Článek
Kdo se blýskne na sluníčku
Iberka vždyzelená (Iberis sempervirens) - 15 až 25 cm vysoká, bohatě větvená rostlina tvořící podle kultivaru husté polštáře či polokeř. Pro své stálezelené olistění je atraktivní i v zimních měsících. Na jaře ji zdobí laty bílých drobných kvítků. Uplatní se v lemech záhonů i v nádobách. Sestřihem po odkvětu podpoříme druhé kvetení na podzim.
Kamzičník (Doronicum) - zaujme zářivě žlutými, jednoduchými, ale i plnými květy, nesoucími se na 20 až 50 cm vysokých lodyhách. Patří k vděčným a nenáročným trvalkám, které prospívají na výsluní, ve výživných, spíše vlhčích půdách. Odstřihnutím odkvetlých květenství zamezíme samovýsevu.
Prvosenka (Primula) - je krásným zpestřením skalek, nádob a balkonových truhlíků. Miluje vlhčí, hlinité, ale propustné půdy. Naším domácím druhem je žlutě kvetoucí prvosenka jarní neboli petrklíč. Díky šlechtění se každým rokem objevují nové barevné variace v nejrůznějších barvách.
Pomněnky rychle vyplní mezery v záhonech.
Tařička (Aubrieta) - vysoce dekorativní rostlina vytvářející husté polštáře se záplavou modrofialových, u některých druhů i růžových nebo červených kvítků. Tařička vyniká především na zídkách, mezi kameny, ale i v nádobách a záhonových lemech.
Krásky z polostínu
Koniklec německý (Pulsatilla vulgaris) - chráněná, 20 cm vysoká trsnatá rostlina s typickým ochlupením, nesoucí velké, nejčastěji modrofialové květy. I po odkvětu vypadá koniklec zajímavě. Nejlépe zdobí skalky či okrasná koryta. Vyjmutá semena z uzrálých nažek musíme vysít co nejdříve.
Chlupaté, ale krásné - květy koniklece mohou být i smetanově bílé.
Violka (Viola) - patří k nejoblíbenějším kvetoucím rostlinám. Čeleď Violaceae čítá kolem 500 druhů. K nejznámějším patří violka rohatá, violka zahradní neboli maceška a violka vonná, která potěší svou intenzivní vůní. Typickým znakem květů je pět lístků, které mají převážně fialovou, žlutou nebo bílou barvu.
Brambořík (Cyclamen coum) - tato 5 až 8 cm vysoká vytrvalá, hlíznatá bylina vykvétá již od března (někdy koncem zimy) bílými, něžně růžovými či karmínově červenými květy, které pěkně kontrastují s ledvinitými, lesklými, tmavě zelenými nebo stříbřitě panašovanými listy. Vyžaduje vlhčí, ale propustnou půdu s přídavkem humusu. Mravenci často roznášejí jeho semena.
Bramboříky dobře rostou v podrostu dřevin.
Pomněnka lesní (Myosotis sylvatica) - půvabná dvouletka, která nesmí chybět v přírodních zahradách. Snadno se vysemeňuje a v záhonech s kyprou, čerstvou zahradní půdou vytváří modré, vzácněji bílé nebo růžové nadýchané oblaky, které lichotí mnohým jarničkám a cibulovinám.
Kouzlo prvosenek spočívá v prostých, zato výrazně vybarvených květech.
Ozdoby stinných koutů
Barvínek (Vinca) - je pro něj typické tmavé, stálezelené olistění a krásné světle až fialově modré květy. V humózní půdě se mohutně rozrůstá díky svým plazivým, kořenujícím oddenkům. Využívá se nejčastěji jako půdopokryvná rostlina, která prospívá i v nejhlubším stínu dřevin.
Bergenie (Bergenia) -nenáročná rostlina, jejíž stálezelené listy tvoří podklad sladce růžovým, bílým či červeným květenstvím. Udržíme-li zeminu vlhkou, snese bergenie i slunečné polohy. Její velké listy mívají na podzim nápadné zbarvení. Stejně tak jako květy se dají využít do jarních kytic.
Ani chladné jaro nezabrání rozkvětu nahloučených květenství bergenie.
Sasanka vábná (Anemone blanda) - příbuzná naší sasanky hajní, prozáří místa pod listnatými stromy a oživí okraje severních záhonů. Tato 10 až 15 cm vysoká a nenáročná rostlina rychle vytváří husté koberce.
Plicník (Pulmonaria) -zdobí růžové, červené, modré, fialové, vzácně bílé kvítky a někdy i zajímavě skvrnité listy s drsnými chloupky. Miluje kypré, živinami bohaté půdy. Vypadá nádherně v kombinaci se sasankami a kapradinami.
| Další časně kvetoucí trvalky |
|---|
| Jaterník podléška (Hepatica nobilis) |
| Lomikámen (Saxifraga) |
| Plamenka šídlolistá (Phlox subulata) |
| Pryšec mnohobarvý (Euphorbia polychroma) |
| Trojčet (Trillium) |
