Článek
Zahrada, o níž hovoříme, obklopuje domek v podhůří Orlických hor. Jeho majitelé v něm trvale bydlí od května do září a jen v zimním období pobyt v něm omezují pouze na víkendy. Domek stojí na samém kraji vsi. Patříval tetě a strýci majitele, takže jej zná ještě z dětství, byť v jiné podobě.
„Rodinný dům, respektive chalupu, chcete-li, neboť nám slouží k odpočinku a rekreaci, jsme koupili v roce 1980. Pak pro nás ovšem nastala na dlouhých pětadvacet let nekonečná práce. Kompletní přestavba celého domu spojená s vybudováním nového podkroví a k tomu práce na zahradě – to vše o víkendech a dovolených. Čtenáři Flóry na zahradě jistě vědí, o čem mluvím. Vždyť jenom zapěstovat pěkný živý plot do výšky zhruba dva metry trvá deset let. A já mám těch metrů celkem sto osmdesát! Postupně jsem také začal vysazovat okrasné zahradní rostliny, keře a stromy,“ vzpomíná majitel.
Skutečnost předčila plány
Starost o zahradu je čistě jeho záležitostí, nemluví mu do toho ani manželka. Celou zahradu, od návrhu až po vlastní realizaci, vytvořil sám. „ Samozřejmě jsem před tím listoval v různých zahrádkářských časopisech a nahlížel do cizích zahrad. Inspirace neuškodí. Řešení, které jsem zvolil, přitom bylo skutečně finančně nenáročné. Není to žádná okázalá zahrada se vzácnou a drahou zelení. Nebudoval jsem ji ani proto, abych se někomu prezentoval při různých zahradních akcích, jak se stalo módou. Chtěl jsem jen vytvořit prostředí, v němž se budeme cítit dobře.“
Z obrázků, i těch pod sněhovou duchnou, lze vyčíst, že zahrada dobře zapadá do venkovské krajiny. A její majitel přiznává, že je pro něj pohlazením, zastaví-li se někdo a řekne: Vy to tady ale máte pěkně upravené... „ Zjistil jsem, že půda v naší rovinaté zahradě je natolik úrodná, že se zahradní rostlinstvo rozrůstá bujněji, než jsem při výsadbě předpokládal.
Takže i když jsem stromky a keře vysazoval na vzdálenosti doporučované zahradníky, stejně jsem za pár let musel vzít pilku a prořezávat, dokonce tu a tam něco vykopat. Některé rostliny vás i zklamou. To když se vám nedaří dopěstovat je do podoby, jakou mají na komerčních obrázcích, anebo jsou málo odolné vůči mrazu, jako v mém případě například komule Davidova, na kterou se hojně slétali motýli. Pak samozřejmě přichází na řadu motyka a nová výsadba.“
Zahradu „dělají“ průhledy Vydejme se tedy na procházku zasněženou zahradou, jejíž okrasná část se nachází na rozloze přes 1200 m 2 . Nejdříve procházíme kolem trvalkového záhonu s malým jezírkem.
Už od února tu postupně kvetou čemeřice, sněženky, bledule, hyacinty, krokusy, modřence či narcisy. Pak je vystřídají nízké trvalky – levandule, mateřídouška a další. Záhon je tak celý rok v květu. Hned vedle se tyčí mohutná borovice, Pinus nigra var. austriaca. Je rozložitá, hustá a v důsledku pravidelného zakracování větví plná hned od země. Dnes je už vysoká skoro devět metrů. „ To je strom, který jsem zasadil ještě se svým tatínkem, roste tady tak říkajíc na jeho památku,“ připomíná náš průvodce. A vede nás do prostoru se skupinou pěti vyšších jehličnanů, který je dokola osázen opadavými keři. „Takové kombinace jsou nutné, aby v zimě nebylo všechno holé.
Keře a stromy se musejí prostřídat, zahrada by neměla být smutná v žádném ročním období. Rovněž okrasné trávy dodávají zahradě zajímavou atmosféru. A víte, na co člověk při tvorbě zahrady hlavně nesmí zapomenout? Na průhledy zahradou. Měl by vytvářet taková seskupení rostlin, na která by mělo být vždy odněkud vidět. Z cesty, lavičky, odkudkoli.
Nejpěknější zákoutí
Za jednu z nejhezčích partií zahrady považují majitelé rybníček a jeho okolí. Stojí u něj bílá lavička, nad níž se po pergole vine plamének a chmel. Zde často sedávají a za zvuků vodotrysku pozorují život kolem vody. „ Zjara se sem stahují žáby, ropuchy obecné, k naplnění svého biologického poslání. Musím pro ně – i pro jejich budoucí pokolení – připravit vlezy a výlezy z vody. V červenci je ve vodě čilý život, z pulců jsou malé žabičky.
Ke svým svatebním rejům využívají rybníček i čolci, podobající se předpotopním ještěrům. To vše za asistence kroužících vážek. Jsou tady i užovky obojkaté, které se jimi živí – ale to je příroda.“ V kamenné zídce, která rybníček lemuje, se drží ještěrky živorodé. Na vyhřáté opuce se jim líbí, a tak se čile množí. Díky ještěrkám a taky slepýšům se ze zahrady totiž ztratila klíšťata.
Zahrada stále plná života
V zahradě se mají dobře i ježci. „Začátkem července, když ostříhám habry, nahrnu větvičky zpátky do živého plotu na hromady. Jsou pro ježky útočištěm zejména teď, v zimě. Postavil jsem jim taky dva ježkovníky. Jde o konstrukci ze dřeva ve tvaru pyramidy, pobitou šindelem, aby stavba nevlhla.“
V zahradě jsou připraveny i další skrýše. Například pro včely samotářky (čalounice), které na jaře velmi pilně opylovávají ovocné stromy, ale i pro čmeláky – mají tady pro svůj rozvoj připravené dřevěné čmeláčníky. Jakmile napadne dostatek sněhu, jde majitel stavět pro radost sobě i všem kolemjdoucím sněhuláky, medvědy, zajíce... Za tu dobu, co je ve své krásné zahradě trénuje, dozrála díla v mistrovské kousky.
