Ve většině případů je pěstování zlatých a žlutých jehličnanů o malinko složitější než těch „obyčejných“. Nejdůležitější je najít pro ně dobré místo z hlediska světelných poměrů. Často se stává, že ostré sluníčko poškozuje jemnější pletiva těchto dřevin, čímž na jehličí nebo šupinách vznikají větší či menší hnědé skvrny. Také ale platí, že tyto druhy až na výjimky potřebují světla dostatek. I když ve stínu přežijí, zlatou barvu ztratí a nahradí ji světlejším odstínem zelené.

Odrůda túje východní ‘Elegantissima Aurea’ se vyznačuje štíhlým růstem, dorůstá do velikosti 3 m. Odrůda ‘Aurea Nana’ je nízká, soudečkovitého tvaru. Roste pomalu do velikosti 1–1,5 m. Obě jsou vápnomilné, pěstují se solitérně, do živých plotů se nehodí.

FOTO: P. Chlouba, časopis Flóra na zahradě

K nejcitlivějším druhům žlutě a zlatě vybarvených jehličnanů patří cypřišky (Chamaecyparis). Pro ně musíme hledat místo zvlášť svědomitě, pokud možno v takzvaném toulavém stínu, to znamená tam, kde se během dne často střídá stín s přímým slunečním svitem. Vyšší citlivost na slunce se projevuje především u mladých, málo zakořeněných dřevin nebo v místech s velmi nízkou či nestálou vlhkostí vzduchu.

V zahradních centrech se často objevují zlatě žluté odrůdy cypřišku hrachonosného (Chamaecyparis pisifera) , které mají typický „provázkovitý“ vzhled. Jsou to efektní, velmi dekorativní rostliny.

FOTO: P. Chlouba, časopis Flóra na zahradě

Odpovědné hledání správného místa se ale určitě vyplatí, protože zlaté i žluté jehličnany nás za tento přístup odmění dobrým růstem a krásným vzhledem.

Túje Thuja plicata® patří k horkým novinkám. Během léta je zářivě žlutá, v zimě má měděný až bronzový odstín. Náš snímek pochází ze začátku listopadu, kdy právě dochází k barevné proměně. Pro pěstování je optimální hluboká a živná, vlhká půda.

Túje Thuja plicata® patří k horkým novinkám. Během léta je zářivě žlutá, v zimě má měděný až bronzový odstín. Náš snímek pochází ze začátku listopadu, kdy právě dochází k barevné proměně. Pro pěstování je optimální hluboká a živná, vlhká půda.

FOTO: P. Chlouba, časopis Flóra na zahradě

Zajímavostí žlutých a zlatých jehličnanů je jejich relativně častá barevná proměnlivost. U mnoha druhů platí, že intenzivní žlutá barva je typická jenom pro některé roční období. Týká se to třeba některých žlutých druhů tújí, které na zimu dostanou zvláštní zeleno-bronzový odstín. Je to jev zcela přirozený a kvůli této barevné změně není nutné bát se o zdravotní stav rostliny. Proměna do hnědého odstínu měla pravděpodobně chránit dřeviny v zimním období před poškozením zvěří. Bronzový odstín měl simulovat, že dřevina je uschlá a pro zvěř tím pádem nevhodná.