V předzahrádce spojujeme chodníkem hlavní vstup do domu, vjezd do garáže nebo přístup na zadní část pozemku. V obytné zahradě pěšinou spojíme terasu a další funkční zóny. Ani užitkové části zahrady se neobejdou bez zpevněných ploch.

Jedině tak z jednotlivých částí zahrady vytvoříme harmonický celek. Navíc cesty a pevné plochy ovlivňují svou barevností a skladbou strukturu zahrady. A když je pozemek svažitý, jsou komunikace v zahradě mnohem působivější.

Jaké rozlišujeme cesty

Podle úpravy povrchu členíme cesty na plošné nebo náznakové. V prvním případě jde o kompaktní plochy, ve druhém o kombinaci trávy a rozptýlených nášlapných prvků z dlaždic, kamene či dřeva v různé míře.

Je zřejmé, že velké souvislé plochy narušují přírodní ráz zahrady, naproti tomu hodně rozptýlená cesta zase snižuje funkční využití. Tam, kde to kompozice zahrady dovolí, je ideální jejich kombinování.

Komunikace se dělí také podle pevnosti povrchu. Tvrdý povrch cest tvoří kámen, keramika, cihla, litý beton a dřevo. Mezi materiály s měkkým povrchem patří štěrk, kamenná drť a dřevěná kůra.

Každý povrch má své výhody i nevýhody, přesto by měla být venkovní dlažba především funkční, ale měla by i dobře vypadat. Tvrdé povrchy jsou praktičtější, nevyžadují velkou údržbu, jsou však strohé a do zahradního prostředí vnášejí tvrdost a chlad.

Barevné i strukturální využití nabízejí speciální cihly, jejichž terakotová barva vhodně doplňuje přírodní vzhled zahrady.

Barevné i strukturální využití nabízejí speciální cihly, jejichž terakotová barva vhodně doplňuje přírodní vzhled zahrady.

FOTO: Václav Jirsa, Právo

Štěrkové plochy působí přirozeně, umožňují prorůstání některých rostlin, a umocňují tak přírodní charakter prostředí. Zato chůze po nich moc pohodlná není a neobejdou se bez pravidelné údržby. Měkkého a přirozeného přechodu do trávníku dosáhneme obsypáním okraje tvrdých zpevněných ploch štěrkem.

Vzory dlažby dělíme na statické a dynamické. Statické vzory udržují pohled uvnitř prostoru, např. hustě vzorovaná dlažba připoutá pohled k jednomu místu.

Toto řešení využijeme na terasách, naopak dynamické vzory zpevněných ploch působí poutavě v zahradách. Lineární vzor uplatníme v místě s pěkným výhledem. Jednoduchý vzor navodí dojem většího místa, složitý vzor naproti tomu vytvoří zdání menšího prostoru.

Výběr a způsob použití

Cesty, které spojují dům se zahradou a spolu s trávníkem sjednocují zahradu, úzce souvisejí s architekturou domu i stylem zahrady. Proto se při výběru venkovní dlažby řídíme zásadou: méně znamená více. Přirozeněji vypadá trávník s jedním druhem materiálu a barvy.

Pro celkové ztvárnění a účinnost cest je důležité jejich půdorysné tvarování, struktura a barevnost. Pravidelné tvary komunikací dodávají zahradě jistou nepřirozenost, zatímco nepravidelné zvýrazňují přírodní charakter a rozmanitost pozemku. Výrazné obrazce v dlažbě na sebe zbytečně upozorňují a celkově působí rušivě.

Zámkovou dlažbu v nejrůznějších tvarech a barvách můžeme sladit s výrobky z široké nabídky obrubníků, palisád, opěrných a dělicích zdí.

Zámkovou dlažbu v nejrůznějších tvarech a barvách můžeme sladit s výrobky z široké nabídky obrubníků, palisád, opěrných a dělicích zdí.

