Košťáloviny

Z košťálovin pro uložení přichází v úvahu jedině zelí – květák ani brokolici neskladujeme, hlávkovou kapustu nejčastěji sklízíme až do zimy přímo ze záhonu, růžičková kapusta a kadeřávek zůstávají venku po celou zimu. Zelí nikdy neukládáme hned do studeného sklepa, necháme ho ještě „vydýchat“ někde v chodbě, aby se v příliš chladném prostoru při rychlé změně teploty povrchové listy neorosily a hlávky nezačaly plesnivět.

Kořenoviny

Mlouhrkev a petržel mohou na záhonu zůstat poměrně dlouho a první mrazík jim neublíží, ale je lepší je postupně vyrýt. Nebudou nám zabírat místo na záhonech – ty můžeme ještě do zimy důkladně zrýt. Při sklizni také máme možnost zeleninu vytřídit – do písku zakládáme jen opravdu pěkné a nepoškozené kořeny, zbytek po očištění uložíme do chladničky nebo nakrájíme do mrazáku.

Červenou řepu nemrazíme ani nezakládáme do písku, bez problémů vydrží ve sklepě, dá se také krechtovat v hrůbku. Nejdéle může na záhonu zůstat pastinák, mrazíky dokonce zlepší jeho chuť. Můžeme ho sklízet dokonce i v zimě, kdy je čerstvé zeleniny nedostatek. Až do pokročilého podzimu vydrží na záhonu také celer. V kvalitním sklepě vydrží sklizené bulvy celeru velmi dlouho. Máme-li sklep teplejší, je lepší bulvy založit do písku a čas od času je trochu zalít, aby vydržely až do jara.

Cibuloviny

Na podzim jsou již cibule i česnek dávno uložené, ale přesto úrodu namátkově kontrolujeme, a to zvláště ve vlhčím sklepě. Lépe než v bedničkách bude cibuli i česneku v síťkách či košíku, který někam pověsíme. Raději dáváme cibuli a česnek do menších sáčků, snadněji potom zkontrolujeme jejich stav než ve velkém těžkém pytli. I když se nám zdá, že cibule je zcela suchá, nikdy ji nedáváme do igelitové tašky.

Před definitivním uložením cibuli prohlédneme, zaměříme se hlavně na krček, kde je nejlépe poznat, jestli je cibule opravdu suchá. Pokud je krček silný a měkký, cibule byla sklizena předčasně – dáme ji stranou a spotřebujeme ji přednostně. Uložená by se brzy kazila a byla by zdrojem infekce pro ostatní cibule v sáčku. Zimní pór můžeme nechat na záhonu, ale lze ho založit i do studeného pařeniště; před promrznutím ho bude chránit vrstva suchého listí. Výhodou takto uloženého póru je, že ho můžeme velmi snadno z pařeniště vytáhnout. Při silnějších mrazech by na záhonu zůstal „nedobytný“.

Tykvovitá zelenina

Pro dlouhodobé skladování přicházejí v úvahu jen velkoplodé dýně a dýně typu hokkaidó. Ta při správném termínu sklizně a v dobrých podmínkách vydrží velmi dlouho, až půl roku. Vždy je sklízíme i se stopkou, která by měla být téměř suchá, tak poznáme, že je dýně opravdu zralá. Dužnina i slupka dýně hokkaidó jsou daleko pevnější, plody nejsou tak náchylné k poškození. Skladujeme je v bedničkách nebo na vrstvě slámy.

Potřebuje ale uložení v sušších podmínkách, jinak ji také napadají plísně. I když dýně vydrží dlouho, ani tady se neobejdeme bez pravidelné kontroly. Z dýní si můžeme připravit i sušené plátky, které lze chroupat jako chipsy po celou zimu. Při větší úrodě je to další možnost, jak velkou sklizeň bezezbytku využít.

Listová zelenina

Z této kategorie přichází pro skladování v úvahu prakticky jen pekingské zelí a čekanka. Založené ve sklepě či pařeništi vydrží čerstvé několik týdnů, asi do Vánoc. Na volném záhonu vydrží v létě vysetý polníček, který sklízíme po celou zimu až do jara.