Latinský název Heuchera získala dlužicha po profesoru medicíny a botaniky Johannu Heinrichu von Heucherovi (1677-1747). Tato trvalka se stává v posledních letech velmi oblíbenou a vyhledávanou rostlinou. Důvodem nejsou v jejím případě květy, ale pěkně vybarvené listy v široké paletě barev a odstínů. Každoročně přibývají nové atraktivní odrůdy, což vede mnohé pěstitele i k vytváření sbírek různých odrůd.

Barevný rejstřík listů

Převážná většina z více než padesáti botanických druhů rodu Heuchera pochází ze Severní Ameriky, několik jich roste také ve východní Asii. Kromě prérií rostou dlužichy na horských loukách, na skalách a v suťových svazích. Vytvářejí přízemní růžice nebo zkrácené plazivé lodyhy nesoucí dlouze řapíkaté laločnaté listy. Čepele listů mohou být ostře či tupě laločnaté.

Dlužicha s atraktivními trojbarevnými listy

Dlužicha s atraktivními trojbarevnými listy

FOTO: Jiří Antal, Právo

Pěstují se převážně hybridy, které mají listy zbarvené od zelené, stříbrozelené nebo červenozelené po různé odstíny červené až hnědé, případně žluté až oranžové barvy. U některých kultivarů je zvýrazněná žilnatina či okraj čepele.

  • Drobné, zvonkovité květy jsou pětičetné, uspořádané v latách na bezlistých, 40-70 cm vysokých stoncích. Korunní lístky mohou být více či méně nápadné, zelené, bílé, růžové až červené.
  • Květy se objevují od července až do října.

Uplatnění a vhodné stanoviště

Používají se především jako půdopokryvné trvalky na slunných až polostinných místech, na alespoň částečně stíněných partiích skalek a ve skupinách podobně vysokých trvalek nebo na okraje záhonů. Snesou však i stín. Ve stínu ale není vybarvení listů tak efektní.

Heuchera Obsidian

Heuchera Obsidian

FOTO: Jiří Antal, Právo

  • Na slunném místě, nikoli však úpalném, vyžadují dostatečnou vláhu a humózní půdu.
  • Sucho dlužichám škodí.
  • Vysazujeme vždy několik rostlin stejné odrůdy pohromadě. Efektně působí, pokud takto sesadíme několik skupin dlužich od odrůd s odlišně vybarvenými listy.
  • Rostliny na zimu nezatahují, ale zůstávají olistěné po celou zimu. Dlouho jsou velmi pěkné, ovšem na jaře musíme zimou poškozené listy odstranit. Rostlina se brzy opět krásně olistí.

Nároky na péči

Dlužichy množíme nejčastěji dělením trsů v průběhu jara. Kontejnerované rostliny vysazujeme během celého vegetačního období. Některé rostliny je vhodné včas přemnožovat, protože jednotlivé kultivary se mohou lišit svojí vytrvalostí i zimovzdorností, případně odolností vůči houbovým chorobám.

Jedna z dlužich s výraznějšími zvonkovitými květy

Jedna z dlužich s výraznějšími zvonkovitými květy

FOTO: Jiří Antal, Právo

  • Za citlivější se považují kultivary se žlutými až oranžovými listy.
  • Doporučuje se rostliny dělit přibližně každé tři až čtyři roky.
  • Pozor při hnojení. Rostliny na něj reagují poměrně rychle, dávkování by mělo být opatrné.

Množení

Rostlinu vyjmeme z půdy i s balem a rozdělíme ho tak, aby oba díly měly dostatek kořenů. Jestliže rostliny nedělíme, zkontrolujeme alespoň, zda nepotřebují přisypat lehký humózní substrát. Mnohé kultivary si totiž od svých botanických rodičů převzaly strategii rostlin ze suťových svahů, které byly zvyklé přirůstat, aby nebyly zasypány.

Heuchera Caramel

Heuchera Caramel

FOTO: Jiří Antal, Právo

  • Dlužichy jsou nenáročné a odolné rostliny, pokud jim zajistíme vhodné životní podmínky. 
  • Mohou se na nich objevit některé houbové choroby, např. padlí nebo plíseň šedá, ze škůdců ohrožují podzemní orgány rostlin larvy klikorohů.