Vřesoviště je pro většinu českých zahrad doslova „zahradou v zahradě“. Musíme mu totiž vytvořit speciální půdní podmínky, které se od zbytku zahrady velmi liší.

Tyto podmínky jsou ale pro pěstování rostlin, které nazýváme rostlinami vřesovištními či kyselomilnými, nezbytné. Sortiment klasických vřesů a vřesovců můžeme rozšířit ještě o další rostliny, které rozkvétají postupně po celé jaro, nižší i vyšší keříky a kapradiny.

FOTO: profimedia.cz

Výrazně barevné

Azalky a rododendrony

Tyto rostliny se na českých zahradách pěstují velmi často a jejich nároky na půdu jsou v podstatě shodné s vřesy a vřesovci, přesto je do vřesovišť příliš nevysazujeme. Příčinu můžeme najít hlavně ve velikosti rostlin. Vřesoviště máme spojeno v podstatě s napodobením přírodní partie a především vysoké druhy rododendronů se zářivými květy se do takto pojatých míst nehodí. Lépe jsou na tom drobné „japonské“ azalky, které se svými 30 – 40 cm výšky nijak neruší výškový horizont vysazené partie.

Zdobná

Pieris květnatá (Pieris floribunda)

Vyšší keřík s hladkými, jasně zelenými listy vypadá na vřesovišti velmi hezky. Jeho přiměřená výška, vystoupavé výhonky i lesklé listy tvoří pěkný kontrast s jemně členitými větvičkami vřesů a vřesovců. Roste pomalu, což je jeho další výhoda. Bílé měchýřkovité květy jsou uspořádány v koncových soukvětích, připomínají trochu velké konvalinky nebo kokoříky a rozkvétají za časného jara, někdy už v březnu. Také tento keřík je stálezelený, proto se zaměříme na jeho zálivku i během zimy.

Pierisy jsou plně mrazuvzdorné keře, odolávající dobře i teplotám nižším než -25 °C. Vyžadují chráněné, slunné až polostinné stanoviště. Půda by měla být kyselá, s obsahem rašeliny, kyprá, vždy mírně vlhká, nesnášejí sucho ani přemokření. Pěstuje se také pieris japonská. Velmi půvabné jsou i panašované formy. Zajímavá odrůda ‘Forest Flame’ raší na jaře svítivě červenými listy a přináší tak další barevný efekt. Pozor, všechny pierisy jsou jedovaté!

FOTO: profimedia.cz

 S krásnými listy

Leucotoe (Leucothoē)

Další zajímavý na jaře kvetoucí keřík je leukotoe. Některé druhy jsou opadavé (L. recurva, L. racemosa), další jsou stálezelené (L. axilaris, L. fondanesiana). Má pevné kožovité listy, které se krásně vybarvují – odrůda ‘Curly Red’, některé odrůdy mají listy i zkroucené (L. recurva). Bílé květy jsou trubkovité, nahloučené v převislých hroznech.

FOTO: profimedia.cz

 Něžná

Kyhanka bažinná (Andromeda polifolia)

Nízký, pomalu se rozrůstající keřík s šedozelenými čárkovitými listy a velmi pěknými růžovými květy. Ty rozkvétají na přelomu jara a léta. Kyhanka je pozůstatek z doby ledové, nemusíme se tedy bát, že by nám ve vřesovišti vymrzla, spíše hrozí její uschnutí. Na slunném místě ji na podzim zakryjeme dostatečně vysokou vrstvou mulče, mělce kořenící rostlinu tak chráníme před výparem vody. Kyhanka neshazuje listy, proto potřebuje dost vláhy i přes zimu. Pokud se jí na místě daří, vytvoří 20 až 40 cm vysoký kompaktní porost.

FOTO: profimedia.cz

 Dekorativní

Mamota širokolistá (Kalmia latifolia)

Rostlinu bažinných partií Severní Ameriky objevili zahradníci už dávno. Jsou to vyšší, volné stálezelené keře (kolem jednoho metru), s drobnými kvítky v barvě bílé, růžové či fialové. Jednotlivé květy jsou plošší zvonky, často s barevně odlišným tečkováním. Samotný kvítek je hezký i jednotlivě, ale protože tvoří květenství o 20 – 50 květech, jako celek vypadají velmi krásně a připomínají trochu soukvětí rododendronů. Mamota se nepěstuje nijak často, ale velmi dobře se hodí právě pro výsadbu do pozadí vřesovišť. Její listy jsou jedovaté.