Článek
Mezi základní úkony v péči o rostliny patří odštipování a odstřihávání odkvetlých květů. Důvod je prostý: zvadlé květy nevypadají dobře. Navíc tím rostliny přimějeme k většímu nasazení poupat, rozvětvení či opětovnému vykvetení nebo jim zabráníme v samovýsevu.
Někdy odstraňujeme dokonce již poupata, jak tomu může být např. u jiřinek, abychom získali jediný, zato dokonalý květ.
Ponechána pro ozdobu
Existují však i takové rostliny, které neztrácejí na půvabu ani po odkvětu. Byla by tudíž škoda se o ně připravit. S cílem vytvořit si zahradu, kde je stále se na co dívat, se vyplatí pěstovat druhy okrasné i po odkvětu záměrně.
Nejširší výběr poskytují trvalky, letničky a okrasné trávy a traviny. Některé ale najdeme také mezi cibulovinami a skalničkami, stejně tak jako popínavkami a keři.
Nejhezčí vytrvalci
I když bílou, žlutou, růžovou či červenou barvu řebříčku (Achillea) vystřídá hnědá, nemění to nic na atraktivním vzhledu jeho deštníkovitého květenství. Stejně tak je tomu u čechrav (Astilbe), s jejichž sestřižením raději vyčkáme až na jaro. Dlouho do zimy přetrvávají ozdobné měchýřkovité plody na rozchodníkovci nádherném (Sedum spectabile) a drobné tmavě hnědé terčíky třapatky lesklé (Rudbeckia nitida) dorůstající hravě do výšky až 2 m.
Nepřehlédnutelnou ozdobou slunných záhonů jsou svítivě oranžové lampionky mochyně (Physalis). Právě v těchto ozdobných měchýřcích skrývá mochyně své kulaté plody. Jedněmi z nejdekorativnějších rostlin jsou štětka soukenická (Dipsacus), bělotrn modrý (Echinops ritro) a jemu podobná máčka (Eryngium planum), což dokazuje i značná obliba u floristů a aranžérů suchých květinových vazeb.
Estetická hodnota máku (Papaver) nekončí po tom, co ztratí poslední okvětní lístek. Právě naopak. Zaschlé tobolky vypadají o to lépe, vyskytují-li se skupinově ve větším množství.
Nádherný s barvou, nádherný bez barvy zůstává okrasný česnek (Allium). - vlevo Do posledního detailu propracované balónky s hvězdičkami nabízí hlaváč hvězdicovitý (Scabiosa stellata). - vpravo
Zdobnými tobolkami je proslulá rovněž oblíbená letnička venkovských zahrádek černucha damašská (Nigella damascena), které dělá doprovod jedinečný, i když poměrně málo známý hlaváč hvězdicovitý (Scabiosa stellata). Hlaváč vdechne zahradě kouzlo starých časů svými bělavými květy, které se vzápětí mění v nádherná balónkovitá květenství s množstvím purpurových hvězdiček.
Měsíčnici roční (Lunaria annua) si zase velice rychle oblíbí zejména děti pro její stříbřitě lesklé plody, tzv. šešule, které tvarem připomínají penízky.
Skalničky a cibuloviny
Také mezi cibulovinami a skalničkami najdeme druhy, které mají po odkvětu co nabídnout. Kulovitá květenství česneku obrovského (Allium giganteum) a česneku ozdobného (Allium christophii), jehož květy mohou měřit v průměru až 20 cm, nabízejí pěknou podívanou ještě dlouho poté co zmizí jejich fialové kvítky.
Na skalce se vyjímá tařice skalní (Aurinia saxatilis) se svými průsvitnými měchýřky ukrývajícími semínka nebo kobercově se rozrůstající bedrnička (Acaena microphylla). Bedrnička zůstává výrazná díky svým hnědavým, jemně ostnitým nažkám kulovitého tvaru, které často vykukují spod sněhové přikrývky.
Jasmín nahokvětý (Jasminum nudiflorum) kvete navzdory mrazivému počasí, podle podmínek od prosince do dubna. Vyhovuje mu každá poněkud vlhčí a propustná zahradní půda.
Fialové ochmýřené květy koniklece (Pulsatilla vulgaris) jsou postupně nahrazeny souplodím nažek opatřených několik cm dlouhým chlupatým přívěskem. Tyto nažky zůstávají na rostlinách často až do podzimu a nejvýraznější jsou na slunečném pozadí. Okrasné nažky s pérovitými stříbřitými přívěsky se tvoří rovněž u plaménků (Clematis). Plody jsou nápadné a mají dlouhou trvanlivost.
Mnohé keře vystavují po odkvětu na odiv zajímavá květenství a plody. Za zmínku stojí růže svraskalá (Rosa rugosa) s oranžovočervenými šípky a neodolatelná hortenzie (Hydrangea), jejíž suchá kulovitá květenství jsou skvělým doplňkem podzimní a zimní výzdoby interiéru.
Mezi stálice, které zahradu dekorují i po té, co květenství a plodenství uschla, již tradičně patří okrasné trávy a traviny. Za zmínku stojí moskytka něžná (Bouteloua oligostachya), třeslice prostřední (Briza media), jejíž srdcovité klásky šelestí při sebemenším vánku, plochoklasec širolistý (Chasmanthium latifolium) s řídkými plodenstvími složenými z tenkých destičkovitých klásků nebo zajímavé odrůdy ozdobnice čínské (Miscanthus sinensis).
Medově zlatá květenství čechravy (Astilbe) září v protisvětle zapadajícího slunce. - vlevo Kouzelné květy plaménku (Clematis) vystřídají stejně kouzelné jakoby vlasaté plody. - vpravo
Pozor na samovýsev
Rostliny na konci svého života vytvářejí semena, aby si zajistily svou budoucnost. Některé se množí snadno samovýsevem, jiné hůře nebo volí jinou cestu, např. podzemními výběžky či brutem. Někdy jim v rozmnožování musíme pomoci.
Necháme-li v zahradě ty z rostlin, které se po odkvětu úspěšně samovolně vysemeňují, např. černucha damašská, tařice, mák či pšeníčko rozkladité (Milium effusum ‘Aureum’) a ozdobnice, musíme počítat s tím, že se v novém roce objeví jejich semenáčky.