Přesto, že nejsou naší domácí rostlinou, patří již od poloviny 16. století v našich zahradách k nejčastěji pěstovaným cibulovinám.

Botanické tulipány

Ve střední Evropě bychom našli planý druh tulipánu, a to tulipán lesní (Tulipa sylvestris). Ostatní původní botanické druhy, z nichž byly vyšlechtěny současné atraktivní kultivary, jsou doma ve Střední a západní Asii. Hojně rostou v Malé Asii, na území dnešního Afghánistánu, Íránu, Iráku, Sýrii. Několik druhů bychom našli také na Balkáně, v Řecku, na Kypru a Krétě.

Tulipa fosteriana Zombie

Tulipa fosteriana Zombie

FOTO: Jiří Antal, Právo

V těchto zemích rostou na stepních stanovištích, v horách, ale také jako plevel na polích. Pole zaplevelené červenými tulipány připomíná naše pole s vlčími máky. Některé botanické druhy se s oblibou pěstují na skalkách.

Pestrý rejstřík odrůd

Na zahradách se pěstuje především obrovské množství odrůd, ale i botanické druhy. Pro snadnější orientaci byly tulipány roztříděny do patnácti skupin:

1. Jednoduché rané jsou vysoké do 30 cm, hodí se na obruby záhonů.

2. Plné rané jsou obdobou předešlé skupiny, jen květy mají plné.

3. Triumph, nejpočetnější a nejcennější skupina pro rychlení a řez. Květy jsou jednoduché, mnohdy dvoubarevné. Rostliny jsou vysoké 40-60 cm.

4. Darwin hybridy vznikly křížením Darwinových tulipánů s vybraným klonem Tulipa fosteriana. Kvetou koncem dubna a začátkem května. Nehodí se příliš k řezu, květy se brzy otevírají.

Tulipány ze skupiny Darwin hybridy

Tulipány ze skupiny Darwin hybridy

FOTO: Jiří Antal, Právo

5. Jednoduché pozdní jsou vysoké, pozdnější, nehodí se k rychlení.

6. Liliokvěté tulipány mají typický tvar květu s dlouhými, úzkými a ven vytočenými okvětními plátky. Hodí se do záhonů i k řezu.

7. Třepenité neboli Crispy mají květy na okrajích třepenité či krajkované. Kvetou později, květy jsou trvanlivé, hodí se k řezu.

Tulipa Allepo, skupina Třepenité

Tulipa Allepo, skupina Třepenité

FOTO: Jiří Antal, Právo

8. Viridiflora neboli zelenokvěté tulipány mají na okvětních plátcích zelenou barvu. Jsou pozdnější a mnohdy bývají napadány virovými chorobami.

9. Rembrandtovy tulipány jsou pozdní a v květech mají plamenovitou kresbu. Pěstování je obtížné, rostliny totiž trpí virózami, které se špatně rozeznávají.

10. Papouškovité tulipány mají velké květy s různě třepenitými okraji a nepravidelnými výrůstky. Hodí se k řezu.

11. Plnokvěté pozdní mají pivoňkovité, plné květy. Jsou vyšší, pevnější a pozdnější než tulipány druhé skupiny.

12. Kaufmanniana - tato skupina zahrnuje hybridy i přírodní variety odvozené od T. kaufmanniana. Jsou to nízké, velmi rané tulipány. Hodí se na skalky a obruby.

Tulipa kaufmanniana Showwinner

Tulipa kaufmanniana Showwinner

FOTO: Jiří Antal, Právo

13. Fosteriana - obdoba předešlé skupiny, hybridy a variety T. fosteriana. Kvetou později, bývají zpravidla ohnivě červené nebo bílé s výraznější kresbou.

14. Greigii - skupina zahrnuje hybridy a variety od druhu T. greigii. Listy mívají purpurovou kresbu, květy bývají často dvoubarevné. Nižší se hodí do skalek.

15. Ostatní druhy a jejich variety - sem patří botanické druhy a jejich variety. Zpravidla úzkolisté, nízké rostliny hodící se do skalek. Kvetou mnohdy již začátkem března.

Péče o tulipány během jara

Od konce března do konce května kvete většina tulipánů. Chceme-li, aby stejně pěkně vykvetly i příští rok, musíme dodržet několik zásad, které zajistí udržení cibulí v dobrém stavu, případně jejich nárůst.

  • V případě potřeby kypříme půdu a nenecháme ji příliš proschnout. I cibuloviny, tulipány nevyjímaje, potřebují dostatek živin. Přihnojujeme je proto kapalným hnojivem.
  • Po odkvětu podpoříme vyzrávání cibulí navíc hnojivem s vyšším obsahem draslíku.

Vyskytnou-li se mezi kvetoucími rostlinami odlišné, nápadně žíhané květy, signalizuje to virové onemocnění. Hrozí šíření na další rostliny. Tyto poškozené jedince zcela odstraníme. Virové pestrokvětosti přenášejí mšice, ale můžeme je přenést i při řezu rostlin do vázy šťávou, ulpělou na noži či nůžkách. Někdy se vyplatí nůž po každém řezu raději otřít hadříkem namočeným v lihu. Napadené, barevně žíhané rostliny sice mohou vypadat zajímavě, ale postupně estetický vzhled ztrácejí a během několika let se choroba projeví na deformovaném růstu.

  • Odkvetlým rostlinám odlamujeme tvořící se tobolky, ale stvol ponecháme. Tvorbou semen by se cibule zbytečně vysilovala. Stvol je zelený a stejně jako listy pomáhá tvorbě zásobních látek a narůstání cibule. Řežeme-li květy do vázy, odřezáváme květ jen s jedním listem.

Přesazujeme po dvou až třech letech

Tulipány ponecháváme na místě dva až tři roky. Po této době cibule vyjmeme, uložíme a na podzim znovu vysadíme na jiné místo.

  • Cibule sklízíme až v době, kdy jsou nejméně dvě třetiny nadzemní části zaschlé. To bývá nejčastěji koncem června až začátkem července.
  • Na uvolněné místo pak můžeme vysadit letničky.
  • Nechceme-li čekat, až tulipány zatáhnou, opatrně vyjmeme celé rostliny i s cibulemi hned po odkvětu. V tomto případě však cibule zlikvidujeme. S hlavní cibulí vždy pečlivě sklidíme i nové cibulky, které by jinak záhony zaplevelovaly. Ty můžeme na zvláštním záhonku dopěstovat do květuschopné velikosti.
  • Sklizené cibule usušíme při teplotě kolem 25 °C a pak uložíme očištěné a roztříděné na suchém a tmavém místě při teplotě asi 20 °C.

Výsadba od poloviny října

Pro výsadbu vybíráme slunnou, otevřenou polohu. Půda by měla být dostatečně propustná a dobře zásobená živinami. Nejvhodnější doba pro výsadbu je od poloviny října.

Tulipa greigii Diantha

Tulipa greigii Diantha

FOTO: Jiří Antal, Právo

  • Tulipány sázíme aspoň 12 cm hluboko a přibližně 15 cm od sebe. Vysazujeme pokud možno vždy více kusů do skupinek. Dosáhneme tak patřičného barevného efektu. Drobnější druhy můžeme sázet blíž u sebe.
  • Obecně platí: čím je cibule větší, tím hlouběji ji vysazujeme. Nutno počítat s tím, že nestejně velké cibule vytvoří nestejně velké rostliny s nestejně velkými květy.
  • Abychom předešli napadení houbovými chorobami, namoříme cibule některým z přípravků proti houbovým chorobám. Po výsadbě půdu důkladně zalijeme.