Moderní kuchyňské dřezy a baterie předčí naše očekávání

Dřezy jsou místem pro mytí nádobí, rukou i potravin, stávají se dokonce užitečným doplňkem pracovní plochy. Mohou být kulaté či oválné pro menší nádobí, hranaté jsou prostorově velkorysejší.

Často nabízejí kombinaci s menší či stejně velkou vaničkou pro oplachování, třeba i se samostatným odtokem, nebo odkapávací plochu, případně obojí.

Výsuvné sprchy baterií zvyšují možnosti dosahu, systémy spojené s baterií slouží jako zdroj různě upravené pitné vody, s jejímž průtokem zacházejí úsporně.

Tradiční usazení dřezu je horní přesahové, kdy jeho lem převyšuje o svou tloušťku pracovní desku, nebo horní vestavné takřka v jedné rovině s deskou. Spodní usazení se hodí pro pracovní plochy z přírodního kamene či kompozitních materiálů.

Integrované dřezy se horním lemem zapouštějí shora do drážky, takže okraje jsou v jedné linii s deskou obvykle z přírodního kamene či kompozitních materiálů, tvarovaných počítačově řízeným procesem lití.

Nástavný typ nahrazuje pracovní desku v celé ploše nad skříňkou. Dřezy orientujeme podle hlavní vany, kterou instalujeme vpravo či vlevo, existují také rohové dřezy.

Velikost dřezu je dána rozměry skříňky, v níž je umístěn. Zároveň se nemáme k jeho dnu příliš sklánět. Komfortní hloubka se pohybuje kolem 20 cm. Trh nabízí dřezy do šíře skříní od 45 do 100 cm, existují typy pro rohové skříňky.

Dřezy mají stále dokonalejší odtoky. Běžný odtok je opatřen sítkovým uzávěrem, který zachytí všechny hrubé nečistoty. Automatický odtok zajistí, že nemusíme nořit ruce do špinavé vody. Výpusť ovládáme knoflíkem po straně baterie.

Ke klasice patří nerez (od 1000 Kč), který odolává korozi. Výrobek by však měl být z dostatečně silného plechu, ideálně kolem 0,8 mm. Nejčastější provedení je lesklé nebo matné, odolnější proti poškrábání a oděru jsou texturované povrchy.

K novinkám patří nerezové dřezy s tvrzeným sklem nalepeným na vrchní ploše nerezu. Pod sklo lze namontovat světlo, jde však o designovou dražší variantu.

Granitové dřezy se vyrábějí z drceného kamene, pojiva a barviva. Jejich variantou jsou dřezy z tectonitu, kompozitního materiálu složeného z pryskyřic, skelných vláken a dalších komponent. Oba typy vynikají pevností, teplotní stálostí i odolností vůči chemickým prostředkům.

Patentované povrchové úpravy zvyšují odolnost proti mechanickému opotřebení. Nejlevnější typy se podle velikosti a typu dřezu pohybují kolem 2500 Kč. Keramika (od 2800 Kč) je imunní vůči chemikáliím, vydrží mnoho let, je pevná, stálobarevná, stylově patří do venkovských a retro kuchyní.

Vybíráme baterii, která s dřezem ladí – zaoblenější tvary jejího těla sluší oválným a kulatým dřezům. Klasické vodovodní baterie s otočným i pevným raménkem jsou obvykle z pochromovaného nerezu, který může být povrchově upraven proti usazování vodního kamene.

V retro stylu nalezneme varianty měď, mosaz, staré zlato, bronz a archaické tvary kohoutků na studenou a teplou vodu.

Umístění baterie je buď nástěnné (rozteč 100/150 mm), nebo stojánkové. Praktická je baterie s výsuvnou sprchou a s jednoduchým pákovým ovládáním vpředu či po straně. Některé baterie lze lehce klopit do různých úrovní, jiné ovládáme bez dotyku. Termostatické typy ocení rodiny s dětmi. Nastavení totiž ohlídá, aby se neopařily.

Podle návodu namontujeme na dřez odtok. Do otvoru na vodovodní baterii zasuneme připojovací hadice a nohu baterie, nasadíme stabilizační desku a všechno dohromady napevno přišroubujeme matkou.

Průběžně kontrolujeme správné vyrovnání baterie, aby se při utahování nepřetočila.

Na utlumení hluku při nárazu vody na spodní stranu odkapávací plochy nalepíme tlumicí desky a na okraj dřezu připevníme upevňovací svorky. Takto připravený dřez zasadíme do výřezu a svorky zespodu přišroubujeme k okraji.

Do baterie pevně našroubujeme obě připojovací hadice, pozor na správné přiřazení teplé a studené vody. Teprve potom provlečeme baterii spolu s hadicemi do otvoru na kohoutek.

Zespodu se našroubují připevňovací součástky jako stabilizační deska, kovový kroužek a převlečená matice. Připojovací hadice spojíme s rohovými ventily a namontujeme sifon.

Po montáži otevřeme hlavní vodovodní kohout a oba rohové ventily. Pustíme opatrně vodu, rukou zkontrolujeme spoje, zda někde neuniká.