Hlavní obsah

Obývák plný fuchsií

Novinky, Miroslava Perglová, časopis Pěkné Bydlení

Malá chata v rekreační osadě je pro svou majitelku jen úkrytem před nocí a deštěm. Není divu, péče o květinovou výzdobu hlavního obytného prostoru je pro ni stejnou radostí jako chvíle odpočinku.

Článek

A možná, že je tomu dokonce naopak. Těžko říci. Rozhodně však víme, že kdo kolem zahrádky projde, musí se alespoň na chvilku zastavit. Poměrně malý svažitý pozemek nabízí od jara do podzimu pestrobarevnou podívanou – a co víc, květiny, stromy i keře vypadají opravdu spokojeně.

Co se v dětství naučíš…

Jistě to přísloví znáte. A jak se zdá, platí, i když se neučíte zrovna rádi. Jako dítě musela paní Anna pracovat na zahradě svých rodičů a tenkrát jí tato práce k srdci mírně řečeno příliš nepřirostla, mohli bychom prý mluvit i o averzi. A ejhle, uběhlo pár let v městském bytě a začala závidět lidem v rodinných domech, že mohou sekat trávu nebo hrabat listí. Po třiceti letech stesku po zahradničení se rozhodla nedávat závisti déle příležitost a splnila si svůj sen. S manželem koupili malou povltavskou původně rybářskou chatu. Nepustili se však do nákladné rekonstrukce, ale co nejsnadněji ji přizpůsobili jednoduchému přebývání.

Důležité bylo, že nebyla daleko od domova, aby i v týdnu bylo možné dojet zalít zahradu. Ta byla hlavním důvodem koupě. I když zpustlá, s dávno neplodícími stromy a zarostlá náletovými rostlinami. Prales, jak říká paní Anna. Kdo by to dnes řekl… Konečně se mohly zúročit v dětství získané dovednosti i cit pro potřeby rostlin zděděný po mamince. A víte, co jí dělá největší radost? Sekání trávy. Říká, že je to pro ni jako luxování v obýváku. Má potom podobný pocit čistoty, navíc spojený s milovanou vůní posečené trávy.

Metoda pokus – omyl

Neobrátila se o pomoc na zahradního architekta. Toužila sázet si své oblíbené kytičky či keře, které znala z dětství nebo které se jí jinde zalíbily. Prvořadé pro ni je, aby se rostlinám dařilo a až potom aby se umístění líbilo jí. Je schopna květinu i několikrát přesadit, aby jí našla to pravé místo. Většinou se najde takové, které vyhovuje oběma – květině i majitelce. Říká, že co rostlinka, to pokus a omyl. Jak sama říká, není natolik trpělivá, aby si vše předem nastudovala, ale vyzkouší v praxi, co která potřebuje.

Mnoho sazenic však dostává od přátel, kteří s rostlinou předají i své zkušenosti, anebo nakupuje od těch zahradníků, kteří o svém zboží hodně vědí a dokáží dobře poradit. Některé květiny, například oblíbené fuchsie či žluté a bílé letní kopretiny, nechává v květináčích a během sezony je přemísťuje, aby jim zajistila ty nejlepší světelné podmínky, a také podle toho, jak se s ročním obdobím mění tvář zahrady.

Symbióza květin, keřů a stromů

Koncept zahrady je velmi jednoduchý. Svažitý obdélníkový pozemek je až na střední část s trávníkem zaplněn vegetací. Díky svahu se jednotlivé rostliny nezakrývají, naopak vytvářejí barevný plastický obraz. Opticky je zahrada rozdělena do tří úrovní. Při vstupu nás ve spodní části přivítají jehličnany, kosodřeviny a vřesy v malé, spíše parkové úpravě. Zaujmou především purpurové listy téměř třímetrové ruje vlasaté.

Poté vstoupíme na travnatý koberec rozkvetlého „obývacího pokoje“, kde paní Anna právě vlastnoručně vybudovala cihlové ohniště. V horní části je vybudován jednoduchý dřevěný altán, útočiště pro příliš horké nebo naopak lehce deštivé dny. Hranici pozemku tvoří plot porostlý přísavníkem. Od sousedů ho přerůstá psí víno, které musí majitelka důrazně krotit, aby se nenastěhovalo i k ní. Dává přednost přísavníku, který má podle jejích slov obrovskou výhodu – je úhledný a stále pěkný, až ho první chladnější podzimní noc náhle připraví o listy, které spadnou naráz. Nemusí proto listí neustále odstraňovat, naopak – může ho nechat ležet přes zimu jako ochranu květin, které plot lemují.

Recept na fuchsie

Mezi všemi oblíbenci, kteří zdobí zahradu, jsou největší láskou fuchsie, některé i více než metr vysoké. I ony putují během sezony za nejlepšími světelnými podmínkami. Na podzim je paní Anna vyndává z květináčů, zastřihne na délku asi dvaceti centimetrů a kořeny co nejpečlivěji očistí od hlíny. Pak je ukládá do vykopané jámy, střídavě kořeny na jednu a pak na druhou stranu. Takto uskladněné rostliny zasype listím a přiklopí dřevěným víkem. A příští rok se jí fuchsie odvděčí stovkami květů.

Neřezat, prosím!

Od jara do podzimu není v této zahrádce nouze o nádherné květy vhodné i k řezu. Určitě byste čekali, že v bytě vládkyně takového květinového království budou vázy plné květin. Ale mýlili byste se. Jak ráda květiny pěstuje, tak nerada je trhá. Dokonce ani návštěvy na rozloučenou nevybaví kyticí. Do vázy si kytičku raději koupí. Těmi, které pod jejíma rukama vykvetou, se těší tam, kde vyrostly.

Reklama

Výběr článků

Načítám