Rodinný dům v sobě ukrývá ryzí modernu i tisíciletou historii

Turečtí architekti vycházeli při návrhu domu z historie města, jež sahá až do 7. tisíciletí před naším letopočtem. Právě proto se rozhodli zachovat ve svém díle jak prvky tradiční, tak prvky ryze moderní.

Město je významným centrem islámských mystiků súfijů, konkrétně řádu mauláwíja, jejž ve 13. století založili následovníci perského básníka a islámského myslitele Rúmího. A právě jeho nejznámější myšlenka, že v každé odlišnosti se ukrývá podobnost, se stala podstatou návrhu stavby.

Tradici a historii v tomto na první pohled běžném rodinném domě s rovnou střechou a bílými, bohatě otevřenými fasádami připomínají především materiály vybrané pro zařízení interiéru. Jsou to podlahy z masivního dřeva, mramorové obklady, dřevěný nábytek nebo klasické papírové tapety.

Proti tomu všemu, co se v tureckých (a nejen v nich) interiérech používá po desetiletí a staletí, stojí ryze moderní technologie zastoupené nejenom úsporným LED osvětlením a vysoce účinnými izolačními materiály či velkými prosklenými plochami, ale také systémem inteligentního řízení domácnosti.

Dům je navržen jako trojpodlažní s výtahem, kde suterén je přístupný pouze ze strany zahrady, která je rozdělena do dvou výškových úrovní. Přízemí je přístupné z horní části a je zde také hlavní vchod do domu.

V nejvyšším podlaží jsou tři ložnice, v přízemí pak obývací pokoj, v němž je i formální jídelní zóna. S ním sousedí, leč není propojena, kuchyň, kde je k ostrůvku připojen neformálně laděný snídaňový stůl. V přízemí je druhá kuchyň, slouží ale spíše jako venkovní a také relaxační zařízení v podobě vířivky a sauny.

Obě spodní podlaží jsou díky velkým francouzským oknům dobře propojena se zahradou, která je tak přirozenou kulisou pro veškeré dění v interiéru.

V interiéru, který je zařízen ve světlých barvách, působí nejvýrazněji obývací pokoj, v němž kromě bílé a šedé dominuje především béžová, hnědá a jemné tóny zastupuje starorůžová.

Právě obývací pokoj s krbem a širokoúhlou televizí působí velice tradičním dojmem, zatímco kuchyň s bílými bezúchytkovými skříňkami a pracovními plochami téže barvy, ovšem v lesku, působí jako již zmiňovaný moderní kontrapunkt.

Opravdovým vykročením z řady je tak nakonec pouze interiér jedné z ložnic, kde šedou a krémovou doplnili architekti polstrovanými obklady za hlavou lože a polstrovanou lavicí v jahodově červené barvě.