FOTO: Lukáš Táborský, Právo

U tvrdých povrchů je důležitý způsob pokládání dlažby a průběh spár, které člení plochu a udávají její charakter. Dlažba může mít pravidelný i nepravidelný tvar, může se kombinovat. Spárování lze do jisté míry nahradit trávníkem nebo jinou zelení. Tím dosáhneme přirozenějšího vzhledu.

Při realizaci zajistíme odvodnění povrchu. V případě měkkých povrchů je zabezpečeno měkkou podloží. U tvrdých povrchů vhodným odvodněním ploch zajistíme odtékání vody přes dešťovou vpusť do kanalizace, trativodu či rezervoáru.

Z estetického, bezpečnostního i funkčního hlediska každou dlážděnou plochu ohraničíme obrubníky, ploty nebo zdmi v jedné výšce s dlažbou i terénem. Avšak řešení bez obrubníků umožňuje měkčí a přirozenější přechod mezi přírodními a umělými povrchy.

Vymývané betonové dlaždice jsou oblíbeným materiálem pro vydláždění souvislých ploch, chodníků i okolí venkovních bazénů.

Vymývané betonové dlaždice jsou oblíbeným materiálem pro vydláždění souvislých ploch, chodníků i okolí venkovních bazénů.

FOTO: Václav Jirsa, Právo

Oblíbené materiály a vzory

Ať už se rozhodneme při stavbě zpevněné plochy pro jakýkoli materiál, tvar, nebo barvu, mějme na paměti, že každý prvek venkovní architektury bude sloužit mnoho let.

Pro nadčasovou kvalitu dlážděné plochy je nutné stanovit přiměřenou skladbu a tloušťku podkladu. Dříve než přikročíme k dláždění, vybereme vzor dlažby.

Venkovní plocha z přírodního kamene, ať už z břidlice, pískovce, či vápence, nemá mezi ostatními konkurenci. Je to kus přírody na zahradě. Vhodná tloušťka kamenných desek se pohybuje mezi 50-70 mm.

Pokládáme je na cca 10 cm vysokou vrstvu štěrku a zasypeme je pískem. Do spár nasypeme suchou směs písku a cementu v poměru 1:1 a přetřeme kartáčem.

Ideální materiál pro úpravu zahradních cest je štěrk. Patří mezi měkké povrchy tvořící zajímavý přechod mezi skalkou a rostlinami(zleva). Dobrou službu udělají schody z dřevěných pražců, které vynikají ve společnosti oblázků, zeleně a vodní plochy.

Ideálním materiálem pro úpravu zahradních cest je štěrk. Patří mezi měkké povrchy, které vytvoří zajímavý přechod mezi skalkou a rostlinami (zleva). Dobrou službu udělají schody z dřevěných pražců, které vynikají ve společnosti oblázků, zeleně a vodní plochy.

FOTO: Petr Hloušek, Právo

Tvrdým materiálem jsou žulové kostky, které se dodnes uplatňují na chodnících v historických částech měst. Pokládají se těsně vedle sebe do písku a spojují stejně jako kamenné desky.

Chodník lze vydláždit také cihelnou dlažbou z hrubé keramiky. Hodí se na cesty, schody i terasy a dobře se doplňuje s rostlinami. Vyrábí se v zahradní a zátěžové verzi s drsným či hladkým povrchem v barvách tmavě a světle červené i v melíru.

Výhodou cihlové dlažby je vysoká pevnost, mrazuvzdornost, stálobarevnost, kyselinovzdornost, nenáročnost na údržbu a pestrost v návrzích. Také cihly vyžadují pevný podklad.

V okolí rodinných domků dost často používáme zámkovou dlažbu hlavně kvůli vysoké životnosti, ale i proto, že nabízí komplexní řešení. Kromě dlažby to jsou obrubníky, palisády, prvky opěrných a dělicích zdí, plotové tvarovky, prvky pro odvodnění a zdicí prvky.

Příznivá je pořizovací cena i pevný, trvanlivý a odolný materiál. Díky rozličné barevnosti, struktuře povrchu, tvarům a množství skladebních variant lze docílit zajímavého estetického dojmu. Dlažba se ukládá volně do písku s obrubníkem.

