Výběr na trhu mají bohatý, a to co do tvaru, velikosti, použitého materiálu i komfortu vybavení. Zabývat se budeme samozřejmě skleníky a fóliovníky pro zahrádkáře-amatéry, ne pro velkopěstitele.

Velikost, tvar a konstrukce

Pozornost asi nejdřív soustředíme na velikost a tvar stavby. Volně stojící skleníky a fóliovníky mají střechu buď sedlovou (typ „áčko“), nebo obloukovou. V nejvyšším bodě dosahují výšky zhruba 190 až 200 cm, šířka u skleníků bývá od 2 do 2,5 m, fóliovníky mohou mít šířku od 2 do 4 metrů. Běžná délka skleníků je 2,5 až 4,5 m, ale některé skleníky a fóliovníky se sestavují z kratších modulů, kterých lze spojit několik za sebou, takže délka stavby může být i větší.

Konstrukce skleníků a fóliovníků bývá buď z oceli či plechu, žárově zinkovaného nebo povrchově upraveného práškovou vypalovací barvou. Skleníky mívají konstrukci i z hliníku – ta je sice dražší, ale není třeba ji nijak ošetřovat (je takzvaně bezúdržbová), navíc je lehká a umožňuje snadnější manipulaci při stavbě nebo přemísťování skleníku.

Skleníky nemusí být jen ze skla

Nejzranitelnějším místem u skleníků bývalo dříve jejich zasklení. Z filmových veseloher známe scény, kdy se tabulky skleníků tříštily pod kameny malých uličníků nebo se do skleníku vřítil cyklista na neovladatelném bicyklu. Dnes se vedle skla (skleníkové sklo Helios o síle 4 mm s UV filtrem) mnohem častěji používá čirý nebo komůrkový (dutinkový) polykarbonát. Jeho výhody jsou jasné: je velmi odolný nárazu, neublíží mu krupobití ani silný vítr, odolává teplotám od –40 ˚C do +120 ˚C, je nerozbitný vnitřním pnutím materiálu. Odfiltruje až 99,9 % škodlivého UV záření, propustnost světla je stejná jako u skla (85 %). Komůrkový polykarbonát má navíc výborné tepelně izolační vlastnosti.

Od základů po střešní okna

Skleníky z polykarbonátu nepotřebují pevný betonový základ, buď mají masivní spodní rám, nebo je stačí zakotvit přímo do země. Protože jsou lehké, snadno se s nimi manipuluje. Jejich životnost je minimálně čtyřicet let. Těžší skleníky se sklem potřebují betonové základy nebo mají kovový základový rám, který se zabetonuje pouze do pilotů.

Součástí skleníků jsou dveře – jedny, u delších staveb i dvoje, na obou koncích. Dveře jsou buď posuvné, nebo na panty. Kvůli regulaci teploty mají skleníky střešní větrací okno. To může být s otevíráním manuálním nebo automatickým (s pístem).

Některé firmy dodávají skleníky jako stavebnici v balíku, jednoduchou a rychlou montáž zvládne každý s minimem nářadí. Jiné typy skleníků firma doveze už smontované, stačí je postavit na vybrané místo v zahradě.

Fóliovníky

Jsou levnější verzí skleníků. Na konstrukci (většinou se sestavuje z jednotlivých částí pomocí spojovacích dílů) se upevňuje plachta, ušitá z vyztužené polyetylénové tkaniny, odolné UV záření. Plachta může být ke konstrukci uchycena různými způsoby. Jednoduchá konstrukce fóliovníku umožňuje jeho snadné přemístění nebo demontáž a opětovné sestavení na jiném místě. Dveře bývají na zip, nebo se rolují nahoru. Také tady jsou střešní větrací okénka.

Skleníky ke stěně, fóliové kryty, pařníky

Především pro pěstování teplomilných květin, kaktusů a sukulentů se hodí mělký skleník, který přistavíme k nějaké stěně. Uvnitř může být několikapatrová police. Pro rychlení zeleniny dobře poslouží pařník, prosklený čirým polykarbonátem, s otvíratelnými horními křídly.

K ochraně rostlin před nepříznivými povětrnostními podmínkami při pěstování na volném záhonu je vhodný fóliový kryt. Má většinou tvar tunelu, o výšce zhruba 70 cm. Konstrukci z pozinkovaného plechu s oblouky z pružinové oceli kryje polyetylénová fólie. Některé kryty umožňují ukotvení k záhonu, odklopení a jeho zajištění při větrání.

Malý, lehce přenosný plastový kryt (bez pevné konstrukce) může posloužit vždy právě na tom záhonku, kde potřebujeme ochránit rostoucí květiny nebo zeleninu před prudkým ochlazením, deštěm a podobně. Ani tady nechybí kulaté větrací okénko.

TIP

Do skleníků i fóliovníků si můžeme dokoupit různé doplňky – závěsné poličky, hliníkovou stínící síť a třeba i plastový chodník, abychom nešlapali v hlíně.

Pokud nám výška střechy připadá pro náš pohyb nedostatečná, můžeme chodníček mezi záhony trochu zahloubit do země, třeba i několik desítek centimetrů (u dveří pak nezapomeneme vybudovat jeden či dva schody). Získáme prostor nad hlavou a k rostlinám na záhoncích se nebudeme muset tak shýbat.

Iva Tvrzová, Chatař a chalupář