek druhů jedlí a v zahradách se pěstuje ještě celá řada dalších kultivarů. Tyto stromy se v nárocích mohou lišit, ale existuje několik pěstitelských pravidel, která platí pro velkou část běžně pěstovaných druhů.

Většině druhů jedlí vyhovuje trvale vyšší vlhkost vzduchu a také vlhká, ne však příliš mokrá půda. Půda může být těžší, hlinitá až hlinitopísčitá, bohatá na živiny. Jedle ve volné přírodě obvykle klíčí přímo pod korunami stromů, proto mladé rostliny snáší lépe stín, než přímé slunce. Starší jedle postupně snesou i vyšší dávku slunečního svitu, ale stejně dobře se jim bude trvale dařit i ve stínu, třeba na severní straně domu.

Jistou výjimkou jsou tzv. stříbrné odrůdy jednotlivých druhů. Tento stříbrný odstín pomáhá vytvořit i relativně silná vrstvička vosku, která pokrývá povrch jehlic. Tato vosková vrstva snadněji odráží sluneční záření do prostoru, proto se při dodržení ostatních nároků těmto „stříbrným“ odrůdám daří dobře i na slunečném stanovišti. Rovněž také platí, že většině druhů jedlí vyhovuje spíše chladné a vlhké podnebí. Nedá se jednoznačně říct, že by v suchých nížinných oblastech nemohly jedle vůbec růst, ale pro většinu druhů je toto prostředí nepřirozené.

Které pěstovat

K nejoblíbenějším jedlím současnosti patří jedle korejská (Abies koreana). Ve své domovině obvykle roste do výšky 10 – 12 m, u nás obvykle těchto rozměrů nedosahuje. Pro pomalejší růst se hodí i do menších zahrad, výtečně vynikne jako tmavé pozadí skalky. Od původního druhu existuje více krásných kultivarů, které jsou v dospělosti mnohem menší.

Půvabným kultivarem jedle korejské je odrůda ´Silberlocke´. Vyznačuje se zejména tím, že její jehlice se obloukovitě stáčejí směrem nahoru. Tím je více vidět jejich rubová část, takže na rostlině vidíme kromě barvy zelené i velký podíl stříbrně bílých odstínů.

´Luminetta´ je jednou z dalších odrůd korejské jedle. Především od jara až do poloviny léta je zajímavá citronově žlutým vybarvením mladých jehlic. Ty jsou však mnohem citlivější k slunečním paprskům, proto pro tento kultivar důsledně hledáme vlhké místo v polostínu.

Z miniaturních jedlí stojí za zmínku další odrůda jedle korejské - ´Tundra´. Je to velmi kompaktní hnízdovitě rostoucí jedlička svěže zelené barvy. Výborně se hodí i do menších skalek a ve vlhkém a chladnějším prostředí i pro pěstování v nádobách.

Pro menší zahrady, miniskalky či předzahrádky se výborně hodí zakrslá forma jedle balsámové (Abies balsamea) ´Nana´. Je to kompaktní rostlina tmavě zelené barvy, která obvykle dorůstá do výšky i šířky kolem 60 cm. Jenom ve výtečných podmínkách a za mnoho let může narůst ještě o něco více.

Velmi zajímavá je jedle španělská (Abies pinsapo), která je charakteristická kruhovým rozložením jehlic na větvích. Je náročnější na teplejší a chráněné polohy, může být citlivá na průvan a mrazivý vítr. Ve své domovině roste jako poměrně velký strom, u nás roste relativně pomalu do výšky kolem 10 m a může se snadno použít i do středně velkých zahrad. Vyžaduje půdy s vysokým obsahem vápníku.

Nejčastěji v období vánočních svátků se potkáváme s jedlí, která bývá označována nesprávně jako dánská jedle. Ve skutečnosti se jedná o jedli kavkazskou (Abies nordmanniana ), která se ovšem jako vánoční stromek pěstuje ve velkém právě v Dánsku. Je to impozantní veliký strom, který se hodí více do parků, nebo jenom do těch největších zahrad. Atraktivní formou jedle kavkazské (Abies nordmanianna) je zlatě žlutá odrůda ´Golden Spreader´. Ve srovnání s původním druhem roste o něco pomaleji. Podobně jako ostatní odrůdy se žlutým jehličím i tato je citlivější na přímý sluneční svit.

Jedle vznešená (Abies procera ) ve své severoamerické domovině dorůstá až do výšky nad 60 m, v naších podmínkách dorůstá do podstatně menších rozměrů (8 - 15 m). Je to mimořádně mrazuvzdorná dřevina, bývá považována za jednu z nejatraktivnějších jedlí vůbec. Nejlépe se ji daří v polostínu ve vlhké, nevápenité a na živiny bohaté půdě.

Jedle ojíněná (Abies concolor ) patří k nejodolnějším jedlím vůbec. U nás dorůstá do velikosti kolem 20 m. Snáší výborně i sušší lokality, je poměrně přizpůsobivá i ke zhoršeným městským podmínkám, dobře prosperuje také na slunečním stanovišti.

Jedle plstnatoplodá (Abies lasiocarpa) ´Compacta´ tvoří velmi kompaktně rostoucí malé stromy, které dorůstají do velikosti 1,5 – 3 m. Zatímco původní druh není pro soukromé zahrady příliš zajímavý, kultivar ´Compacta´ je ideální dřevinou pro malé zahrady, atria i skalky.

Rady pro pěstování

  • Jedle potřebují vlhkou půdu bohatou na živiny i vysokou vlhkost vzduchu.

  • Většině odrůd se dobře daří v polostínu.

  • Zejména mladé rostliny můžou být na přímý sluneční svit citlivé.

  • Před suchým a teplým podnebím většina jedlí upřednostní chladnější podhorské až horské klima.