Letničkám se na našich toulkách kvetoucími zahradami vyhýbáme, protože jich je nepřeberné množství a nevytvářejí základní architektonický koncept zahrady. V srpnu jim však alespoň zkraje musíme vzdát hold, neboť v tomto období se o barevnost zahrady starají právě ony, zatímco stromy, keře a trvalky již začínají v hojnosti květů polevovat.

Opozdilci z Asie

V srpnu je ještě možné přistihnout při kvetení dva stromy – jerlín japonský (Sophora japonica) a svitel latnatý (Koelreuteria paniculata). Shodou okolností oba pocházejí z Asie, oba mají podobné olistění i podobnou stavbu žlutých květů. Jejich velikost je předurčuje spíše do parků, jsou však vyšlechtěny i menší kultivary vhodné do nevelkých zahrad.

Smuteční jerlín (Sophora japonica ‘Pendula’) kloní větve až k zemi a jeho jemné lichozpeřené olistění vytváří hustou načechranou záclonu. Šlechtěním svitele se vypěstoval velmi štíhlý sloupovitý tvar (Koelreuteria paniculata ‘Fastigiata’), který dokáže zajímavě oživit skladbu horního patra zahrad. V následujících měsících se s ním ještě setkáme, protože ozdobí zahradu zajímavými plody.

Barevných odstínů růží je nepřeberné množství, schází jen modrá, sen mnoha generací šlechtitelů. Ale i zde se sen stal skutečností – vyřazením genů, které zodpovídají za tvorbu červených a oranžových barviv, a dodáním genu kosatce.

FOTO: Shutterstock

Kvetoucí keře

O pestrost keřového patra se již dlouho starají rozkvetlé růže či hortenzie, tento měsíc se výrazně prosadí mohutně keřově rostoucí jírovec drobnokvětý (Aesculus parviflora) či choulostivá lespedécie (Lespedeza thunbergii) vyžadující chráněnou polohu. Modře vykvétá ořechokřídlec (Caryopteris), nejnižší plochy začínají zabarvovat vřesy (Calluna). Chcete-li si na zahradu přivábit motýly, zaručeně je nalákáte voňavým „letním šeříkem“ – komulí Davidovou (Buddleia davidii). Od června do září kvete i ibišek syrský – venkovní příbuzný čínské růže. Jednotlivé květy sice kvetou velmi krátce, ale stále se rozvíjejí nové.

Delší dobu nám již kvetou velmi cenné třezalky (Hypericum). Z lidového léčitelství známe třezalku tečkovanou, která podle našich předků dokáže zapudit neštěstí, blesk či temné síly, a dodnes je v lékařství i léčitelství využívána. Není divu, mimo jiné mírní stres a nervozitu. Ale ani ostatní druhy nezaostávají, přinejmenším v dekorativnosti.

Opadavé nebo stálezelené keře mohou zdobit skalky, vyšší mohou být atraktivními solitéry nebo například třezalku kalíškatou využijeme jako půdní pokryv. V našich podmínkách, aby mráz nespálil listy, potřebují chráněnou polohu nebo sněhovou pokrývku. Nezoufejte však, neuchráníte-li je. Po jarním sestřižení opět velmi brzy narůstají, během léta rozkvétají půvabnými žlutými kvítky, některé druhy se pak k podzimu ozdobí červenými plody. Jemnými bílými, růžovými nebo červenými květy mohou i srpnovou zahradu ozdobit některé druhy z bohaté skupiny nenáročných tavolníků (Spiraea).

Nezapomeňme na královny

Představovat léto jako čas růží asi není potřeba, přes obrovskou nabídku se však z nově budovaných zahrad trochu vytrácejí. Přitom schopnost některých odrůd čajové růže čínské (Rosa chinensis) kvést po celé léto znamenala v 19. století naprostou senzaci pro milovníky růží v Evropě, kteří si do té doby museli vystačit s růžemi kvetoucími jednou nebo dvakrát za sezonu. Špatně však snášejí mráz, a proto se začaly křížit s odolnějšími druhy. Dnes máme k dispozici neobyčejně bohatou škálu jak barev, tak forem – keřů, popínavých i plazivých, z nichž mnohé dokáží kvést celé léto.

Levandule je spolehlivou trvalkou horkého léta, tam, kde se jí nedaří, může nastoupit perovskie (Perovskia).

FOTO: Michal Ungr

Srpnové trvalky

Nabídka je v této době již o něco méně bohatá, přesto však najdeme mnohé kvetoucí skvosty. Některé trvalky pokračují v květu, jako například volské oko (Bubthalmum) či levandule (Lavandula). Nejen tam, kde levandule selhává, se neméně zaskví aromatická perovskie (Perovskia) modrými obláčky drobných kvítků nad modrostříbrnou hladinou listů a stonků.

Silným aromatem se také vyznačují v této době bohatě kvetoucí zahradní kultivary řebříčku (Achillea), jehož široká květenství složená z drobných kvítků se vybarvují do žluté, bílé, krémové, růžové nebo červené barvy. Dekorativní oživení rostlinných skupin nabídne bělotrn svými nápadnými kulovitými květy. V této době se naplno rozhoří plamenky – lidově floxy, odvozující právem své jméno od řeckého výrazu pro oheň (Phlox).

Plamenky přirozeně rostly na otevřených pláních východních oblastí dnešní Severní Ameriky i v řídkých lesích a podél řek. Původní druh měl jen karmínově červené květy, dnes si můžeme vybrat z několika desítek druhů různých barev i vzrůstu – od vysoké plamenky latnaté (Phlox paniculata) po polštářovité koberce Phlox subulata . A když už jsme se ocitli na severoamerickém kontinentu, neměli bychom rozhodně zapomenout na zlatobýl kanadský (Solidago canadensis).

Zlatobýl kanadský (Solidago canadensis)

FOTO: Michal Ungr

V Evropě se mu velmi zalíbilo a přesunul se i do volné přírody. Bývá proto někdy považován za plevel. Jeho životaschopnost mu však neubírá na půvabu a bylo by škoda na něj v našich zahradách zapomínat. Naopak méně obvyklá je poměrně vysoká, ale křehká žluťucha (Thalictrum rochebrunianum). Její velice jemné a vzdušné květenství je zajímavé pozorovat zblízka. Samozřejmě náš výčet není zdaleka úplný. Například bez našeho povšimnutí již dlouho kvetou oblíbené plaménky (Clematis). Budou kvést ještě v září, kdy už naší pozornosti určitě neujdou.