Kamenné prvky dodají zahradě styl i přirozenost

Zatímco kamenné vodopády a fontány oživí pohyb a zvuk tekoucí vody, solitéry a sochy doplníme kvetoucími rostlinami, trávníkem, rákosem.

Kamenné scenérie tak v zahradě vytvářejí atmosféru klidu, rozjímání a stability.

Přirozeně v zahradě působí kameny z lokality, v níž se zahrada a dům nacházejí. Svým vzhledem ale samozřejmě mohou vyhovovat také vhodně zvolené kameny z exotických míst.

V takovém případě počítáme s tím, že se cena kamene odvíjí nejen od jeho textury, barvy a způsobu opracování, ale také podle místa, z něhož pochází. Neměla by nás proto překvapit několikanásobně vyšší cena oproti běžnému českému kameni.

Při nákupu kamene se informujeme, jak vlivem vody, sněhu a slunce mění svou barvu, povrch, zda absorbuje vlhkost nebo se obarví vlivem jiných materiálů. Kvůli korozi, např. z okapů, může zlatý pískovec zčervenat.

Volba prostoru, kam kámen umístíme, není tak snadná, jak by se mohlo na první pohled zdát. V případě menších prvků se můžeme spolehnout na cit. Pak se ptáme, na kterém místě bude kámen budit dojem, že je tu odnepaměti.

Instalaci většího počtu různých kamenů nebo velkého a těžkého monolitu (s průměrem přes 80 cm) raději probereme se zahradním architektem. V některých případech je nutné využít jeřáb a nakladač. Kámen musí být technicky dobře usazen, aby se nepřevrátil. Na to by měl dohlížet odborník.

Kombinace různě velikých kamenů působí živěji. Nepokládáme však vedle sebe různorodé materiály s rozdílnými vlastnostmi: drsné povrchy s hladkými, vlhkovzdorné se savými, světlé s tmavými. I kameny v drátěných koších nebo gabiony musí tímto způsobem vzájemně ladit.

Spojení vody a kamene je velmi působivé. Jezírku sluší říční žulové valouny, ploché kameny seskládané na sebe využijeme pro přepad vody vodopádu.

Skalku mohou podpírat kamenné členité sloupy. Její korunou může být zvětralý vápenec zajímavé barvy nebo pouštní růže na kamenné drti se zakrslými jehličnany a kvetoucími nízkými rostlinami.

Kamennou sochu necháme vyniknout ve volném travnatém prostoru, samozřejmě trávník ji nesmí přerůstat. Vybíráme originální kousky, nejlépe takové, k nimž máme osobní vztah.

Žulovou a pískovcovou lavici opticky zjemní vysoké trávy a rákosy. Usazení pod mohutným stromem působí těžkopádně, tam jsou vhodnější kov či dřevo.

Andezit - sopečná nenasákavá vyvřelina, odolná proti mrazu. Nejčastěji se ručně štípá na plotny nepravidelných tvarů a průměrů. Její výhodou je široká barevná škála od tmavě šedé přes zelenou, červenou až k hnědé a černé. Zvětralé horniny jsou zbarveny do žluté až červené barvy.

Kalcit - tvoří krystaly značné velikosti. Známé jsou zrnité, krápníkovité, stébelnaté a vláknité shluky. Může být i celistvého vzhledu bez patrných krystalů, bezbarvý, bílý, žlutavý, červený, šedý, hnědý až černý.

Mramor - hornina původně bílé barvy. Bývá zbarvena obsaženými nerosty či organickými látkami obvyklými v místě výskytu. Dobře se řeže i leští.

Žula nebo granit - hlubinná vyvřelá, výrazně zrnitá hornina v různých odstínech šedé, často s modravým či s jantarovým a červeným nádechem. Kulaté nebo oblé tvary jsou výjimkou.

Pouštní růže - růžicovité srostlice hrubých neprůhledných čočkovitých krystalů sádrovce. Vznikají v pouštních píscích v Tunisku a Alžírsku vysrážením z kapilární vody. Mohou být bílé, růžové a žluté.

Pískovec - z velké části křemenová hornina, nejčastěji žlutavá. Výjimkami nejsou ani šedá, červená nebo vícebarevná. Složení se liší podle místa výskytu. Snadno se drolí a oproti jiným horninám rychle zvětrává.

Travertin - složením odpovídá vápenci, na rozdíl od něj je pórovitý. Tvoří jej malá zrnka čistého uhličitanu vápenatého (tzn. kalcitu), která poutají dohromady ostatní částečky, z nichž je travertin tvořen. Může obsahovat také jíl a klasický křemen.