Tyto rostliny spojuje stejný typ květenství, kterého se však u některých druhů v bytových podmínkách málokdy dočkáme. Drobné kvítky jsou nahloučené do palic chráněných zvláštním listenem, tzv. toulcem. Ten může být nenápadný nebo naopak velký a nápadně vybarvený. Většina áronovitých rostlin má dekorativní listy.

Dostatečná vlhkost je základ úspěchu

Rostliny z této skupiny, které se pěstují jako pokojovky, pocházejí z tropických oblastí. Svůj život začínají v podrostu tropických lesů, kde jsou horší světelné podmínky. To je pro pěstování v místnosti dobrý předpoklad.

V pozdějších stadiích růstu se však některé z nich vydávají coby liány po kmenech nejbližších dřevin vzhůru za světlem. Šlechtitelé se však museli vypořádat s jiným požadavkem těchto rostlin, který byl pro pěstování limitující – potřebná vlhkost vzduchu, která je v tropických lesích celoročně vysoká.

Aglaonema vlevo, Caladium vpravo.:. Aglaonema vlevo, Caladium vpravo. Foto: Jiří Antal

Podle přírodních podmínek, v nichž tyto rostliny v přírodě rostou, víme, že potřebují rozptýlené světlo, celoročně pokojovou teplotu, dostatečnou zálivku a určitě jim udělá dobře občasné porosení listů. Rostliny tvoří značné množství hmoty, proto nesmíme zapomínat ani na přihnojování.

Listy zaujmou rozmanitou kresbou

K velmi odolným a přitom k hezkým rostlinám patří aglaonemy (Aglaonema). Pocházejí z tropických pralesů jihovýchodní Asie. Jejich přibližně dvacet centimetrů dlouhé listy jsou podél žilek různě skvrnité. Kresba je hrou různě sytých zelených a až téměř stříbrných tónů.

Tyto rostliny rosíme co nejčastěji. To může být u některých kultivarů jediné úskalí pěstování. Někdy se můžeme dočkat i kvetení, ovšem toulce jsou zpravidla světle zelené až bělavé, nijak nápadné. Během vegetace občas do zálivkové vody přidáme rozpustné plné hnojivo.

Nejbarevnější je užovník

Snad nejnápadnější a nejbarevnější listy mají užovníky (Caladium bicolor), které pocházejí z povodí Amazonky. Jejich poměrně velké střelovité listy tenké jako papír hrají odstíny bílé, zelené a červené barvy. Bylo získáno mnoho velmi atraktivních kultivarů.

Jejich pěstování se ale liší od většiny zástupců zmiňované skupiny. Nesmí nás totiž překvapit, když nádherně zbarvené listy začnou na podzim chřadnout a uvadat.

Rostlina nehyne, ale tzv. zatahuje do podzemních hlíz. Musíme ji přestat zalévat, aby hlíza neuhnila. Teprve až listy zaschnou, hlízu z půdy vyjmeme a uložíme v suchu a teple. Aby však rostlina nevyschla zcela, uskladníme ji třeba v mírně vlhké rašelině.

Dieffenbachie každoročně na jaře přesazujeme.:. Dieffenbachie každoročně na jaře přesazujeme. Foto: Jiří Antal

V krajním případě ji ponecháme v květináči a přesadíme až na jaře. V březnu se na hlíze začnou probouzet očka a to je nejvyšší čas na výsadbu do čerstvého substrátu. Zaléváme zpočátku jen opatrně, později zálivku zvýšíme. I tato rostlina nás může překvapit kvetením, ovšem listy jsou výrazně dekorativnější.

Vděčné dieffenbachie

Mramornatky, známější pod počeštěným názvem diefenbachie (Dieffenbachia), patří k tradičním, u nás léta pěstovaným pokojovým rostlinám. Na rozdíl od mnoha dnes populárních druhů najdeme o nich zmínky i v příručkách z 50. a 60. let minulého století.

Jsou to nenáročné a vděčné pokojovky. Čas jim neubral na atraktivitě. Pro výrazné dekorativní listy patří v oblibě mezi stálice. Vzniklo mnoho nových a vyhledávaných kultivarů.

Jedinou vadou na kráse je jejich jedovatost. Listy a stonek obsahují jehličkovité krystalky šťavelanu vápenatého, který dráždí sliznice. Krystalky se usazují na sliznicích, způsobují pálení, otoky a záněty žaludku a střev.

Po otoku v dýchacím ústrojí může dojít až k udušení. Proto pozor na děti a domácí mazlíčky! Od polknutí kousku listu většinou odradí hořká chuť rostliny. Když k tomu už ale dojde, je nutné pít hodně vody a ihned zavolat lékaře.

Monstera deliciosa potřebuje minimální teplotu 10 stupňů.:. Monstera deliciosa potřebuje minimální teplotu 10 stupňů. Foto: Jiří Antal

Kultivary vznikly cílenou hybridizací i zcela náhodně přímo v jejich domovině ve volné přírodě, proto často dochází ke zmatkům v jejich pojmenovávání. Dieffenbachia maculata je nejčastějším rodičem mnoha kultivarů. V obchodech s květinami se někdy rozlišují malolisté a velkolisté kultivary. Rostliny potřebují podobné podmínky jako aglaonemy jen s tím rozdílem, že snesou sušší vzduch.

Monstery snášejí dobře suchý vzduch

Dalším pokojovým evergreenem jsou monstery, kterých v přírodě bylo popsáno na tři desítky druhů. Nejčastěji se pěstuje Monstera deliciosa, která má zprvu srdčité listy. Později se objevují listy charakteristicky hluboce vykrajované nebo s oválnými otvory.

Snáší velmi dobře i polostín a suchý vzduch. V bytových podmínkách vykvétá zřídka. Její plodenství je však jedlé a chutné. Je to rozměrná rostlina, která vyžaduje značný prostor a měli bychom jí dát možnost šplhat po opoře.

Filodendron nesnáší prach

S monsterou si mnoho pěstitelů plete filodendrony (Philodendron), které v našich interiérech dávno nejsou žádným nováčkem. Bylo jich popsáno přes dvě stovky druhů, a proto také pěstitelé mají větší výběr.

Patří sem rostliny pnoucí s celokrajnými listy, druhy pnoucí s listy laločnatými a druhy se vzpřímeným kmínkem. Pěstování je podobné jako u monstery. Z velkých listů je nutné občas setřít nebo opláchnout prach.