Jiřinka (Dahlia) pochází z hornatých částí Mexika, Guatemaly, Hondurasu a Kolumbie. Do Evropy se jiřinka dostala až roku 1789, kdy jejich semena poslal z Mexika do španělského Madridu ředitel botanické zahrady Vincente Cervantes.

Dahlia nebo Georgina?

Po Evropě se jiřinky šířily skoro lavinovitě. O 14 let později je popsal německý profesor Wildenow a použil jméno Georgina, z něhož je odvozeno i české jméno jiřinka.

Ve znamení jiřinek bylo především 19. století, kdy byly vystavovány na nejrůznějších květinových výstavách a byly středem pozornosti. Tomu předcházelo překotné šlechtění, které je proměnilo k nepoznání od botanických forem.

U nás se stala i součástí národního obrození. Některé výstavy pomáhaly organizovat významné osobnosti. Proslulými se staly ve 30. a 40. letech 19. století jiřinkové slavnosti s volbou nejkrásnějších výpěstků. První česká výstava jiřinek se konala v den svatby Boženy Němcové v České Skalici.

Jeseník, skupina leknínovité:.Jeseník, skupina leknínovitéfoto: Právo/Jiří Antal

Na záhon i do truhlíku

Květ jiřinky není ve skutečnosti květem, ale květenstvím - úborem složeným z mnoha květů.

Podle tvaru a uspořádání jednotlivých kvítků rozlišujeme deset základních skupin jiřinek: jednoduše kvetoucí, anemonkovité, náhrdelníkovité neboli okružíkovité, pivoňkovité, dekorační, leknínovité, kulovité neboli balky, pomponky, kaktusovité, semikaktusovité a tzv. zvláštnosti.

Některé skupiny můžeme dále dělit podle velikosti květu na obří, velkokvěté, střední, malokvěté a miniaturní. Jiřinky lze pěstovat nejen na záhonech, ale i v nádobách, mísách a truhlících. Pro každé stanoviště existuje množství odrůd.

Seattle, skupina dekorační :.Seattle, skupina dekorační foto: Právo/Jiří Antal

Jiřinky v plném květu

Právě teď nás jiřinky těší svými krásnými úbory. Pěstování není obtížné. Proti chorobám a škůdcům jsou jiřinky značně odolné. Rostliny, především květy, však mohou poškozovat slimáci a škvoři.

Těch se, vzhledem k jejich užitečnosti, zbavujeme mechanicky. Postačí, když na kolík, ke kterému rostlinu vyvazujeme, zavěsíme květináč vyplněný senem. Proti případným savým škůdcům použijeme chemii. Uprostřed léta se může objevit skvrnitost listů způsobovaná houbou Entyloma dahliae.

  • Pro dobré kvetení hnojíme vyrovnaně, nikoli jen dusíkatými hnojivy.
  • Květy do vázy je nejvhodnější řezat ráno, kdy jsou svěží.
  • Necháváme-li na zahradě rostliny odkvést, vždy včas odstřihneme odkvetlé květy. Zlepšujeme tím nejen estetický vzhled rostlin, ale podpoříme i nasazování dalších poupat.

Mr. František Peterka, skupina semikaktusovité:. Mr. František Peterka, skupina semikaktusovitéfoto: Právo/Jiří Antal

Jiřinkové desatero

Během vegetace nezapomínáme na oporu rostlin. Dobře se osvědčuje tzv. opěrný kruh, který podle zvětšující se výšky rostlin můžeme vytahovat ze země.

Kvalitních květů dosáhneme vyštipováním postranních poupat.

Se sklizní hlíz začínáme s příchodem prvních mrazíků. Nejprve odstříháme celý keř a odrůdu označíme jmenovkou.

Hlízy opatrně vyryjeme, očistíme a uložíme do nízkých bedniček. Nejprve je dosušíme, aby zatáhl krček hlízy. Postačí je uskladnit na dobu dvou týdnů v suchém bezmrazém prostředí.

Čardáš, skupina jednoduché, minimiňonka :.Čardáš, skupina jednoduché, minimiňonka foto: Právo/Jiří Antal

Po dosušení hlízy uložíme do sklepa s teplotou přibližně 10 °C.

Během uskladnění hlízy pravidelně kontrolujeme. Objeví-li se na hlízách plíseň, odstraníme napadenou část a ošetříme dřevěným uhlím nebo fungicidním přípravkem.
Hlízy vysazujeme po desátém dubnu. Výhony předčasně vyrašených hlíz chráníme přes noc přikrytím nádobou.

Před výsadbou musíme půdu vyhnojit, nejlépe dobrým kompostem, sušeným hnojem nebo plným minerálním hnojivem.

Hlízy vysazujeme tak hluboko, aby nad hlízou byla 10 až15 cm vysoká vrstva půdy.

Vzdálenost rostlin při výsadbě záleží na výšce a mohutnosti odrůd. Odrůdy vyšší než 120 cm sázíme 80 až 100 cm od sebe, středně vysokým odrůdám stačí 60 cm a nízké odrůdy se spokojí se vzdáleností 35 cm. Po výsadbě vydatně zaléváme.

Jamaica, skupina dekorační :.Jamaica, skupina dekorační foto: Právo/Jiří Antal