Neorenesanční vila v Bechlíně vynikala řadou netypických prvků

Půdorys vily má tvar písmene „L“ a otevírá se do ulice. Hlavní straně vévodí křídlo s lodžiemi se dvěma řadami sloupoví.

Dům stojí v mírném svahu, vyvýšený na podezdívce. Stavba má zděné přízemí. Patro a půdní nadezdívka mají přiznané trámoví na fasádě s vyzdívkami z ostře pálených cihel. Fasádu zdobí dřevořezby ve formě prořezávaných desek.

Hlavní vchod do domu vedl bohatě zařízenou lodžií. V přízemí byly pravděpodobně umístěny reprezentační prostory rodiny.

Do patra se vcházelo točitým kamenným schodištěm. V něm nechybělo letní posezení na čerstvém vzduchu v prostorné lodžii otevřené sloupovím do tří stran.

Motivy sloupoví, nízký sklon střechy, často vídaný u staveb ve Středozemí, kazetové stropy a další prvky vilu stylově jednoznačně řadí do neorenesance.

Architekt Jan Zeyer, bratr slavného básníka Julia Zeyera, patřil k předním představitelům tohoto stylu v Čechách. Provozoval společnou kancelář s Antonínem Wiehlem, otcem české neorenesanční architektury.

Řadou detailů ale stavba připomíná i lidovou architekturu. Řezbářská výzdoba má rustikální motivy, při detailním pohledu divák odhalí i obrázek veverky. Ani přiznané trámoví na fasádě není pro českou neorenesanci obvyklé.

Architekta k tomu mohly vést dva důvody. Prvním může být zdůraznění venkovského charakteru vily, druhým fakt, že stavebník měl k dispozici větší množství dřeva. Rodinný majetek Švagrovských totiž pocházel z obchodu s řezivem. Způsob výběru architekta nebyl náhodný, Zeyer si totiž vzal za ženu jednu z dcer rodiny stavebníka.

Švagrovští patřili k první české buržoazii. O vilu přišli potomci Švagrovských po roce 1948. Změnila se ve správní budovu JZD s malým Nerudovým muzeem. Toto období připomínají cizí prvky uvnitř stavby jako obložení stěn dřevotřískou, panelákové dveře, nevzhledné zasklení lodžie.

Změnila se také přirozená barevnost fasády. Dům se pak později vrátil v restituci původním majitelům.

Může se vám hodit na Seznamu: