Stavíme je na volném místě, kam celoročně svítí slunce a které není stíněno okolními budovami ani vysokými stromy a je chráněno proti větrům.

1. Pařeniště

V poloteplém pařeništi můžeme sklízet zeleninu asi o měsíc dříve než ve venkovních záhonech, pozdní druhy zeleniny zase o měsíc později. Pro potřebu rodiny postačí většinou pařeniště se 2 až 5 okny. Šikovný zahrádkář si dokáže toto pařeniště postavit sám. Pařeništní rám udělá buď z fošen 4 cm tlustých a latí nebo z armovaného betonu (aby nepraskal) či z mrazuvzdorných cihel.

Pařeništní okna lze koupit nebo zhotovit z latí a potáhnout tlustší fólií, která je odolnější vůči ultrafialovému záření a déle vydrží.

Jestliže nemáme podmínky pro založení poloteplého pařeniště, můžeme si udělat alespoň tzv. studené pařeniště, které vyhřívají jen sluneční paprsky. Je vhodné k přirychlování méně náročných druhů zeleniny.

Zakládání poloteplého pařeniště

Poloteplé pařeniště se zpravidla zakládá v polovině března, při teplém počasí i dříve. Z pařeniště, které bylo přes zimu chráněno suchým listím a pařeništními okny proti promrznutí, listí odstraníme a zkompostujeme.

Pak pařeniště naplníme vyhřívací hmotou -koňským, ovčím nebo kozím hnojem. Pod jedno okno je ho potřeba 150 až 200 kg. Hnůj můžeme promíchat s 1/3 suchého listí, pak hřeje déle, ale nevyvine takovou teplotu.

Schéma poloteplého pařeniště: nahoře - vyhřívací vrstva. Dole - pařeništní pěstební zemina.:.Schéma poloteplého pařeniště: nahoře - vyhřívací vrstva. Dole - pařeništní pěstební zemina.foto: Právo/Radoslav Šrot

Vyhřívací vrstvu sešlapeme na výšku 20 až 30 cm. Když se vyhřívací hmota opět zahřeje (zpravidla se tak stane během dvou nebo tří dní - pařeniště přitom přikryjeme okny a tepelnými rohožemi, abychom zamezili úniku tepla), dáme na vyhřívací hmotu podle druhu pěstovaných rostlin kvalitní pařeništní zeminu obohacenou přesátým kompostem a průmyslovými hnojivy a už můžeme pařeniště osévat.

Chceme-li vysazovat sazenice, počkáme, až se zemina během dvou tří dnů prohřeje. Za slunečných dnů regulujeme teplotu v pařeništi větráním a rákosovými stínovkami. Při nebezpečí mrazů obložíme pařeniště z boků teplým hnojem nebo tepelnými rohožemi.

Jak ho osít

Podle počasí můžeme pařeniště osévat ředkvičkou a osazovat raným hlávkovým salátem od konce února do začátku března. Jako druhou plodinu v něm můžeme pěstovat okurky, keříčkové fazoly, melouny, v hlubším pařeništi i keříčková rajčata, papriky nebo lilky. Jako třetí plodina přichází v úvahu ředkvička, ředkev, špenát, salát, štěrbák a rané odrůdy kedluben.

Studené pařeniště

Studené pařeniště oséváme a osazujeme většinou až od konce března. Kromě druhů pěstovaných v poloteplém pařeništi se studené pařeniště hodí i k pěstování karotky a naťových zelenin.

Místo stabilního studeného pařeniště si můžeme zhotovit lehký přenosný pařeništní rám s okny. Během roku jej můžeme přenášet na záhony s různou zeleninou, kterou chceme přirychlit. V lednu a únoru jím přikryjeme záhon se zimním salátem a přezimovaným špenátem, v březnu jej posadíme na záhon s ředkvičkou, v dubnu na záhon s ranými kedlubnami a jinými jarními košťálovinami.

V květnu přeneseme přenosné pařeniště na záhon s okurkami či paprikou. Na podzim pod ním dospějí později vyseté druhy zeleniny (salát, květák, ředkvička, pekingské zelí, špenát a polníček).

2. Skleník

Dříve se pro zahrádkáře doporučovaly skleníky zapuštěné do země. Jejich pěstební plocha byla v rovině s plochou zahrady, cesta vedla středem skleníku a byla zapuštěna asi 1 m do země.

Výhodou tohoto skleníku byla lepší ochrana proti mrazům i proti prudkému slunci. Bylo možné stavět ho tam, kde podzemní voda byla hluboko pod základovou plochou. Stavba skleníku ale byla vzhledem k výkopu cesty fyzicky značně náročná. Výhodou však bylo, že se pěstitel nemusel k rostlinám při jejich ošetřování ohýbat. Nevýhodou byl nedostatek nadzemního prostoru pro pěstování vyšších rostlin (mj. kolíkových rajčat, skleníkových okurek).

Skleník zabudovaný do země: nahoře vlevo - celkový pohled. Vpravo - pohled z boku. Dole vlevo - průřez. Vpravo dole: Jednostranný skleník přistavěný ke zdi domu.:.Skleník zabudovaný do země: nahoře vlevo - celkový pohled. Vpravo - pohled z boku. Dole vlevo - průřez. Vpravo dole: Jednostranný skleník přistavěný ke zdi domu.foto: Právo/Radoslav Šrot

Dnes si zahrádkáři pořizují většinou skleníky nadzemní. Jejich postavení na zahrádce si lze objednat u výrobního podniku. Tyto skleníky se vyrábějí v různých velikostech. V jedné nebo obou čelních stranách mají dveře sloužící i k větrání právě tak jako střešní okna. Mohou být vybaveny pěstebními stoly, závěsnými policemi, topením, automatickou závlahou, případně i tepelně izolační nebo stínovací textilií.

