K zahradě patří tři roubenky. V té první od vstupu na pozemek je logicky garáž s dílnou, velká uprostřed je určená k obývání a třetí, která se zrcadlí v jezeru, skrývá saunu, spaní pro hosty a vinný sklípek.


Jen ji příliš nespoutat!
Moudrý majitel nerozparceloval zahradu na část užitkovou, okrasnou a řekněme obytnou a nevymýšlel, jakým rostlinstvem ten jihozápadní svah zaplní. Miluje hory a ví, že jim člověk nesmí vnucovat svou představu. Snad jen přidat pár nápadů, které pocit volnosti ještě umocní.


„Věděl jsem stoprocentně, že sem chci nějakou vodu. Samozřejmě ne bazén, ale něco přírodního. Měl jsem hrubou představu o velikosti i o tom, co všechno by to jezero mělo umět. Tedy nejen zdobit, ale nabídnout i pěkné koupání a ochlazení po sauně. Taky jsem věděl, že sem chci kamenné zídky místo plotů; jen u přístupové cesty jsem stejně jako u chalupy naproti nechal postavit farmářský plot. Jinak měl architekt volnou ruku,“ informuje nás majitel. „On tomu rozumí a je s přírodou zadobře.“

Velká mokrá dominanta
Do ladně zvlněného trávníku i na okraje záhonů vysadil architekt dřeviny, které rostly
v této lokalitě odedávna. „Je tu nějaká slivka, švestka, špendlík, třešeň, většinou regionální odrůdy, pár kusů exotickýchd řevin a jinak spíš jen drobné keře,“ vypočítává. Podle něj zahrada v tomto prostředí výškovou dominantu nepotřebuje. Její nejkrásnější ozdobou je jezero, v jehož hladině se medově zrcadlí dřevo stavby nad ním. Velké jezero, hluboké v koupací části dva a půl metru, pojalo 220 kubíků vody.

Dělalo se v zahradě jako první, stejně jako se při stavbě domu začíná sklepy. Tehdy bylo v pohybu obrovské množství zeminy. Střední část pozemku se srovnala a na jeho dolním okraji se svah naopak o dva metry zvýšil. K zemině z velkého jezera se totiž přidala ještě ta, která se vykopala při hloubení druhého, menšího jezírka. „U obou jezírek se dělala normální betonáž, je tam ztracené bednění. A spodek toho velkého je ještě celý odvodněný do svahu pod zahradou, aby voda nezvedala fólii, kdyby se pod ni dostala. Velké jezero má úctyhodnou hloubku dva a půl metru a jeho menší sourozenec taky není žádný drobeček – je hluboké metr padesát,“ sype pan architekt cifry z rukávu, i když od doby, kdy tuto zahradu zakládal, už uplynuly tři roky.

Stavba největšího jezera jeho historie se mu zkrátka zapsala do paměti. „To jezero je krásné právě proto, že si umí samo zachovávat čistotu. Má na to dostatek energie. Při monumentálním objemu vody a hloubce, jako je tady, se voda dole neprohřívá, i když je vzduch třeba pětadvacet stupňů. Izoterma, což je hranice mezi teplými a studenými vodami, probíhá běžně v hloubce okolo čtyř metrů, ale platí, že už od metru osmdesáti voda zůstává chladná. Ona už necirkuluje, neprolíná se s tou v horní zóně, “vysvětluje odborník. „Navíc je tady normální filtrační jednotka, která stejně jako vodní rostliny, umístěné v mělčí části jezera, čištění napomáhá.“


Zahrada má mít tajemství
Stejně jako by zahrady měly mít dominanty, měly by mít i svá tajemství. Neodhalit na první pohled všechny zajímavé prvky. „Když je zahrada celá přehlédnutelná, ztrácí kouzlo. Je to pěkné, ale jen na chvíli. Mnohem lepší je objevovat ji, nebo řekněme vysvlékat postupně,“ vysvětluje architekt s úsměvem. Také v zahradě, kterou jsme navštívili, je tento princip dodržen. Vejdete a nejdřív vás upoutají zvýšené záhony, v nichž jsou mezi nízkými keři a prostou květenou hor umístěny větší i menší kameny. „Jde o pískovec, těžený v různýchlokalitách v okolí,“ vysvětluje architekt a upozorňuje na další prvek, který zaznamenáte po pár krocích – na rovnané zídky proudící svahem. Pak už se připomenou modrošedými hladinami jezírka.

A když uděláte ještě pár kroků za první chalupu, objeví se za obytným domem další tajemství – krásný načervenalý kámen. Když člověk přijde štěrkovou cestičkou blíž, vidí, že jsou to vlastně kameny dva. Původně to byl jeden kámen, ale měl prasklinu a rozlomil se,“ vysvětluje architekt. „A já jsem je dal znovu k sobě. Převezli jsme je sem velkým jeřábem a udělali z nichpra meniště.“ A pak jsme v té střední, velké roubenici zasedli ke kávě a stopečce slivovice. Pánové plánují, kdy se tu zase objeví realizační tým, který vždy nové zahradě poskytuje následnou péči. Zastřihují se keře a dělají výchovné řezy stromů, aby zahrada směřovala tam, kam směřovat má. „Zahrada zkrátka nesmí zvlčit,“ uzavírá architekt. Ta Na kopečku se k tomu viditelně nechystá.