Borůvku chocholičnatou (Vaccinium corymbosum) známe spíš pod názvem borůvka velkoplodá či kanadská. Vyžaduje propustné, lehké až středně těžké písčité půdy s velmi kyselou půdní reakcí.

Pěstovat ji můžete i na málo úrodné půdě. Je to díky tomu, že kořenový systém borůvek spolupracuje s jistým druhem nižších hub, který pomáhá získávat živiny i z jejich méně přístupných forem. Optimální pH půdy je však 3,5 až 4,5, u humózní půdy může být i do 4,9.

Ve většině zahrádek je půda bez úpravy kyselosti nevhodná a bývá nejčastější příčinou neúspěchu při pěstování. Kyselost půdy tedy upravte přimícháním rašeliny nebo úplnou výměnou půdy. To znamená, že musíte vykopat jámu do hloubky asi půl metru a na šířku jeden až jeden a půl metru.

Boční stěny vystelte plastovou fólií, abyste zabránili kontaktu s okolní příliš zásaditou vápenatou půdou. Vykopanou zeminu nahraďte substrátem z kyselé vrchovištní rašeliny smíchané s křemičitým pískem v poměru 4 až 3 : 1.

Kyselost půdy výrazně zvýšíte i přimícháním štěpky, kůry či pilin z jehličnatých dřevin. Stejného účinku dosáhnete přidáním substrátu pro kyselomilné dřeviny, který koupíte v zahradnictví. Kyselost půdy trvale udržíte hnojením síranovými formami draselných a dusíkatých hnojiv a superfosfátů.

Jak je pěstovat

Borůvku velkoplodou můžete úspěšně pěstovat až do nadmořské výšky 750 m, v těchto polohách se však uplatní jen rané a středně rané odrůdy. Rostliny jsou dostatečně mrazuvzdorné a bez poškození snášejí teploty pod -30 °C. V tom případě se však připravte na slabší úrodu, jejíž příčinou bude zmrznutí květních pupenů.

Borůvky sázejte na slunečné místo a dopřejte jim dostatek vláhy. Se zálivkou to však nepřehánějte, jsou totiž citlivé na přemokření. V ideálních podmínkách dorůstá borůvka do výšky až 2,5 m. Slunce a dostatečná zálivka v době dozrávání plodů se projeví velmi výrazně.

Rostliny sázejte do sponu 0,8 - 1,5 m x 2,0 - 3,0 m, přičemž užší spon použijte pro velmi vzrůstné odrůdy, jako jsou 'Jersey', 'Berkeley', 'Bluecrop' či 'Nelson'.

Optimální termín výsadby je brzké jaro a raný podzim. Borůvka má kořenový systém rozložený mělce pod povrchem půdy, proto sázejte takřka zároveň s půdou, maximálně tři až pět centimetrů hlouběji. Květy borůvky chocholičnaté jsou sice samosprašné, opylení pylem jiné odrůdy však zajistí větší bobule i vyšší úrodu. Sázejte proto vždy více odrůd.

Mladý borůvkový porost nesnáší zaplevelení, proto hned po výsadbě nastýlejte dřevěnou štěpkou, drcenou kůrou či pilinami až do výšky 7 centimetrů. Nastýlka udržuje příznivé mikroklima, obohacuje půdu o organickou hmotu a v zimě aspoň částečně chrání půdu před promrznutím. V žádném případě rostliny neokopávejte, plevel vytrhejte nebo půdu zakryjte černou netkanou textilií.

Proč je řez důležitý?

Můžete jím výrazně zlepšit zdravotní kondici rostlin, kvalitu a velikost bobulí nebo zvýšit úrodu. Optimální termín řezu je časné jaro. Musíte při něm mít na paměti, že borůvka nasazuje květy na jednoletých výhoncích, které vyrůstají z dvouletého dřeva. Méně kvete i na dlouhých jednoletých výhoncích vyrůstajících z kořenového krčku rostliny. Výhonky s nasazenými květními pupeny rozeznáte od listových podle podstatně většího vzrůstu.

První dva roky po výsadbě ponechte na rostlině jen silné vzpřímeně rostoucí výhonky, ostatní odřízněte u země. Řezem odstraňte i výhonky s květními pupeny, aby se rostliny předčasnou úrodou nevysilovaly. Cílem tohoto řezu je podpora intenzivního růstu rostlin a tvorba dostatečného množství silných výhonků.

V dalších letech řezem upravujete poměr mezi růstem a plodností. Slabě rostoucí odrůdy vyžadují silnější, čili hlubší řez než silněji rostoucí odrůdy. V plné plodnosti, tedy šestý až osmý rok po výsadbě, mají mít rostliny 7 až 12 výhonků různého věku, ale ne starší než čtyřleté dřevo. Každoročním řezem dosáhnete rovnoměrné úrody. Jak budete postupovat? Nejprve odřízněte všechny mrazem, chorobami a škůdci poškozené a polámané části rostliny.

