Předem se omlouváme letničkám, že je opomineme. Už jejich název evokuje, abychom se na vrcholu léta věnovali právě jim, je jich však tak nepřeberné množství, že to není v našich silách. A my se zaměřujeme spíše na stálice, které udávají základní ráz zahrady – stromy, keře, trvalky. I když jsme si vědomi, že je zahrada živým organismem a postupně můžeme tedy původní záměr vylepšovat i radikálněji měnit, hledat nejvhodnější druhy i stanoviště.

Hvozdík – karafiát nebo též Slzičky panny Marie (Dianthus deltoides Brillant) je vhodný do skalek, suchých zídek, i záhonů.

FOTO: Michal Ungr

Pestrý střed sezony

I tak bychom mohli nazvat červenec. Proto se tady, uprostřed roku, uprostřed léta, potkávají rostliny dokvétající s těmi v plném květu i těmi, jež se zdobit zahradu teprve chystají. Přitom mnohé dokáží těšit naše oči i několik měsíců. A jedná se přitom jak o keře, trvalky, rostliny popínavé, dokonce i vodní. Samostatnou kapitolu tvoří růže, neméně vytrvalé jsou například i hortenzie, mochny, třezalky, levandule, plaménky, vřesovce či lekníny. Jen v horním patře zahrady květů ubylo, začínají ho však již zdobit plody. Ze stromů kvetoucích v červenci vzpomeňme krásně vonící lípy nebo nepřehlédnutelné exotické katalpy s bohatými latami bílých a narůžovělých květů.

Z méně častých keřů upozorněme na stevartii a jeřábník. Trochu choulostivá stewartie kaméliovitá , zvaná pseudokamélie, je skutečnou lahůdkou. Pochází z vlhkých lesů Asie a Severní Ameriky a patří do stejné čeledi jako kamélie a pravý čaj. Květy jsou, jak název napovídá, podobné kaméliím, sněhově bílé s jasně žlutými tyčinkami uprostřed, zdobí ji i sytě zelené listy, které se na podzim barví do úžasných odstínů zlaté, oranžové a purpurově červené. Působivá je také odlupující se borka větví a kmenů. Jeřábník neboli tavolníkovec má při rašení růžové až purpurové a žluté listy, později světle zelené. V červnu a červenci kvete vzpřímenými bílými latami.

FOTO: Michal Ungr

Zahradní chameleon

Ze široké letní palety si pro tentokrát vyberme proměnlivou hortenzii (Hydrangea). Ač z dálného východu, u nás zdomácněla, nejprve u velkých romantických sídel, postupně se však bezpečně zabydlela v městských i venkovských zahradách. Skupina hortenzií vysazených blízko sebe se postará o neuvěřitelnou barevnou podívanou. Bohaté květinové okolíky jsou nejvýraznější od června do srpna. I potom však na keři zůstávají, ale postupně ztrácejí barvu, nebo kulantněji řečeno vybarvují se do podzimních odstínů.

Barevná proměnlivost je pro hortenzie typická. Vybarvení neovlivňuje pouze výběr kultivaru, ale i samotný průběh kvetení a půdní podmínky. Proto najdeme květy hortenzií od zelených přes bílé, růžové a červené až k modrým. Výjimkou není ani více barev na jediném keři. Hortenzie dorůstají od jednoho do tří metrů, pěstovat můžeme velkolistou, plstnatou, pilovitou, latnatou, řapíkatou, stromečkovitou, drsnou, kosmatou, dubolistou nebo třeba popínavou, která vyšplhá i dvě desítky metrů. Nejznámější a nejpěstovanější hortenzie velkolistá má v kyselejší půdě květy vybarvené do modra, v méně kyselé do růžova a červena, neutrální půdní reakce jí už škodí a dochází ke žloutnutí listů. Modrou barvu podporují i volné ionty hliníku, které získáme například použitím kamence hlinitoamonného.

FOTO: Michal Ungr

Vděčné trvalky

Ve skalkách najdeme nižší karafiáty – hvozdíky (Dianthus), na časné druhy čechrav (Astilbe) navazují pozdější kultivary, plně rozkvetou exotické, ale v našich krajích již velmi časté juky (Yuka), vykvétá i udatna (Aruncus) a s ní mnohé zvonky (Campanula), kokardy (Gailardia), třapatky (Rudbeckia) , kopretiny (Chrysanthemum). Žlutí květů a stříbřitou korunou plstnatých listů se pochlubí silně aromatická svatolina (Santolina), která po provoní šatník a také prý zažene moly.

Uprostřed léta můžeme sledovat pomíjivé denivky, jejichž jednotlivé květy se rozvinou na jediný den. Na květním stvolu jich je však více, denivky proto kvetou téměř nepřetržitě od června do července. Stejně jako denivky jsou blízkými příbuznými lilií i vděčné nenáročné funkie – bohyšky (Hosta). Více než hrozny jejich světle fialových květů zaujmou dekorativní listy, jejichž vybarvení sahá od modrosivých odstínů přes tmavě zelenou, zlatavou až po listy s bílým či žlutým žíháním.

Kokarda osinatá (Gaillardia aristata) kvete neúnavně od června do září. Vyšší rostliny mohou snadno poléhat, a proto je efektnější kompaktní nízká odrůda "Kobold".

FOTO: Michal Ungr

Z popínavých rostlin musíme připomenout trubač (Campsis) a oblíbenou ozdobu našich zahrad – kvetoucí plaménky. Ale o těch třeba příště… Anebo o motýlím keři, mochnách či levandulích? Všechny na nás nejméně další měsíc počkají.