Při pořízení skleníku nebo fóliovníku musíme však počítat s určitými investicemi, během provozu pak s náklady na údržbu, případně na vytápění. O co víc je produkce zeleniny v krytých prostorách nákladnější, o to větší je naše snaha o jejich efektivní využití. To však vyžaduje dobré odborné znalosti o nárocích pěstovaných rostlin, abychom byli schopni různými zásahy vhodně upravovat především teplotní, vlhkostní, případně světelné aj. podmínky.

Pokud pěstujeme zeleninu v nevytápěném skleníku a hrozí nebezpečí silných mrazů, které by mohly porosty poškodit, je vhodné zateplit plášť skleníku (např. rohožemi, bublinkovou fólií aj.) a ochránit rostliny i několika vrstvami netkané textilie. Jakmile nebezpečí mrazů pomine, izolační materiál opět odstraníme, aby zbytečně nestínil. Za slunečných dnů v předjaří skleníky odvětráváme, čímž zabráníme přehřívání vnitřního prostoru a současně také rostlin.

Zeleninových druhů, které můžeme pěstovat ve skleníku, je nepřeberné množství. V následujícím textu si představíme alespoň některé významnější druhy.

Ilustrační foto

FOTO: Chatař a chalupář

Listová zelenina

Zahrnuje celou řadou zástupců s krátkou vegetační dobou a skromnými teplotními nároky. To ji předurčuje k využití jako předplodinu nebo následnou plodinu.

Salát hlávkový a listový jsou nenáročné zeleninové druhy. Jejich semena klíčí nejlépe při teplotách od 16 do 22 °C, pro další pěstování jsou optimální teploty 15 až 25 °C. Během zimních měsíců však udržujeme teploty odpovídající nízké úrovni osvětlení, během dne do 12 °C, v noci okolo 6 °C. Vhodné odrůdy salátu pro rychlení a přirychlování pěstujeme pod sklem asi od poloviny září až do poloviny května, pěstební spon volíme 20 – 25 x 25 – 30 cm. Pokud rychlíme červenolisté saláty, vybíráme pro zimní období odrůdy se silnějším zabarvením listů, neboť při nižší úrovni osvětlení se tvoří méně barviva. Je třeba zmínit, že salát patří mezi zeleninové druhy, které více hromadí dusičnany a zvláště v horších světelných podmínkách (zimní rychlení) je tato tendence ještě výraznější.

Kozlíček polníček je na rozdíl od salátu málo rozšířený. Pěstujeme ho z přímých výsevů, ale i z předpěstované sadby. Semena klíčí již od 4 °C, optimální jsou však teploty mezi 15 až 20 °C. Po vyklíčení udržujeme teplotu vzduchu mezi 8 až 12 °C, během výsadby a několik dnů po ní 14 až 16 °C, potom teplotu opět snížíme na 5 až 8 °C. Kozlíček vyséváme od poloviny září do poloviny října pro sklizeň od poloviny prosince do začátku března. Možné jsou také výsevy od poloviny ledna do poloviny března pro sklizeň koncem března až koncem dubna. Do skleníku se hodí odrůdy odolné vůči nepravému padlí, s tmavě zelenými a vzpřímenými listy.

Ilustrační foto

FOTO: Chatař a chalupář

Plodová zelenina

Je na teplotu náročnější. Ve skleníku ji zjara obvykle přirychlujeme a na podzim, díky déle trvajícím příznivým podmínkám, prodlužujeme její vegetační období a tím také sklizeň. Rajče pěstujeme v dobrých světelných podmínkách při 23 až 28 °C během dne, noční teploty snižujeme asi o 6 °C. Pro rychlení používáme obvykle odrůdy tyčkové, které pěstujeme ve sponu 80 – 90 x 25 – 35 cm. Rostliny vedeme na opoře (tyčky, motouz). Dusíkem hnojíme zpočátku opatrně, abychom příliš neoddalovali nakvétání a nástup rostlin do plodnosti. V horších světelných podmínkách se zvyšují nároky rajčete na draslík. Závlaha je vhodná spodní (kapková nebo do brázd), především v době květu se vyhneme zavlažování na list, které může zhoršovat opylování. Během vegetace vylamujeme zálistky a rostliny vedeme na jeden výhon.

Paprika se pro výsadbu v polovině března vysévá již v prosinci. Koncem ledna pak sejeme papriku pro výsadby do studeného skleníku na přelomu dubna a května. Opti-mální teploty pro vyklíčení osiva jsou okolo 20 až 25 °C, po vzejití teplotu udržujeme mezi 18 až 22 °C. Pro vlastní pěstování jsou optimální teploty 23 až 25 °C, neměly by však klesnout pod 10 °C. Dopěstovanou sadbu vysazujeme ve sponu 40 x 50 cm do lehčích, humusem a živinami dostatečně zásobených půd. Rostliny mají vysoké nároky na intenzitu osvětlení, ale také na závlahu. Především v době kvetení se nedostatek vláhy projeví opadem květů a špatnou násadou plodů. Sklizeň probíhá ve stadiu konečné velikosti ještě zelených plodů (technická zralost), nebo ve stadiu odrůdově typického vybarvení (botanická zralost). Obdobně jako paprika se pěstuje také lilek vejcoplodý (zvaný také baklažán).