Odstraňte staré převislé odplozené části větví, slabé a tenké rozvětvené výhonky, které zahušťují keř, a to i tehdy, když mají květní pupeny. Zkraťte příliš vysoké jednoleté i starší přečnívající větve na průměr keře. Všechny nevyzrálé a slabé výhonky, které vyrostly z kořenového krčku rostliny pozdě v létě, odstraňte až u země. Odřízněte i horizontální, stranou rostoucí odplozené větve a na keřích ponechte jen vzpřímeně rostoucí výhony.

Závlaha a hnojení

Borůvka je velmi náročná na vláhu a její rovnoměrné rozdělení, proto zavlažujte i ve vlhčích oblastech. Dostatek vody je důležitý zejména v období dozrávání - jen tak můžete mít dobrou úrodu velkých a kvalitních plodů. Vhodná je odstátá dešťová voda, nejméně vhodná je voda z vodovodu.

Borůvka patří k méně náročným druhům na živiny. Je však citlivá na vysokou koncentraci solí v půdě, proto je důležitá nejen dávka, ale i forma použitého hnojiva. Nejjednodušší bude, když koupíte už hotové hnojivo na borůvky, které je zároveň bezchlorové.

Jak poznáte, kdy sklízet?

Borůvka kvete obvykle ve druhé polovině května, v horských oblastech až začátkem června, proto ji jarní mrazíky nepoškodí. V nížinách dozrávají rané odrůdy koncem června, v horských oblastech o měsíc později. Bobule v hroznu zrají postupně – všechny plody na keři dozrají v průběhu 15 až 35 dní. Charakteristickým znakem dozrávání je změna zelené barvy bobulí na modrofialovou.

Plné zralosti však tato bobule dosáhne až za týden, za chladného počasí o něco později. Proto sklízejte jeden až dva týdny po změně barvy, tehdy budou mít borůvky i charakteristickou chuť. Sklízejte ručně a dávejte pozor, abyste bobule nepomačkali. Keře dají první větší úrodu ve třetím roce po výsadbě, bude to půl až kilogram na keř. V období plné plodnosti, tedy šestý až osmý rok po výsadbě, získáte asi čtyři kilogramy z keře, některé odrůdy však dají až 7 kg.

Choroby a škůdci

Borůvka chocholičnatá v našich podmínkách zatím netrpí významnějšími chorobami. Občas se vyskytnou houbové choroby větévek, citlivé jsou zejména odrůdy 'Jersey' a 'Atlantic'. Při dlouhotrvajícím vlhkém období může nevyzrálé výhonky napadnout plíseň šedá (Botrytis cinerea), která u odrůdy 'Berkeley' napadá dokonce i plody.

Nedostatečně oplocené výsadby mohou ohrozit zajíci a vysoká zvěř – okusují výhonky a květní pupeny. Dozrávající ovoce také rádi ozobávají ptáci. Mimo vegetační období mohou napadat kořenový systém borůvek myši a hryzec vodní.

Pozor na záměnu!

V poslední době se u nás dostává do povědomí zahrádkářů zimolez kamčatský. Jeho plody mají chuť připomínající borůvky a dozrávají jako první ovoce ještě před jahodami ve druhé polovině května. Pěstování těchto zimolezů je perspektivní a zajímavé. Pro zahrádky jsou nabízeny odrůdy 'Amur' a 'Altaj'. Nesprávně je toto ovoce nazýváno „kamčatské borůvky“.

Často se v tržnicích můžeme setkat i s jinými velkoplodými, bohatě plodícími „borůvkami“. Velmi často ale jde o lilek guinejský, což je jednoletá rostlina dorůstající do výšky 1 – 1,5 metru. Květy má podobné paprice. Stejně jako baklažán, rajče a paprika patří do stejné čeledi. Pravdou je, že rostliny bohatě plodí, ale chuť černých plodů je nevýrazná, vzdáleně připomínající rajčata. Ale nejhorší je obsah solaninu, který ve vyšší koncentraci může ublížit především dětem.

Pokud jste si už lilek guinejský na zahrádku zasadili, nejezte jeho plody syrové, ale jen po tepelném zpracování.

Větší nebezpečí představuje lilek černý. Ten se v minulosti používal i v lidovém léčitelství a běžně se s ním setkáme hlavně v teplejších oblastech, na rumištích a zanedbaných zahradách. Jde o jednoletou bylinu dorůstající do výšky 30 – 70 cm. Zralé bobule jsou fialovo-černé a představují nebezpečí hlavně pro děti, které se mohou dokonce i otrávit.

Náš tip:

Borůvka chocholičnatá má tvrdé dřevo, netvoří kalus, čili nezaceluje rány. Proto používejte k řezu ostré nástroje a ponechte patku, neřežte tedy na větevní kroužek jako například u jabloní, které kalus tvoří.