Zdravá, úrodná zahradní půda má být nejen dobře provzdušněná, ale zároveň má udržovat vláhu i výživné látky pro kořeny. Právě kyprá ornice zabezpečí harmonickou výživu rostlin. Co to znamená v praxi?

Půda má mít nejen dobrou strukturu, ale také dlouhodobý živný humus (optimální vrstva humusu je asi 25 cm) a současně vyváženou zásobu živin. Intenzivním pěstováním zahradních kultur totiž půdě vlastně narušujeme přirozený koloběh ekosystému, poněvadž jí neustále odnímáme významné živiny. Proto musíme půdu bezpodmínečně opakovaně hnojit, aby byla v ideální kondici pro naše pěstitelské záměry.

Nezbytné prvky pro úrodnou půdu

K nejdůležitějším živinám, které půda potřebuje, patří základní trojice: dusík (N), fosfor (P), draslík (K). V menší míře ještě musíme zahradní půdě dopřát mj. vápník (Ca), hořčík (Mg) a železo (Fe).

Půdopokryvné bohyšce (hostě vyhovuje kyselá půda. Půdu vylepšíme rašelinou, nikdy nezapojujeme vápník!

:.Půdopokryvné bohyšce (hostě) vyhovuje kyselá půda. Půdu vylepšíme rašelinou, nikdy nezapojujeme vápník!
FOTO: Milan Malíček, Právo

Dusík je hnacím motorem rostlinného růstu. Jeho nedostatek se projevuje světlezeleným zbarvením rostlin. Starší listy žloutnou, hnědnou, případně usychají. Fosfor má zvláštní význam. Ve spojení s vápníkem zlepšuje drobivost a kyprost půdy. Je nepostradatelný při tvorbě kořenů, květních pupenů, plodů a semen. Jeho nedostatek se projevuje zbarvením listů v první fázi do špinavě zelena, později do rudožluta, v poslední fázi listy zhnědnou a uschnou.

Draslík v podobě kysličníku draslíku (K2O) je rozpuštěný ve všech rostlinách. Dobré zásobení draslíkem zvyšuje mrazuvzdornost a odolnost proti nemocem a škůdcům, ovlivňuje i úsporu vody, podporuje koloběh živin a zabezpečuje tvorbu květů a plodů. Jeho mírný nedostatek se projeví ve sníženém výnosu a kvalitě úrody. Při silném nedostatku se starší listy zbarví od kraje do žlutohněda, posléze uschnou a opadají.

Typické znaky humusovité půdy

Jak poznáme, že je půda kvalitní? Humusovité půdy jsou teplé, kypré, mají tmavou barvu a zabraňují rychlému průsaku vody a živin. V půdách, které jsou dobře zásobeny humusem, mají kyseliny potřebné pro život v půdě a pro zásobení kořenů snadný přístup. Půdní kyselina uhličitá může dobře pronikat a kořeny mohou vstřebávat potřebné živiny. Uzavřený koloběh živin mezi půdou a rostlinou je pak zdrojem nevyčerpatelné úrodnosti.

Mulčování je prospěšné nejen pro kvalitu půdy, zároveň účinně omezuje výskyt a tvorbu plevele.

:.Mulčování je prospěšné nejen pro kvalitu půdy, zároveň účinně omezuje výskyt a tvorbu plevele.
FOTO: Milan Malíček, Právo

Cílevědomě řídit a ovládat vzrůst rostlin můžeme nejlépe minerálními hnojivy, jimiž doplňujeme základní organické hnojení. V půdách bohatých na humus je potřeba minerálních hnojiv jen nepatrná, přesnější informaci, jak obezřetně postupovat, nám umožní rozbor půdy. (Ten bychom měli provést při nákupu pozemku a pak v pětiletých intervalech.)

Způsoby dodávání živin

Hnojení vícesložkovými hnojivy - nejjednodušší metoda. Tato hnojiva obsahují trojici hlavních živin, menší množství hořčíku a řadu stopových prvků. Jsou to tzv. minerální hnojiva. Jejich výhodou je, že živiny jsou půdě ihned k dispozici a působí jen po určitou omezenou dobu.

Organické hnojení - provádí se přidáváním chlévské mrvy, kompostu, krevní, rohové či kostní moučky do půdy. Nemá sice okamžitý efekt (vyjma krevní moučky), ale aktivuje půdní organismy, stimuluje půdní život, oživuje půdu. Proto bychom toto hnojení měli preferovat.

Mulčování je prospěšné

Jde o zvláštní, přírodnímu koloběhu nejbližší formu hnojení, která půdě zajišťuje trvalou úrodnost. Mulčováním chráníme půdu před rozmary počasí, pravidelně doplňovaná vrstva mulče z posekané trávy, sena, zeleného odpadu či slámy se působením žížal a dalších živočichů proměňuje v nový humus. Významná je i rašelina a dřevěný popel, který obsahuje rozmanité minerální látky, které jsou skvělé ke hnojení zahradních záhonů.