Jan se rozhodl pro dřevostavbu navzdory názorům svého okolí

Oba s manželkou pocházíme z jižní Moravy, manželka přímo z naší vesnice. Já jsem sice celý život bydlel v bytě, i jako malý, ale vždycky jsme měli zahradu a vinohrad a vedli jsme v podstatě venkovský styl života.

S manželkou jsme pak bydleli také v bytě v Břeclavi, ale naším snem byl dům a zahrada, takže šlo jen o to najít pozemek a začít stavět.

Dřevostavbu jsme si zvolili pocitově. Hodně lidí nám to rozmlouvalo, hlavně místní, kteří jsou tradičního založení a dřevostavbám nevěří. Slyšeli jsme spoustu argumentů, proč ji nemáme stavět.

Já chtěl dřevostavbu hlavně proto, že výstavba je rychlejší. Klasický dům si sice můžete postavit sami, ale trvá to dlouho. A vy si musíte ujasnit, jestli chcete bydlet, nebo stavět.

Bydlíme tu už šest let, takže jsme opravdu zabydlení. Když jsme se sem stěhovali, byli jsme čtyři, já s manželkou a dvě malé dcery. Tady k nim přibyl ještě nejmladší syn, takže nás tu teď bydlí celkem pět.

Původně jsme chtěli pozemek v Břeclavi, ale tehdy se tam neprodávaly žádné, které by nám vyhovovaly, a nakonec jsme našli tento. Nic tu nebylo, byla to zelená louka, na které rostla vojtěška.

Naším hlavním kritériem bylo, aby šlo o klidné místo, které umožňuje venkovský život, ale zároveň má veškerou vybavenost. A tady to opravdu všechno je – školka, škola a autobusem jste za 10 minut v okresním městě. Velkým plusem pro nás byla zahrada. Pozemek má celkem 1200 m², takže se mi tu vešel i malý vinohrad, který jsem si vždycky přál.

Byla sem přivedená elektřina, vodu a kanalizaci jsme si dělali sami. Připojovali jsme se ale na už existující řad, který tu byl. Plyn nemáme.

Tím, že dům je do 150 m², stačilo nám ohlášení stavby. Vyřizovali jsme si to sami a bylo to rychlé. Už si to přesně nepamatuji, ale myslím, že do měsíce, maximálně dvou, bylo hotovo.

Jediný menší zádrhel nastal kvůli tomu, že kolem celého pozemku vede v zemi velmi vysoké napětí. A roh našeho pozemku zasahuje do ochranného pásma, takže jsme museli vyřizovat zvlášť povolení, abychom tu mohli stavět.

Energetikům to ale naštěstí nevadilo, protože přístupné to mají, a kdyby potřebovali kopat, tak akorát budou kopat kolem našeho plotu, to je celé.

Ano, když se podíváte okolo, tak neuvidíte žádné stožáry a elektrické dráty, všechno je v zemi. Jednou tady byli Američani a politovali nás, že jsme chudí, že ani nemáme elektřinu. Tak jsem jim vysvětlil, že elektřinu máme, ale pod zemí, že je to tak bezpečnější a lepší.

Původně jsme měli zvoleného jiného dodavatele, ten nám už i vypracoval projekt. Ale až v průběhu plánování jsme se rozhodli pro pasivní dům, což byl pro firmu technologický problém a nechtěla jej stavět.

Pak jsem dostal dobrou referenci na jinou firmu, a protože se nám líbila a měla i dobré recenze, rozhodli jsme se stavět s ní.

Dům jsme si v podstatě navrhli sami. Respektive na čtverečkovaný papír jsme narýsovali naši představu a s projektantem jsme pak celou podobu půdorysu doladili. Trošku jsme museli zvětšovat technickou místnost, protože v momentě, kdy jsme se rozhodli pro pasivní dům, přibyla technologie, která potřebovala více prostoru.

Jednopodlažní dům jsme chtěli z prostého důvodu – nechtěli jsme schody. Teď by nám nevadily, ale v budoucnu už by se nám nemuselo chtít chodit nahoru a dolů, nedej bože ještě do sklepa.

Nemáme ho pod domem. Tady v lokalitě je celkem problém se svrchní vodou, protože na povrchu je asi 60 cm ornice spraše, pod ní je do dvou metrů hloubky písek a ještě pod ním vrstva slínu. Přes ten se voda hůř vsakuje, takže když hodně prší, sousedi řeší problém s vodou ve sklepě.

Z toho důvodu nemáme sklep pod domem, ale pod zahradním domkem, který je navíc udělaný v takovém mezipatře pouze do hloubky jednoho metru.

Náš původní záměr byl mít co nejjednodušší dům bez nějakých extra technologií a vymožeností. Ale pak jsme se rozhodli pro úspornější a zdravější bydlení, na které jsme zároveň mohli čerpat dotaci Nová zelená úsporám. Proto jsme nakonec zvolili dům v pasivním standardu.

Vzhledem k tomu, že máme půdorys 10 × 15 m, a tedy hodně plochy, kudy uniká teplo, dostávali jsme se při výpočtech na hraniční hodnoty. Výsledkem je, že máme masivní zateplení.

Panel dřevostavby má 16 cm a je vyplněný minerální vatou, zvenku je 20 cm černého, grafitového polystyrenu. Celkem mají stěny tloušťku asi 42 cm. V podlaze máme 30 cm polystyrenu a ve stropě 50 cm minerální vaty.

