Zahrada na střeše není žádný módní výstřelek. Naopak, jejich historie je velmi dlouhá. Oblíbené byly již v 6. století př. n. l. na Blízkém východě především pro své estetické vlastnosti. V severní Evropě se zase osvědčily díky jejich tepelně izolačním schopnostem.

Střešní zahrada tedy umožňuje efektivně využít prostor střechy a současně dům zateplit, a to nanejvýš estetickým způsobem. Zazeleněná střecha také zlepšuje mikroklima celé budovy. Zeleň na střeše totiž dokáže zadržet velké množství srážek. Odpařováním spadlé vody pak dochází ke zvýšení vlhkosti - výsledkem je lépe dýchatelný vzduch.

Právě z těchto důvodů v současné době architekti se střešními zahradami často pracují. Vidět je tak můžeme u mnoha polyfunkčních objektů, kanceláří nebo luxusních bytů a stále častěji také na rodinných domech. Buď přímo na domech jako takových, nebo na garáži či dílně.

Kvůli izolačním vlastnostem se hodně využívají u nízkoenergetických a energeticky pasivních domů.

A nemusí jít nutně ani o plochou střechu, i když sklon od 2 do 5° je ideální. U menšího by mohl být problém s odvodem vody. Ozelenit lze ale střechy až do sklonu 35 až 45°. U těch je naopak potřeba přidat zábrany, aby se při silných deštích půda neodplavovala.

Primární je nosnost

Ideální je, když se se střešní zahradou počítá již při stavbě domu, tedy přesněji už při jeho projektování. Základním předpokladem pro stavbu zelené střechy je totiž statika a nosnost objektu. U starších domů právě toto bude limitujícím faktorem.

Hmotnost zeminy po nasycení vodou je větší než jedna tuna na m2. Na střeše s nosností 150 až 300 kg/m2 lze založit pouze extenzivní zahradu - pohledovou. Na střeše s nosností nad 300 kg/m2 lze udělat i zahradu intenzivní, tedy rekreační, pobytovou.

Při výpočtu nosnosti střechy musíme brát v potaz všechny materiály na střeše ve stavu plného nasycení, maximální zatížení rostlinami, sníh a také nahodilé zatížení osobami.

Skladba střechy

Stejně důležitý je pro dobře fungující zelenou střechu správný postup při jejím vytváření.

U šikmé střechy se začíná na krokvích, které se musí pobít bedněním. U rovné pak nejlépe na betonové ploše, která je provedena v minimálně dvouprocentním spádu ke střešním výpustím nebo bočním chrličům.

První vrstvu tvoří hydroizolační fólie, která zabrání pronikání vody do spodní části objektu. Fólie musí být rozprostřena po celé střeše a jednotlivé pásy musí být dokonale spojeny.

Dále přichází na řadu extrudovaný, tedy nenasákavý polystyren. Lze ho vynechat v případě, že zahrada vzniká na objektu, ve kterém se netopí (např. garáž, dílna). Následuje drenážní vrstva - tvarovaná perforovaná polyethylenová fólie jako zásobárna vody.

Po okrajích se vše vysype pranými křemennými valouny, které odvádějí přebytečnou vodu do okapového systému.

U každé střechy se musí zajistit odvodnění, aby v případě trvalých dešťů mohla voda volně odtékat.

Poslední vrstvu tvoří substrát a následné osázení. Tato vrstva se bude lišit podle typu zahrady.

Typy zelených střech

První typ - extenzivní zahrada - není určen k aktivnímu užívání, tedy k chození po zahradě a odpočinku v ní. Takové zahrady jsou převážně na ozdobu, někdy se jim říká pohledové.

Na druhou stranu je lze umístit i na šikmou střechu. Pro tento typ střechy stačí vrstva zeminy kolem 20 cm.

Intenzivní střešní zahrady - pobytové, rekreační, jsou naopak pochozí, s minimálním spádem. Využívají se obdobně jako terasy. Na těch mohou růst keře nebo dokonce i menší stromy.

V takovém případě ale bude nutná mnohem silnější vrstva zeminy, pro keře aspoň 40 cm, pro stromy minimálně 60 cm. Stromy by měly dorůstat do maximální výšky 2-3 m, rozměrnější dřeviny by navíc měly být kotveny, ideálně přímo ke konstrukci střechy.

Jaké rostliny zvolit

Pro střešní zahrady, ať už extenzivní či intenzivní, volíme druhy, které snesou přímé a celodenní ozáření sluníčkem.

Pro extenzivní zahrady jsou vhodné méně šlechtěné, přírodě blízké rostliny, které dokážou existovat bez náročnější péče, např. rozchodníky, netřesky, lomikámen nebo různé trávy.

Na intenzivních zahradách se uplatní trvalky, skalničky, trávy, popínavé rostliny na konstrukcích, keře a dokonce i stromy. Rostliny (např. levandule, mateřídoušku, kosmatce, vlnatce nebo třeba okrasné česneky) lze kombinovat s dlažbou, oblázkovým nebo dřevěným zásypem, hodí se také zásyp z lehkého keramického kameniva, např. Liaflor.

Použít lze jak rostliny zasazené přímo do substrátu, tak i osázené nádoby. U architektonicky náročnějších střešních zahrad musíme počítat s instalací závlahového systému.

Střešní zahradu můžeme také zpestřit řadou prvků, aby odpovídala vkusu majitele a uživatelů. Originálním a v poslední době velmi oblíbeným prvkem je bylinková zahrádka. Hezky vypadá a zahradu dokáže krásně provonět, přičemž mnoho bylinek umí svojí vůní navodit klid a pohodu.

Atmosféru zahrady podstatně ovlivňuje také osvětlení, se kterým šikovný architekt dokáže doslova kouzlit. Nezapomeneme ani na vhodný zahradní nábytek.

Doplňky volíme podle účelu, pro který budeme zahradu používat.

Připraveno ve spolupráci s firmami Zahrada Praha a K4 Architects & Engineers