Jak vzniká nová kytka

Cílem šlechtění květin je především zvýšit jejich okrasnou hodnotu. Šlechtileté se zaměřují na velikost, barvu, plnost, bohatství a trvanlivost květů, také dobu květu, habitus rostlin, zabarvení listů, odolnost vůči patogenům a nepříznivým podmínkám.

Ve větších skupinách rostlin je velmi dobře patrná odlišnost jednotlivých kultivarů.

Základní metodou šlechtění je křížení. Aby byla šance na získání nových odrůd co největší, provádí se křížení nejen v rámci jednoho druhu, ale i mezi různými druhy. K vyvolávání mutací se používají fyzikální prostředky (například záření) či chemické prostředky (například kolchicin, oryzalin).

Z moderních technik mají ve šlechtění květin uplatnění zejména techniky in vitro. Jejich hlavním přínosem je především překonání různých fyziologických zábran souvisejících s nekřižitelností rostlin (problémy s opylením a oplozením) a umožňují mezirodové i některé i mezidruhové křížení, které by běžně nebylo možné. Tyto moderní techniky se používají nejen při šlechtění, ale i při následném množení rostlin.

Šlechtění se v současné době přesouvá ze záhonu do laboratoří.

Šlechtění je skutečně běh na dlouhou trať. Například nizozemští šlechtitelé každoročně kříží tisíce rostlin. Z tisíce kříženců může být třicet tisíc semenáčků, které rostou dva roky, než začnou kvést. Mnoho z nich nesplňuje kritéria pro další pěstování, pouze přibližně 300 rostlin postupuje do druhého kola. O rok později se z nich, na základě požadovaných vlastností, vyberou tři vítězové, například podle uspořádání listů, barvy, počtu květů, výšky a tvaru.

Vybrané rostliny se v omezeném rozsahu namnoží. Po fázi testování, na níž se podílí několik pěstitelů, nastane množení na stovky tisíc rostlin - jako poslední krok před uvedením na trh.

Ilustrační foto