Pro pěstování vyšších druhů rostlin (okurek, rajčat) je vhodný skleník vysoký v hřebeni 260 cm, široký 3 m a dlouhý 4 až 6 m. Je z ocelové pozinkované konstrukce, zasklený 4 mm tlustým sklem. Staví se na betonové základy, které sahají až do hloubky, kde země nezamrzá (nejméně 75 cm).

Podezdívka nemá být vyšší než 20 cm, podélná osa skleníku má vést ve směru západ - východ, od obytné nebo hospodářské budovy má být tak daleko, aby nebyl ohrožován sněhem nebo rampouchy padajícími ze střechy. Při vchodu do skleníku by neměla chybět malá předsíňka, která zabraňuje tomu, aby dovnitř vnikl studený vzduch.

Skleník je užitečný po většinu roku

V lednu až dubnu ve skleníku předpěstováváme sazenice zeleniny a květin, které v dubnu až květnu vysazujeme na venkovní záhony (nebo je rychlíme v pařeništi či skleníku). Jde především o ředkvičku, salát, rané košťáloviny, ranou mrkev, salátové okurky, tyčková rajčata, zeleninovou papriku, melouny a lilek vejcoplodý.

Po sklizni raných druhů zeleniny využíváme skleník k pěstování podzimních a zimních odrůd, z nichž některé mohou ve skleníku přezimovat až do jara. Ve druhé polovině ledna začínáme ve vytápěném skleníku předpěstovávat sazenice salátu pro rychlení, v únoru ostatních druhů zeleniny pro rychlení a v březnu sazenic pro venkovní záhony.

Bohatá úroda hroznů révy vinné ve skleníku. :.Bohatá úroda hroznů révy vinné ve skleníku. foto: Právo/Radoslav Šrot

Na záhony ve skleníku vyséváme během února ředkvičku, špenát, karotku, kopr a sázíme sazečku cibule. Koncem února začínáme vysazovat hlávkový salát, od poloviny března rané košťáloviny. V nevytápěném skleníku začínáme s pěstováním většinou o měsíc později.

Po sklizni zelenin prvního sledu začneme ve vytápěných prostorách zpravidla od poloviny dubna vysazovat plodiny 2. sledu: okurky, rajčata, papriky, lilky, melouny a fazoly. (V nevytápěném skleníku je termín výsadby o 3 až 4 týdny pozdější.)

Skleník nikdy nestavíme: ve stínu (vlevo), v průvanu (vpravo) nebo v mrazové kotlině (dole).:.Skleník nikdy nestavíme: ve stínu (vlevo), v průvanu (vpravo) nebo v mrazové kotlině (dole).foto: Právo/Radoslav Šrot

Jako plodiny 3. sledu lze ve skleníku od konce srpna vysazovat květák a kapustu, od začátku září kedlubny a štěrbák, od poloviny září rané odrůdy salátu.  V srpnu a září je také vhodná doba pro výsev ředkvičky, ředkve, špenátu a kopru. V říjnu lze přesadit do skleníku na dopěstování některé ještě ne zcela vyvinuté druhy zeleniny (květák, kapustu, pekingské zelí) nebo k jejich uchování přes zimu (pór, růžičkovou a kadeřavou kapustu).

Ve skleníku pěstujeme odrůdy zeleniny, které byly pro podmínky v něm (teplo, světlo, vlhkost vzduchu) speciálně vyšlechtěny. Úspěch pěstování závisí do značné míry i na účinné ochraně proti chorobám a škůdcům (mšicím, molicím, třásněnkám, sviluškám aj.). Zvláště vhodné jsou biologické a mechanické způsoby ochrany, které nezanechávají škodlivé zbytky (rezidua) chemických přípravků ve výpěstcích.

3. Fóliovník

Je finančně i pracovně méně náročný než skleník. Lze ho ale podobně využít - to znamená k rychlení teplomilné zeleniny. K jeho potažení využijeme jen speciální zahradnickou fólii, nejlépe trvanlivější, jakou vyrábí např. SVITAP ve Svitavách.

Kostru fóliovníku zhotovíme z obloukovitě ohnutých kovových trubek o průměru 2225 mm nebo ze svislých dřevěných sloupků vysokých 180 cm o průměru 50x50 mm. Na ně se připevní trojúhelníková střecha z latí 50x25 mm. Délka fóliovníku může být libovolná podle potřeby pěstitele.

Tulipány a narcisy přirychlené pod nízkým fóliovým krytem :.Tulipány a narcisy přirychlené pod nízkým fóliovým krytem foto: Právo/Radoslav Šrot

Pro přirychlování nízkých druhů zeleniny na záhonech jsou vhodné přenosné tunelové kryty. Mohou být 40 až 60 cm vysoké a 50 až 160 cm široké. Menší kryty jednoduše uděláme tak, že nad záhonem ohneme do oblouků a zabodneme do země tlustší pozinkované dráty na vzdálenost 100 cm od sebe. Přes ně se natáhne fólie, která se při krajích přihrne zemí nebo připevní drátěnými háčky. Vhodnější je trubková konstrukce připevněná na dřevěný rám a potažená fólií.

Během roku můžeme tento kryt postupně přenášet na záhony s různými druhy zeleniny.

Fóliovník s kostrou z ocelové armatury.:.Fóliovník s kostrou z ocelové armatury.foto: Právo/Radoslav Šrot