Zahradu v Novém Městečku u Čerčan začali její majitelé – Dana a František – budovat před devíti lety. A dosud ne­přestali. Mezi tím kolem ní vzrostly nové jehličnany, nabrala nové ba­revné tóny, obrostla hradbou vysokého zeleného plotu a hlavně – získala osobitý styl.

V malém domku má pan František svá potěšení - infrasaunu a čepované pivo.

V malém domku má pan František svá potěšení - infrasaunu a čepované pivo.

FOTO: Gabriela Uhlířová

Zahrada má více než tři hektary, ale přes svoji výjimečnou rozlohu nepostrádá ani romantiku, ani intimní zákoutí. Je rozdělena tak, aby si majitelé s rodinou užili jak volného prostoru, koupání v bazénu, tak i sa­moty v oázách klidu na zahradě i u domu.

K malému domku vede dlážděná cestička.

K malému domku vede dlážděná cestička.

FOTO: Gabriela Uhlířová

I když zahrada vyhlíží na první pohled velmi stejnorodě, vznikala po kouskách a i nyní se stále dotváří a mění. Na koupeném po­zemku majitelé začali budovat zahradu, kterou nejdříve sjednotili terénními úpravami. „Dali jsme volnou ruku zkušenému zahradnímu architektovi Drahoslavu Šonskému. Věřili jsme jeho citu pro přírodu, a tak se tu i díky němu vysázely kolem okraje pozemku jehličnany, aby dům nebyl příliš vidět,“ říkají svorně Dana a František, majitelé zahrady.

„Archi­tekt i my jsme vycházeli z toho, že dům i pozemek je postavený na svahu,“ vysvětluje pan František a dodává, že dům je postavený na skále. „Začali jsme tím, že jsme nechali odtěžit zeminu (zvětralou zem a skrýv­ku) v části zahrady. Stavba se tak přestala tyčit na kopci a usadila se do terénu.

Po neštastné události, kdy se v bazénu utopil pejsek, jej nechali raději zastřešit.

Po nešťastné události, kdy se v bazénu utopil pejsek, jej nechali raději zastřešit.

FOTO: Gabriela Uhlířová

Řešení od píky

Zahrada byla založena takříkajíc na zelené louce, přesto její majitelé nemuseli na blahodárný stín dlouho čekat, jelikož na ní vysadili spoustu vzrostlých jehličnanů.

Zákoutí s jehličany plné zelených odstínů.

Zákoutí s jehličany plné zelených odstínů.

FOTO: Gabriela Uhlířová

Když se majitelé pustili do zkrášlování zahrady, měli na paměti, že představuje nepřetržitou práci, věčnou pro řa­du generací. Rostliny mění během růstu svůj vzhled, krátkověké druhy odumírají, po celé vegetační období se snaží zahrady zmoc­­nit plevel (a to i plevelné dřeviny), stro­my stárnou...

„Ze začátku jsem stříhala stromy a keře několik dní v kuse, až jsem z toho měla zánět šlach,“ vypráví o krušných začátcích paní Dana. Časem ale, přiznává, se zah­rada a péče o ni stala jistou formou relaxace a pomáhá jí za­pomenout na pražský stres. „Teď jdu stříhat větve nebo krášlit zá­hony, když se mi chce, “ říká s úsměvem paní Dana. „Je tu božský klid, který zpříjemňuje zpívání ptáčků, kterých je v okolí dost,“ do­dá­vá paní domu. I když není ornitoložka, rozezná podle zpěvu většinu ptáků – interpretů...

Původně se v jezírku chovali rybičky.

Původně se v jezírku chovali rybičky.

FOTO: Gabriela Uhlířová

Majitelé se starají i o dva menší pejsky Pepu a Enynku, nechybí ani kočičí dvojka – Čerda s Julčou.

František vystavěl ptáčkům - zpěváčkům dřevěnou budku.

František vystavěl ptáčkům - zpěváčkům dřevěnou budku.

FOTO: Gabriela Uhlířová

Rozmanitá zahrada

Majitelé na zahradu nejprve vysazovali rostliny metodou pokus – omyl. Až přes tyto zkušenosti se dostali k ideální podobě celého pozemku. „Chtěli jsme, aby se na zahrádce střídaly barvy. A i když šlo někdy o pekelnou improvizaci, výsledek byl vždy úžasný,“ říká s úsměvem paní Dana. Ma­ji­telé mají záhony dost veliké, takže je každoročně doplňují i některými kvetoucími letničkami.

Při výsadbě ovšem nezapomínají na to, že letničky, ale i trvalky lze pěkně kombinovat také s bylinkami, proto pěstují například třezalku nebo levanduli. Při výběru vhodného místa měli na paměti, že většina bylinek potřebuje dostatek slunce a spíše suchou a propustnou půdu. Fran­tišek i Dana chovají obdiv rovněž k ně­kte­rým keřům, jako jsou např. vajgélie. Ty patří mezi krásně kvetoucí keře z východní Asie, jež jsou v našich podmínkách odolné. Tvoří polokulovité tvary, u kterých na jaře v paždí listů vykvétají vrcholíky růžových či bílých květů.

Rozhodli se zasadit i keře dřišťálu s oz­dob­nými plody, který volně roste jako živý plot, navíc snáší znečištěné ovzduší a má výrazné podzimní zbarvení listů. Podél plotu majitelé zakomponovali kvetoucí rostliny mezi silnější i štíhlé, ba­revné i temně zelené konifery s listy či jeh­licemi. Dana i Fran­tišek jsou si vědomi, že je ideální kombinovat druhy s odlišným vzhle­dem, barevností a šířkou i výškou růstu, které se však zároveň musejí navzájem snášet.

V zadní části zahrady je přírodní kompost.

V zadní části zahrady je přírodní kompost.

FOTO: Gabriela Uhlířová

Sekat, sekat, sekat...

Trávy roste na zahradě víc než dost. „Za­čát­ky byly krušné, ale s přibývajícími zkušenostmi jsme si opatřili profesionální zah­rad­ní techniku, která údržbu usnadní. Tráv­ník je v péči svého majitele nejen pečlivě zastřižený, ale také ukončený perfektním zářezem. Pan František je přesvědčený, že právě takovéto detaily jsou pro celkový dojem ze zahrady takových rozměrů rozhodující. Starat se o trávník ho moc baví a u tohoto druhu práce si duševně odpočine.

Dana a František, majitelé zahrady.

Dana a František, majitelé zahrady.

FOTO: Gabriela Uhlířová

Pravidelně ho hnojí, ob den seká, čímž se zabývá nejen on, ale i manželka, původním povoláním restaurátorka nábytku. „V Praze mám rámařství a práce je také mým koníčkem. I do našeho domu jsem zrestaurovala spoustu starého nábytku, který jsme s man­želem nalezli u popelnice,“ vypráví pa­ní Da­na. „A když už nás to v ma­tičce Praze nebaví, nasedneme do auta a od­jedeme sem – do oázy klidu. Vždyť je to jen 37 kilometrů...,“ doplňuje paní Dana.