Okurka má vysoké nároky na teplotu a kvalitní, kyprou, humózní půdu s dostatečnou zásobou pohotových živin. Nejlepší pěstitelské výsledky dosahujeme při jarním a letním rychlení, pěstování v pozdním podzimu a zimě je kvůli nízké intenzitě osvětlení problematické. Pro jarní rychlení vyséváme okurky ve vytápěném skleníku již od konce ledna (pro březnové výsadby) a dále během února. Začátkem dubna pak vyséváme osivo pro letní rychlení. Při pěstování salátovek ve skleníku se osvědčily sazenice naroubované na tykev fíkolistou, která má lepší odolnost vůči půdním patogenům a suchu.

Rostliny vedeme na motouz, plastovou síť nebo jinou oporu. Těsně po výsadbě můžeme mezi sazenice okurek vysazovat či vysévat zeleninu s krátkou vegetační dobou (salát, ředkvičku aj.), kterou sklidíme ještě před tím, než se okurky rozrostou. Půdu udržujeme dostatečně vlhkou (ne přemokřenou), závlahová voda by neměla být příliš studená. Pro pěstování okurek je za slunečných dnů vhodná teplota přes den okolo 25 °C (neměla by překročit 35 °C), během noci pak 18 až 20 °C, za podmračného počasí stačí denní teplota okolo 20 °C, v noci by však neměla klesnout pod 15 °C.

Ilustrační foto

FOTO: Chatař a chalupář

Košťálová zelenina

Kedlubna vyžaduje lehčí půdu s dostatkem pohotových živin. Ve vytápěném skleníku lze začít s rychlením již v lednu, obvykle však vysazujeme předpěstovanou sadbu v nevytápěných krytých prostorách od začátku března. Při pěstování sadby udržujeme teplotu okolo 15 °C, při poklesu pod 10 °C může dojít k jarovizaci, která vyvolá předčasné vybíhání kedlubny do květu. Dopěstovanou sadbu vysazujeme do sponu 20 x 20 – 25 cm. Během vegetace porosty pravidelně a přiměřeně zavlažujeme, čímž omezíme riziko praskání a dřevnatění konzumních částí. Během vegetace půdu mělce kypříme a odplevelujeme.

Kořenová zelenina

Ředkvička patří mezi málo náročné zeleninové druhy s krátkou vegetační dobou, proto ji pěstujeme jako předplodinu nebo následnou plodinu, anebo ji vysejeme mezi právě vysazené rostliny plodové zeleniny jako meziplodinu. Pro ředkvičku jsou vhodné půdy lehčí, humózní, s dostatečným množstvím přijatelných živin.

V dobrých světelných podmínkách udržujeme teplotu okolo 18 °C, při nízké úrovni osvětlení jsou vhodnější teploty 10 až 12 °C. Nepříznivé jsou však teploty nad 25 °C, při nichž bujněji rostou listy a bulvičky se vyvíjejí špatně. Ve vytápěných sklenících vyséváme ředkvičku od konce ledna až do března, potom pokračujeme s výsevy ve studeném skleníku až do poloviny dubna. V nevytápěném skleníku ji vyséváme také na podzim od září do začátku listopadu, ve vytápěném pak až do poloviny prosince. Ředkvička se seje do řádků vzdálených okolo 10 cm, 5 – 10 mm hluboko.

Karotka preferuje půdy lehčí. Klíčí již při 5 °C, optimální je však teplota okolo 18 °C. Karotku můžeme vysévat ve vytápěných sklenících už během ledna až do začátku února, obvykle se však seje na přelomu února až března v nevytápěném skleníku nebo pařeništi do řádků vzdálených okolo 15 cm. Hustší vzešlé výsevy brzy vyjednotíme. Během vegetace porosty přiměřeně zavlažujeme, v březnu a především pak v dubnu intenzivně větráme, neboť při vysokých teplotách bujně narůstá nať, kořeny se však vyvíjejí špatně.

Cibulová zelenina

Pažitka se rychlí z trsů starších rostlin, které se na podzim vyryjí, nechají oschnout a promrznout. Následuje výsadba do květináčů, kde při teplotách asi 18 °C dorostou listy ke sklizni přibližně za měsíc, při nižších teplotách je vegetace delší. Pažitku můžeme rychlit také z lednových výsevů. Cibule zimní (sečka) se rychlí obdobně jako pažitka ze dvou až tříletých trsů, při teplotách okolo 18 až 20 °C. Pro konzumní účely můžeme sklízet buď pouze listy, nebo celé rostliny i s cibulemi.