Článek
Hodí se do zahrádky jako dlaň i do velké, přírodně uspořádané zahrady. Čtyři druhy, které vám představíme, odolávají mrazům až -25 °C, a to bez jakéhokoli krytu z chvojí nebo suchého listí. Všechny druhy navíc vykvétají postupně, takže nejvíce květů mají na jaře, přes léto sem tam nějaký a větší počet květů se znovu objeví na podzim.
Hlízy malého divoce rostoucího bramboříku (Cyclamen coum var. caucasicum f. Abchasicum), původem z Abcházie, se na zahradnickém trhu objevily již před desítkami let, ale protože s nimi nebyly žádné zkušenosti, málokdo se odhodlal je pěstovat. Zahradníci měli obavy, že vymrznou či je umoří prudké slunce. Nic z toho se ale nepotvrdilo. Ti, kdo si je tehdy koupili a začali s jejich pěstováním, jich dnes mají na svých zahradách stovky. K jejich rozrůstání přispívají zcela překvapivě mravenci – milují totiž sladké lepkavé obaly semen a roznášejí tak semena po zahradě.
Fotografie jsou ze zahrady založené na úpatí přirozené diabasové skály. Již několik sezon není zahrada vůbec zalévána, bramboříky na ní přesto s úspěchem rostou již skoro deset let a každoročně kvetou. Potvrzují tak svoji nesmírnou odolnost a přizpůsobivost ke klimaticky obtížným místním podmínkám.
Právě Cyclamen coum se v zahradě sám vysévá a dnes je dvouletých semenáčků tolik, že je možné je rozdávat. Tento druh původem z Turecka a z Kavkazu vykvétá již v průběhu mírné zimy a hlavní doba květu těchto bramboříků je časné jaro, kdy kvetou spolu se sněženkami. Zploštělé hlízy se tlačí k povrchu půdy, květy mají růžovou nebo bílou barvu. Listy jsou velice dekorativně mramorované.
O něco později vykvétá vzácný, ale rychle se u nás šířící druh tureckého původu – Cyclamen pseudibericum, který má velké karmínové květy a srdčité listy. Náš domácí druh brambořík obecný (Cyclamen europaeum) má lidový název sviňský ořech, mlsají jej totiž divoká prasata. Roste vzácně na Moravě, trochu hojnější je na Slovensku, ale všude v Evropě je zákonem chráněný. Vykvétá v létě a růžově červené květy přetrvávají mnohdy až do podzimu.
Brambořík obecný roste v listnatých lesích, má tedy na jaře dost slunce a potom je zastíněný. V zahradě je vhodné jeho letní olistění chránit proti polednímu úpalu stínem jehličnanů, hlízy se vysazují mezi dva hluboce zapuštěné kameny. Lehce vápenitá reakce těžší zeminy s trochou humusu tomuto druhu docela vyhovuje; stejnou půdu lze použít i k ostatním uvedeným druhům.
Králem podzimních zahrádek je i brambořík neapolský (Cyclamen hederifolium), jehož dospělé hlízy jsou velké jako talíř a mají stovky květů. Listy, podobající se svým tvarem listům břečťanu, jsou nádherně dekorované.
Všechny tyto bramboříky jsou vytrvalé dlouhověké rostliny. Protože na zahradě není dost zastíněných partií, všechny druhy bramboříků (kromě C. europeaum) jsou vysazeny na severním úpatí kamenů ve skalce a úspěšně vzdorují prudkému jarnímu slunci. V létě jsou rostliny bez listů schované podobně jako cibuloviny pod zemí. I když dlouhé zimní mrazy bez sněhové přikrývky často listy spálí, na jaře se znovu objeví spolu s prvními květy. Za chladného počasí a při dostatku vláhy kvetou bramboříky déle než tři týdny.
Množení je možné pouze generativně, tedy vyséváním semen. Na vhodném stanovišti se rostliny vysemeňují samy. Semenáčky je dobré přepichovat až ve druhém roce. Je možné je slabě přihnojit.