Článek
Jak velká by měla terasa být? Značnou měrou to samozřejmě určuje rozměr pozemku, který máme k dispozici, jedno je však jisté – musí odpovídat proporcím stavby, jinak bude působit divně. V ideálním případě by měla být tak široká, jak vysoké je první patro vašeho domu. Pokud bude užší, bude vypadat spíš jako chodník.
V současnosti jsou modní pastelové barvy. Proč je nevyužít i na cestičce? Mozaiku nahradí i barvy na beton.
Tvar
Terasy navazující na dům mívají nejčastěji pravoúhlý půdorys, který působí nejpřirozeněji. Oblé nebo kruhové tvary volíme spíše pro zpevněné plochy v jiných místech zahrady, třeba pro posezení s krbem a podobně. Terasu raději neohrazujeme žádným zábradlím, mnohem lépe se budeme cítit, pokud její hranice budou vymezovat jenom záhony s květinami či trávník.
Povrch zpevněné plochy lze barevně doladit i s nábytkem.
Materiál
Nabídka na trhu je dost široká, ale výběr bývá většinou jednoduchý, protože terasa by měla odpovídat charakteru domu. K moderní vile zvolíme samozřejmě jiný materiál než k venkovskému domku.
Betonové dlaždice jsou stálicí a v zahradách se používají nejčastěji. Staré známé dlaždice z vymývaného betonu však jsou stále častěji nahrazovány modernějšími se zušlechtilým povrchem. Mohou být s přísadami žulového nebo dolomitického kameniva, s jemně žíhanou nebo broušenou nášlapnou vrstvou. Povrch je různě zbarven, může imitovat například břidlici. Dlaždice jsou silně 4 až 6 cm, další rozměry bývají obvykle 40 x 20, 40 x 40 či 40 x 60 cm.
Betonové kostky jsou “mladší příbuzní” starých dlažebních kostek. Protože mají většinou menší rozměry, používají se zejména při budování zakřivených ploch. Můžeme jimi dláždit velké plochy s oblými tvary a využít při tom různých rozměrů stejného typu kostek. Kostky bývají vysoké 8 cm, další rozměry mají například 6 x 12 cm, 9 x 12 cm I 18 x 12 cm, nebo 7,5 x 7,5 cm, 10 x 10 cm či 15 x 15 cm. Vybrat si můžeme v různých barevných odstínech, s hranami ostrými či zaoblenými.
Zpěvněná zahradní cestička s kruhovým designem
Dlaždice z přírodního kamene mohou být z kamene tvrdého – čedič, křemenec, porfyr, žula, nebo měkkého – břidlice, mramor, pískovec, travertin, vápenec. Tvrdé kameny se velmi nesnadno opracovávají, což znesnadňuje i jejich pokládku, protože při ní aspoň někdy musíme kámen dělit. Mají však neomezenou životnost. Takzvané měkké kameny (sedimentované horniny) se opotřebovávají, po několika desetiletích mohou být na některých místech tak poničené, že je musíme vyměnit. Dlaždice z přírodního kamene můžeme mít v pravoúhlém formátu, přirozeněji však vypadají mnohoúhelníky. Pokládka nepravidelných dlaždic je však složitější.
Kabřincové cihly jsou ostře pálené a mají dlouhou životnost. V nabídce jsou v odstínech červené, hnědé a modré barvy, mohou být také glazované. Obvyklé rozměry jsou 15 x 15 cm, 20 x 10 cm, 24 x 11,8 cm při tloušťce 5,2 cm.
Keramické dlaždice se souhrně říká dlaždicím pórovitým, kameninovým i dlaždicím z pálené cihlářské hlíny. Sortiment je opravdu široký, v nabídce jsou různé typy, barvy a tvary. Při koupi musíme dbát na to, aby na nich bylo výslovně uvedeno, že jsou mrazuvzdorné.
Dřevo můžeme použít ve formě prken nebo roštů. Nejdéle vydrží teakové dřevo, v našich zahradách se nejčastěji využívá mnohem levnější borovice, která však díky impregnaci má také poměrně dlouhou životnost.