Velkou míru popularity si udržují hlavně ty druhy a odrůdy, které jsou barevně zajímavé. Jsou to zejména rostliny šedě stříbrné, případně zlatě žluté barvy. Ke žlutě vybarveným jehličnanům se na stránkách našeho časopisu dostaneme příště, nyní si představíme odrůdy, které s oblibou označujeme jako stříbrné.

Kultivar cedru himalájského Feelins Blue lze pěstovat poměrně snadno. Je to totiž, velmi nízká, plazivá odrůda a kvůli nízkému vzrůstu bývá v zimě často pod sněhem, který poslouží jako výborná ochrana proti poškození. Hodí se pro skalky.

FOTO: Flóra na zahradě

K využití stříbrných odrůd jehličnanů může vést několik impulsů. Barevná zvláštnost těchto rostlin umožňuje snadné vytvoření výrazného kontrastu s okolím, na straně druhé nutno dodat, že tyto dřeviny jsou výborné i pro vytvoření zákoutí či zahrady v jednom převažujícím odstínu. Kterou cestou se vydat, je pak na individuálním rozhodnutí každého tvůrce zahrady.

Stříbrně šedé kultivary objevíme snad u všech důležitých druhů jehličnanů. Je proto zcela logické, že i nároky těchto odrůd se mohou v mnoha ohledech významně lišit.

Díky postavení jehlic po celém obvodu větviček je jedle španělská Glauca nesmírně pohledná. Nejlépe se jí daří v teplejších, chráněných polohách. Nesnáší mrazové kotliny, mrazivý vítr i silné zimní slunce. Je to vápnomilný druh.

FOTO: Flóra na zahradě

Ve většině případů mají tyto jinak odlišné rostliny jednu vlastnost společnou - velmi silnou odolnost vůči přímému slunečnímu svitu. To způsobuje jednak samotná barva jehličí, protože světlé odstíny méně akumulují teplo, a také často i voskový povlak, který chrání jehličí od nadbytečného přehřívání.