Zahrada v pražské Troji na mírně svažitém pozemku bývala ovocným sadem. Její majitelé se po stavbě domu obrátili na Michala Ungra, realizátora zahrad, se kterým k jejich spokojenosti spolupracovali již dříve.

Volná ruka

Požadavky, kterými majitelé zahradníka omezili, byly velmi skromné, finanční strop naopak dostatečně štědrý . Ideální výchozí podmínky pro autorskou tvorbu zahrady. Majitelé si přáli vytvořit v části zahrady rovný travnatý prostor pro dětské hrátky, místo pro dva ovocné keře a bylinkovou zahrádku, a pokud možno zastřít zahradu zrakům sousedů. Vysoká vila ve svahu nad nimi s výhledem do jejich zahrady narušuje pocit soukromí. Celkovou koncepci i výběr rostlin nechali zcela v rukou autora zahrady. Nesplněným přáním bylo zachovat i některé staré stromy, jejich stav to bohužel nedovolil.

Ilustrační foto

FOTO: Michal Ungr

Tajuplný čedič

Oblíbeným materiálem Michala Ungra je čedič. Nejenže je velmi dekorativní a s výhodou se použije pro zpevnění a tvarování terénu, ale má v sobě i něco nepopsatelného navíc. Snad proto, že v sobě jako vyvřelá hornina nese sopečnou sílu, snad proto, že jeho mimořádná tvrdost a odolnost jsou v kontrastu s jeho jemnozrnnou strukturou, snad pro jeho černou až šedočernou a modrošedou barvu. Anebo dokonce proto, že z čediče je i památná hora Říp? V českých zemích se se vznikem čedičových skal téměř vždy pojí tajuplné legendy. A něco z nich si nesou i balvany přenesené do zahrad.

V této zahradě najdeme čediče hned několik tun. Ústřední dominantou jsou čedičové bloky seskupené kolem ohniště tak, jako by je vyhodila divoká síla sopky. Přitom opak je pravdou, každý z nich je na své místo pečlivě usazen. V parném létě poskytne toto místo příjemný chládek, v noci pohodlné posezení u ohně na důvtipně rozmístěných balvanech. Čedič tu však potkáme doslova na každém kroku – našlapujeme na něj v podobě cestiček, jsou z něj vytvořeny i mnohé detaily, například žlábky pro odtok dešťové vody.

Ilustrační foto

FOTO: Michal Ungr

Víc než kino

Čedič posloužil k tvarování pozemku, který byl z pozvolného svahu proměněn v terasovitý. Pomocníkem mu byly i staré železniční pražce, které tvoří základ širokých schodů, ale například i opěrné zídky u schodů vedoucích podél domu na zahradu.

Záměrem autora bylo vytvořit jednolitou scenérii tak, aby při posezení před domem zmizely očím sedícího rovné plochy a šikminy osázené rostlinami splynuly v jeden celek. Před pohodlně usazeným člověkem se tak rozprostře deset metrů vysoký širokoúhlý obraz tvořený keři, stromy i trvalkami. Michal Ungr tvrdí, že velkého efektu se docílí vysázením rostlin ve velkých plochách. Takové v této zahradě tvoří levandule v prvním patře našeho obrazu, ořechokřídlec po jeho stranách, v dalším patře pak červený rododendron vykvétající brzy zjara, nad ním pak barevné pozdnější kultivary. Najdeme zde i větší shluk mahonií, hortenzií, rozchodníku či kalin. Výškovou rovinu keřů narušují štíhlé sloupové kmeny ozdobných slivoní a trnek.

Nevítaným pohledům z vysoko posazené terasy sousedního pozemku již brzy zabrání arálie, štědřence a sloupové jeřabiny a svitele, které vyrostou do sedmimetrové výšky. Na přírodním filmovém plátně zaujmou neobvyklé listy arálie, dosahující délky až jednoho metru. V srpnu tyto exotické krásky přidají obrazu barevný efekt v podobě široce rozevřených deštníků velkých latových květenství složených z drobných žlutobílých kvítků. A na to vše shlíží v nejvyšším – jihozápadním – bodě štíhlý sloupový dub. Dnes ještě úplný přehled nemá, roste pomaleji, zato však déle. Je to tak zvaný kosterní strom zahrady, který přežije generace.

Ilustrační foto

FOTO: Michal Ungr

Barvy a vůně

Jaro zde tak jako asi všude zahraje všemi barvami, m noho barevných odstínů přinesou velkokvěté rododendrony, bílou ozdobné ovocné stromy či pustoryl, červenou rododendron Baden-Baden, žlutou mahonie a po nich zlatý déšť, ten pravý – štědřenec – či volská oka. Léto se však převlékne převážně do modré.

Levandule a ořechokřídlec vysázené v dlouhých plochách vytvářejí dojem mořských vln. Ke konci léta se z nich vynoří metající trsy dekorativních trav a spolu s později kvetoucími trvalkami naruší mořskou hladinu. Na podzim se o barevnost obrazu začnou starat listy keřů a stromů. Žádný den tu není stejný. Ostatně jako všude v přírodě – abychom nepřisuzovali zásluhy neoprávněně. Zde je však s proměnlivostí přírody promyšleně počítáno tak, aby se přírodní filmové plátno výrazně – dynamicky měnilo.

Obrazový vjem doplní i čichový. Nejprve se o libou vůni postará mahonie, v průběhu jara se k ní přidají kaliny a později nepravý jasmín – pustoryl, v létě voní zejména levandule. A nezapomeňme ani na další smysly – pohladit můžete každou z rostlin, pozor jen, abyste se nepopíchali o ostré trny arálie, chuť uspokojí bylinková zahrádka a o sluch se postarají ptáci. Ti však už mimo režii Michala Ungra.

Ilustrační foto

FOTO: Michal Ungr

Aby se dílo nepokazilo

I když je zahrada koncipována tak, aby vyžadovala minimální údržbu, je třeba se jí zejména v prvních letech věnovat. Bez základní údržby by se začala vyvíjet po svém na úkor promyšleně vysázených kulturních rostlin. Všechny osázené plochy jsou překryty mulčovací plachetkou a zasypány mulčovací kůrou, aby se zamezilo prorůstání plevelů. Kůra se postupně rozpadá a stává se útočištěm náletových rostlin.

Proto je třeba sledovat, kde se začíná nějakému pleveli dařit a mechanicky nebo chemicky ho odstranit. Třetím rokem se provedla náročnější údržba – tam, kde bylo třeba, doplnila se kůra, provedl se hlubší řez keřů a podobně. Zahrada má vybudovaný samozavlažovací systém, až se rostliny rozrostou a propojí v jednolité celky, bude údržba zahrady opravdu minimální.