Zimní zahrada moderní konstrukce může fungovat jako tzv. klimatický nárazník. Ráno vám bude příjemně v zimní zahradě orientované na východ, ale počítejte s tím, že večery v ní budou chladnější. Hodláte-li v zimní zahradě pěstovat rostliny, potom je optimální ji orientovat jihovýchodním směrem. V případě že zimní zahrada přiléhá k domu z jeho severní strany, poskytne stejnoměrné nepřímé osvětlení po celý den, ale také může posloužit jako tepelná izolace.

Situování západním směrem je na první pohled příjemné, ale může dojít k přehřívání domu – v zimním období se od zkosené střechy sluneční paprsky odrážejí a v létě jí naopak procházejí. V takovém případě zimní zahrada v létě zatíží dům nepříjemným horkem a v zimě ji naopak bude nutno vytápět podobně jako ostatní obytný prostor v domě, což přinese zvýšení nákladů na vytápění, protože prosklenými stěnami „uteče“ mnohem více tepla než stěnou zděnou. Nejčastěji se zimní zahrady situují jižním směrem, ale i toto řešení má svá úskalí…

Zastínění i přitápění

I když se možná někomu zdá, že léto v našich klimatických podmínkách téměř neexistuje, bývá slunečních paprsků tolik, že bez zastínění a klimatizace by se pobyt v zimní zahradě podobal posezení ve skleníku. Z toho důvodu se v zimních zahradách instaluje vkusné dekorativní zastínění v podobě žaluzií, markýz nebo rolet. Textilní potah může nahradit skelné vlákno doplněné reflexní vrstvou, která propouští světlo, ale přitom odráží teplo. Stínící konstrukce lze tvarovat do atypických tvarů, takže kopírují prosklené plochy zimní zahrady. Pohyb stínících ploch je možné ovládat ručně nebo pomocí elektrického pohonu.

K výměně vzduchu v zimní zahradě slouží posuvné dveře a výklopná okna, v létě pak ještě ventilátory. Naopak v zimním období je intenzita slunečních paprsků natolik slabá, že nestačí prosklené plochy dostatečně vyhřát. Aby posezení v zimní zahradě bylo i v této době příjemné, je nutné instalovat přídavné topení.

Ať už stavíte zimní zahradu kdekoli, pokud to není zrovna v lodžii panelového domu, měla by mít alespoň 15 m 2. Jinak bude stísněná a vy se v ní budete s květinami a nábytkem přetlačovat. V prostornějších zimních zahradách se také mnohem lépe reguluje a udržuje klima příjemné pro obyvatele.

Potřebují základy?

Zimní zahradu lze stavět jak na podezdívku, tak přímo na připravený základ. Pokud bude zimní zahrada na podezdívce, je nutné použít materiál, do kterého ji lze ukotvit. Zimní zahrada by měla být vybudována na betonovém základu. Základy by měly mít po obvodu betonové pásy široké asi 40 cm, hluboké dle dané lokality 80 až 110 cm (nezámrzná hloubka).

Základová deska může být zateplená – záleží na způsobu užívání zimní zahrady. Zimní zahrada se staví před položením vnitřní dlažby nebo jiné podlahy. Tepelnou izolaci základu a izolaci proti vodě je nutné dopředu konzultovat se specialistou. Zimní zahrada by měla být vybudována na základech s odizolovanou podlahovou deskou, a to i tehdy, když se nebude používat celoročně jako obytný prostor. Montáž na stávající terase se zpravidla nedoporučuje.

Klimatizace a větrání

Někteří výrobci zimních zahrad doporučují otevírat až jednu třetinu prosklené plochy, ale jiní považují tento požadavek za extrémní. Nutností je zajištění příčného odvětrávání prostoru zimní zahrady otevíratelnými díly na protilehlých stěnách a výplní v čele. Neškodí, jdou-li otevírat také střešní části zahrady. Vzhledem k tomu, že zimní zahrady v podstatě zprostředkovávají kontakt s přírodou, volí někteří uživatelé průchod do zahrady v podobě dveří nebo posuvných stěn.

Nenásilné propojení zimní zahrady s obytným prostorem, nejčastěji obývacím pokojem nebo halou, který se tak zvětší, je na pohled velice působivé. Nejsou-li však respektována výše popsaná opatření související se zastíněním, klimatizací a zateplením, může dojít k tomu, že v létě bude nejen v zimní zahradě, ale také v obýváku či hale jako v peci a v zimě naopak budete „klepat kosu“. Jak si pomoci? Jedno z možných řešení je pevná zeď, ovšem trváte-li na atraktivním propojení zimní zahrady s další částí domu, nabízí se skládací prosklené stěny, které lze podle potřeby snadno instalovat i odstranit.

Před slunečními paprsky se však nemusíte jen chránit – jejich energii můžeme využít k částečnému snížení nákladů na vytápění. Střešní plocha zimní zahrady je vhodná pro umístění slunečních kolektorů, s jejichž pomocí může být ohřívána voda v zásobnících a z nich pak rozváděna do otopné soustavy domu.

Materiály a konstrukce

Dřevo má své kouzlo kdekoliv a v jakékoliv podobě, tedy i v případě, kdy je použito na nosnou konstrukci zimní zahrady. Ale jako každý přírodní materiál má své specifické vlastnosti, které se musí respektovat – vyžaduje pravidelnou údržbu, zvláště je-li vystaveno působení klimatických vlivů. Při projektování dřevěné konstrukce zimní zahrady se musí zvláště dbát na provedení zastřešení a na místo jejího styku s podlahou. Dřevo má dobré tepelně-izolační a protihlukové vlastnosti. Pro stavbu zimních zahrad se u nás nejčastěji využívá smrk, borovice a dub. Na konstrukce zimních zahrad se používají vrstvené lepené hranoly (např. typ EURO), z nichž lze bez potíží realizovat i náročnější konstrukce.

