Tím samozřejmě výčet kladů popínavých rostlin a dřevin nekončí. Ony s námi totiž také spolupracují při zakrývání nepůvabných plotů, oprýskaných zdí a omítek, které dokonce dovedou zateplit. Přitom nezabírají téměř žádné místo, což oceníme na stísněném dvorku. Popínavé rostliny jsou převážně trvalky, ale existují i jednoleté, patřící většinou ke svlačcovitým.

Kam s nimi

Před vysazením byste měli odhadnout intenzitu růstu a obvykle dosahovanou výšku popínavé rostliny s ohledem na výšku stěny nebo opory, na kterou by se měla vyšplhat. Intenzivně rostoucí rostliny by se neměly vysazovat k nízkým stěnám a naopak. Dejme pozor také na hustotu obrostu. Starší plot z pletiva není tou pravou oporou pro velmi bujně rostoucí přísavník. Za rok dva na něm visí desítky kilogramů zeleně – a to by nemusel „přežít“.

Pokud ochráníme kořeny popínavých rostlin, které by neměly být vystaveny slunci (pomůže předsadba nízkých keříků nebo hradbička z kamenů), je možné v zahradě zasadit popínavé rostliny kamkoliv. U zdí, a zejména u zdí domů, však musíme zvažovat světovou stranu.

Na jižních stranách domů přinášejí popínavé rostliny zejména ochranu proti slunci. V létě je stíní a svým vypařováním ochlazují (mírný odstup od zdi ochlazovací účinek násobí, protože vzniká komínový efekt). Když na podzim listy opadají, může slunce zase volně stěny ohřívat. Nehodí se sem přísavné liány, protože na povrchu stěn dochází k výraznému střídání teplot. Vhodné jsou ovíjivé a úponkaté (vzpěrné) druhy na dodatečných oporách, tedy popínavé růže a vistárie.

Na východních a západních stěnách se doporučuje stálezelený obrost, který by naopak měl být co nejblíže domovní zdi. Vznikají tak vrstvy, které ji chrání před větrem a zároveň působí jako obal, který snižuje ztráty tepla. Komínový efekt by se tu projevil negativně. Zasadíme sem některý z oblíbených nenáročných přísavníků. Ten trojcípý se uchycuje přísavnými destičkami sám, pětiprstý potřebuje alespoň zpočátku oporu.

Severní strany nemohou počítat s příliš velkou porcí sluníčka a budou vděčné za přisedlý zelený obrost. Dostatečně silná vzduchová vrstva uvnitř zeleně opět působí jako izolační polštář. Dokonale se sem hodí stálezelený břečťan, který rychle šplhá a roz-prostírá se do velké šířky, nebo také houževnatý podražec.

Způsob přichycení rostlin

Podle způsobu přichycení ke stěně domu nebo konstrukci v zahradě se popínavé rostliny dělí na:

kořenující – na osách těchto rostlin vznikají výrůstky připomínající kořínky. Jsou několik milimetrů dlouhé a povrch, k němuž se přichycují, musí být dostatečně drsný (kámen, zdivo z režných cihel, hrubé omítky, ploty i kmeny starých stromů). Patří sem břečťan, trubač kořenující, brslen nebo i hortenzie latnatá.

ovíjivé – přichytávají se otáčivým pohybem kolem opory. Zpočátku jsou letorosty tenké, ale postupně tloustnou. Potřebují pevnou oporu z kovu nebo silných kůlů. Nesmějí se sázet pod okapy, k mladým stromkům nebo pletivovým plotům, které by „uškrtily“ a zničily. K pravotočivým patří letničky (s výjimkou fazolí), z dřevin zimolez kozí list, zimokeř, chmel a dlouhatec. Levotočivá je krásná vistárie.

přísavné – vytvářejí větvené úponky, na jejichž konci se tvoří přísavné terčíky. Ty vylučují lepkavou hmotu, kterou se na podklad doslova přilepí. Proto se mohou tyto rostliny pnout i po velmi hladkém povrchu (sklo, plast apod.). Jde o přísavníky trojcípý a pětiprstý.

úponkaté – šplhají vzhůru pomocí jednoduchých nebo větvených úponků, což jsou přeměněné části rostlin. Jsou jemné, ale mají velkou sílu. Přidržují rostliny na konstrukci tím, že ji spirálovitě obtáčejí. Proto je pro úponkaté rostliny vhodné zhotovit konstrukce z jemnějších mřížek, drátů a treláží. K nejznámějším úponkatým patří plamének, ale také netvařec, tykve, posed a další.

pnoucí – tato skupina vlastně nepatří k typickým popínavkám, jde spíše o rostliny vzpěrné. Potřebují oporu, k níž je obvykle přivazujeme. Jistě tušíte, že jde o růže, které zkrášlí fasádu chalupy, pergolu i plot.