Rozmanité barevné a rozměrové variace venkovních dlažeb umožňují mrazuvzdorné keramické dlaždice.

Rozmanité barevné a rozměrové variace venkovních dlažeb umožňují mrazuvzdorné keramické dlaždice.

FOTO: Petr Hloušek, Právo

Keramická dlažba vypadá dobře na balkónech, chodnících, terasách, i v okolí bazénů. Je vystavena rozmarům počasí, proto musí být mrazuvzdorná, dobře čistitelná a odolná proti skluzu. Kvůli klimatickým podmínkám se ukládá do speciálních lepicích tmelů.

Keramice dáváme přednost nejen pro její technické vlastnosti, ale i pro nadčasový design, dlouhou životnost a snadnou údržbu.

Šlapákovou pěšinu z kamene nebo betonových dlaždic uplatníme jak v prostoru mezi terasou a skleníkem, tak v záhonech vedle trávníku. Běžný chodník by v těchto místech porušil celistvost plochy a častá chůze po trávníku by zase způsobila jeho sešlapání.

Jak postupovat při sestavování šlapákové pěšiny? Kámen nebo dlaždice uložíme do travního drnu ve vzdálenosti 60 až 70 cm od středů obou dlaždic (vzdálenost odpovídá délce kroku).

Napřed vyznačíme rýčem obvod kamene, pak odstraníme drn, do díry vysypeme písek a nahoru položíme kámen. Povrch uloženého kamene má být zhruba dva centimetry pod úrovní trávníku.

Vymývané betonové dlaždice jsou oblíbeným materiálem pro vydláždění souvislých ploch, chodníků i okolí venkovních bazénů.

Vymývané betonové dlaždice jsou oblíbeným materiálem pro vydláždění souvislých ploch, chodníků i okolí venkovních bazénů.

FOTO: Václav Jirsa, Právo

V zahradách se poměrně často vyskytují betonové cesty zejména proto, že je beton trvanlivý, není nákladný, hodí se pro obloukovité i rovně vedené cesty. Navíc kvalitní beton nepotřebuje zvláštní údržbu.

Vzhled betonu vylepšíme přidáním barvy při přípravě směsi nebo zdrsněním nezatvrdlého povrchu. Betonové chodníky se uplatní v místech se stabilní půdou, kde není vysoká hladina spodní vody.

Cestu na zahradě vyřešíme i nízkými dřevěnými špalky. Takový chodník vypadá zajímavě mezi stromy a keři. Ale pozor na hnilobu! Nařezané kusy kmenů proto ošetříme ochranným prostředkem a následně uložíme do vrstvy písku na perforované polyetylénové fólii.

Špalíky mají být vysoké minimálně 100 mm a široké 200 mm. Každý kus pevně zatlačíme dolů a obsypeme kůrou nebo štěrkem.

Vedle mleté kůry jsou štěrk nebo oblázky ideálním materiálem pro úpravu ploch. Patří mezi tzv. měkké povrchy. Štěrk je levnější a vhodný spíš pro větší plochy. Dobře se doplňuje s oblázky, valouny a balvany i pevně ohraničenými plochami s rostlinami.

Na zahradní plochu lze použít i železniční pražce za předpokladu, že se nebudou tříštit s dalšími materiály na zahradě ani s jejím stylem.

Na zahradní plochu lze použít i železniční pražce za předpokladu, že se nebudou tříštit s dalšími materiály na zahradě ani s jejím stylem.

FOTO: Václav Jirsa, Právo

Štěrk se vyjímá i na zelených střechách nebo ve feng-shui zahradách. Měkké povrchy vyžadují obrubu. Ukládají se snadno a rychle, ale dost se zaplevelují.

U štěrkových cest se osvědčil tento postup: vyhloubené lože vyložíme perforovanou polyetylénovou fólií, na ni položíme 8 cm vysokou vrstvu utuženého hrubého štěrku, kterou překryjeme až 5cm vrstvou jemného štěrku. Nakonec vše pevně uválcujeme.