Nenáročné tenury tvoří trsy nebo růžice hladkých, pevných až sukulentních listů. V přírodě roste na šedesát botanických druhů, které bychom našli na africkém kontinentu v tropických i subtropických oblastech. Většina druhů roste na světlých stanovištích, ale přežijí i na místech značně zastíněných. Mnohé rostou ve společnosti různých sukulentních rostlin.

Sansevieria trifasciata Laurentii (vlevo), Sansevieria cylindrica Skyline (vpravo).: Sansevieria trifasciata Laurentii (vlevo), Sansevieria cylindrica Skyline (vpravo)foto: Právo/Jiří Antal

Populárními pokojovými rostlinami se staly díky zajímavým listům s mramorovitou kresbou. Některé kultivary se vyznačují panašováním - mají žluté či bílé pruhy. K rozšíření přispěla i mimořádná nenáročnost těchto rostlin.

Daří se jim skoro vždycky

  •  V bytě je můžeme pěstovat na světlém a slunném místě, ale celkem spokojeně porostou i v přítmí.
  • Bude-li světla příliš málo, listy budou mít kresbu méně výraznou a mohou být trochu vytažené.
  • Optimální je pro ně pokojová teplota. Tenury rostou v rozpětí od 15 do 25 ľC, v zimě teplota může klesnout až ke 14 ľC, ale při ještě větším poklesu už může dojít k poškození rostlin.
  • V létě zaléváme častěji, ale mezi zálivkami necháme půdu vyschnout. Nepřeléváme, rostliny by neměly stát ve vodě. Přílišná zálivka škodí více, než když občas zapomeneme zalít.
  • Rostliny dobře snášejí suchý vzduch v bytech. Jestliže jim dopřejeme období klidu při snížené teplotě, přihnojujeme jen v období od května do srpna.
  • Teplotu je pak vhodné snížit od října do února. Za takových podmínek se můžeme v příští sezoně dočkat vonných květů. Ty jsou zelenožluté až bílé, drobné, uspořádané do hroznovitého květenství.
  • Tenury se obejdou bez letnění, ale nic jím nezkazíme. Neměli bychom je však vystavit prudkému polednímu slunci. Silně osluněné listy ztrácejí charakteristickou kresbu a mohou se na nich naopak objevit nepěkné skvrny.

 

Kdy je vhodné přesazování

Tenury pěstujeme zpravidla v širokých květináčích nebo miskách, protože jsou oddenkaté a rozrůstají se do šířky. Není třeba volit příliš velké nádoby. Zemina by měla být dobře propustná. Použijeme buďto substrát pro pokojové rostliny, nebo si jej namícháme z kompostní zeminy, písku a rašeliny. Nezapomeneme na drenáž. Přesazujeme, až když rostliny opravdu nádobu zaplní a začíná v ní být těsno.

Květenství tenur (vlevo). Tenurou s válcovitým listem je např. Sansevieria thyrsiflora (vpravo)..: Květenství tenur (vlevo). Tenurou s válcovitým listem je např. Sansevieria thyrsiflora (vpravo).foto: Právo/Jiří Antal

Pozor na svilušky a naše chyby

Chorobami ani škůdci tyto rostliny příliš netrpí. Ze škůdců se může objevit např. štítenka nebo sviluška. Většinu chorob vyvoláme pěstitelskými chybami. Při podchlazení pletiva vodnatí a listy mohou odumírat.

Korkovitá pletiva se tvoří při nadměrné vlhkosti. Tu mohou doprovázet také hniloby kořenů a kořenového krčku. Vzhledem k odolnosti rostlin však přichází v úvahu snad jenom to přelití.

Množení je snadné

Tenury množíme dělením trsů. U pestrolistých kultivarů je to jediný způsob, který zachovává barevné panašování na listech. Ostatní rostliny můžeme množit také řízkováním listů. Volíme starší, dobře vyzrálé listy, které nařežeme na nejméně pěticentimetrové kousky a zasadíme do vlhkého substrátu. Když je řez veden místem, kde převládá tmavší barva, bude nová rostlina tmavozelená, v opačném případě světlezelená.

Sansevieria zeylanica:. Sansevieria zeylanicafoto: Právo/Jiří Antal

Nejčastěji se pěstuje Sansevieria trifasciata. Původní druh má 40-150 cm dlouhé a 3-7 cm široké listy s šedobílou kresbou. Kultivary Laurentii a Craigii mají žluté okraje listů. Nízký, růžicovitý habitus má kultivar Hahnii a Golden Hahnii, který má navíc listy podélně žlutě panašované. K novinkám na našem trhu patří Sansevieria cylindrica, která má válcovité listy na průřezu.