Obecně se říká, že dřevostavby mají horší zvukotěsnost, a nám toto zateplení hodně pomohlo, což je výhoda. A nevýhodu žádnou nevnímám.

Nemáme s tím problém. Zvuk si cestu vždycky najde, třeba klasicky pod dveřmi, ale nemám pocit, že by to bylo horší než v bytě nebo zděném domě.

Chtěli jsme zvýšit akumulační vlastnosti domu, proto jsme tady nechali postavit stěnu z plných cihel. Stěna není nosná, je v podstatě vložená do domu. Je to pro nás i estetický prvek, manželka byla dva roky v Anglii a přivezla si lásku k cihlovým domům.

Máme řízené větrání s rekuperací vzduchu, která nám byla doporučována od začátku. A jako zdroj vytápění jsme nakonec zvolili tepelné čerpadlo vzduch-voda. Tím řešíme topení, podlahové topení a ohřev užitkové vody. Kdyby náhodou byly takové mrazy, že by čerpadlo nestačilo, mají oba systémy topné spirály na elektřinu, takže se dá přitápět.

Tepelné čerpadlo umí rozvádět do podlahy i studenou vodu, a tím ji chladit. To ale využíváme jen pokud jsou opravdu velká horka, protože jinak je podlaha opravdu studená a naše děti, které tu běhají bosé, jsou pak nachlazené. Navíc jsme zjistili, že když není úplné vedro a chladíme podlahu, tak po umytí neuschne.

Já si čísla úplně nepamatuji, ale myslím, že je to okolo 20 000 Kč ročně kompletně za vše.

Byli jsme rozhodnutí pro dřevostavbu, takže jsme se o ně přirozeně zajímali a bavilo nás zjišťovat si nové informace. A co se týče technologií, plně jsme se odevzdali agentuře, která nám pomáhala plánovat pasivní dům a připravovala podklady pro dotaci.

Myslím si, že někdy je lepší nechat to na profesionálech, kteří vědí, co dělají, a z vlastního zájmu vám nedoporučí nic špatného. Je to potom jejich zodpovědnost, jestli to funguje tak, jak má.

Samotný dům jsme si nechali postavit na klíč včetně základové desky a jsem za to rád. Bylo to bez starostí a rychle. Sám jsem si dělal terasu a pergolu. A taky dřevěnou nástavbu na plotu. Vybrali jsme si betonový plot jako nejlevnější variantu, ale pro oživení jsem se rozhodl, že horní díl plotu udělám ze dřeva. Následně jsem toho litoval, protože je s tím strašně moc práce. Musí se pravidelně natírat a plot je to dlouhý, takže to zabere opravdu hodně času.

Hrubá stavba byla postavená za 6 dní. Začalo se v neděli, kdy se usadily základové trámce, a v pátek dům stál. Kompletní stavba od prvního výkopu do nastěhování trvala 5 měsíců.

Došlo ke zpoždění stavby, ale to bylo způsobené tím, že celý srpen pršelo a neschla podlaha i přes to, že firma nainstalovala vysoušeče. Ale to jsme nereklamovali, zpoždění nebylo velké a firma za něj nemohla. Místo v září jsme se stěhovali v říjnu, což je na stavební poměry zanedbatelné. Jiné problémy nenastaly.

Rozhodně. Však náš zahradní domek, kterým u nás na dědině říkáme zadky, je toho důkazem. Ten jsme si od stejné firmy nechali postavit před dvěma lety, protože nám chyběly úložné prostory na sportovní a zahradní vybavení.

Dobře se tu žije. Ten dům je jednoduchý, není tu nic navíc. A v létě je velikou výhodou zahrada.

Je jedna věc, kterou jsme tehdy neřešili, a dnes už bych tomu pozornost věnoval, a to je voda. Vody je obecně čím dál míň a když vidím, kolik šedé vody, která by se dala třeba ještě využít na zahradě, odejde, přijde mi to škoda.

Dnes bych se tedy určitě zamýšlel, jak s šedou vodu hospodařit. Vlastně všechna odpadní voda z umývání, sprchování a praní by mohla jít místo do kanalizace na přečištění. Přečištěná voda by se používala na splachování a přebytky by šly do jímky na zalévání zahrady.

Sousedi jsou úžasní, rozumíme si s nimi. A tím, že je manželka odsud, zapadli jsme i mezi starousedlíky úplně bez problémů. Kdybych mohl ostatním poradit, říkáme tady jednu věc – soused je víc než rodina. Když se rozhádám s rodinou, nemusím se s ní stýkat, ale souseda budu potkávat pořád. Takže je určitě správné si sousedy předcházet a vycházet si vstříc. Budeme tu spolu dlouho.

Chtěl bych doporučit těm, kteří nechtějí stavět s architektem a chtějí jednoduchý, funkční dům, ať dají na rady profesionálů. Ať se těmito radami řídí a nebojí se jich.

Pokud vám profesionál poradí jiný materiál nebo jinou technologii, než jste původně chtěli, důvěřujte mu. On to myslí dobře a nechce vám uškodit. Naopak, většinou vám pomůže ušetřit čas nebo peníze. Dodavatel stavby chce, aby to dopadlo dobře a bez problémů, a pokud je jednodušší cesta, tak není důvod, proč po ní nejít.

Autor: Barbora Matušková, Petra Pacáková, www.drevostavitel.cz