Hliník

Univerzální a nenáročné na údržbu jsou hliníkové konstrukce. Jsou tvarově stálejší a vykazují delší životnost než dřevěné. Nevýhodou hliníku je, že se vyrábí za mimořádných energetických nároků, což ovlivňuje cenu. Kompromisem je kombinace dřeva s hliníkem s tím, interiérová část konstrukce je dřevěná a vnější hliníková – důležité je však kvalitní spojení obou částí. Je-li od konstrukce zimní zahrady požadována velká nosnost, jsou vhodným materiálem ocelové systémy. Také ony však vyžadují poměrně častou údržbu nátěry.

Plast

Podobně jako oknům a dveřím, tak také zimním zahradám v současné době vládnou plasty. Oproti výše zmíněným materiálům jsou zde výhodou nižší výrobní náklady, od kterých se samozřejmě odvíjejí prodejní ceny. Další výhodou plastů je jejich flexibilita, která umožňuje vytvářet esteticky přitažlivé výrobky. Mají však tendenci měnit své rozměry v závislosti na teplotě. Plasty také mají konstrukčně omezené statické vlastnosti. Dají se použít do omezených výšek a rozpětí zimní zahrady.

Jak si vybrat?

Obecně lze říci, že pro zimní zahradu menších rozměrů je vhodným konstrukčním materiálem plast, pro středně velkou hliník, rozlehlou stavbu je třeba řešit pevnou nosnou konstrukcí a další prvky volit podle vlastní úvahy z plastu nebo hliníku.

Při výběru konstrukčního systému zimní zahrady bývá jedním z hodnotících kritérií některých zájemců možnost barevné povrchové úpravy. Plastové systémy se většinou vyrábějí bílé – ladí s květinami uvnitř. Hliníkové konstrukce se snadno barevně upravují nanesením práškové barvy, která se vypaluje. Většina zimních zahrad u nás je však v bílém provedení.

Zasklení izolačním dvojsklem

Konstrukční systém zimní zahrady, bez rozdílu zda je ze dřeva, kovu nebo plastu, nutně vyžaduje zasklení izolačním dvojsklem – tím rozumíme dvě tabule skla slepené k sobě přes distanční hliníkový rámeček. Vzniklá dutina mezi skly zbavuje vzduch vlhkosti. Při zvýšených požadavcích na tepelné vlastnosti se tento prostor plní např. argonem nebo jinými vzácnými plyny, které špatně předávají teplo z venkovní tabule na vnitřní.

Nabízí se také použití skel s reflexí, která dovedou zabránit přehřívání interiéru. Na střechy zimních zahrad se navrhují dvojskla, kde spodní je potaženo bezpečnostní fólií bránící propadnutí předmětů. Jestliže je fólie nalepena i na bočních sklech, slouží současně proti násilnému vniknutí. Jinou variantou střešní výplně jsou polykarbonátové komůrkové desky.

Lodžie jako zimní zahrada

Stále častěji se na panelových domech objevují dodatečně zasklené lodžie, které touto úpravou získávají nejen švih a eleganci, ale co je důležité, obytná místnost za lodžií je lépe tepelně a zvukově izolována. Samotná lodžie a všechno, co je v ní, je chráněno proti dešti, sněhu, prachu a exhalacím. Zasklením přestane být lodžie, alespoň částečně, nástupním místem pro násilné vniknutí do bytu. Přitom současné konstrukční systémy umožňují manipulaci s prosklenými plochami, takže se dají pohodlně umývat. Přitom nic nebrání tomu, aby lodžie nadále sloužily k tradičnímu sušení prádla. Po zasklení se však většinou stávají součástí obytného prostoru a dostanou jiný význam.

Zasklená lodžie umožní jejím uživatelům celoroční využití a podobně jako zimní zahrada u rodinného domu se stává místem pro chvíle klidu uprostřed malého koutku živé přírody. Samozřejmě za předpokladu, že je konstrukční systém zasklení i jeho instalace provedena kvalitně.

Využití kovu

Nabídka ve výběru materiálu a konstrukčních systémů vhodných pro zasklívání lodžií je podobná jako pro zimní zahrady. V praxi to znamená, že lze k tomuto účelu využít i dřevo, ovšem s vědomím již popsaných nevýhod. Současný trend vývoje konstrukčních systémů však směřuje k využívání kovu. Jejich funkčnost je založena na posuvu prosklené plochy po kovovém profilu, např. v kolejničkách. Jednotlivá skla – většinou bezpečnostní tvrzená – mohou být osazena v kovovém, nejčastěji hliníkovém rámečku, nebo jen zabroušena. Systémy podle své dokonalosti umožňují zasklívání rovných, rohových, ale také částečně předsunutých lodžií. Složitější systémy se neomezují pouze na posun jednotlivých okenních tabulí vlevo nebo vpravo, mohou se otáčet směrem do lodžie, shrnovat obdobně jako vertikální žaluzie a v libovolné poloze zafixovat.

Možnost polohování skel je hlavní předností těchto konstrukčních systémů. Další pak představují tepelné úspory, které se v některých případech pohybují až kolem 30 %. Údržba se většinou omezuje pouze na namazání horních pojezdových koleček, přesto je předpokládaná životnost několik desítek let.