Článek
Organické formy a syté barvy jsou charakteristickým rysem tvorby bratrů Humberta a Fernanda Campanových, kteří pocházejí z brazilského venkova a s moderním designem se proto setkávali jen výjimečně při rodinných návštěvách velkých měst.
„Pro naši práci je rovněž důležitá divadelnost. Jsme vypravěči, jsou to spíše záznamy, které nacházíme na cestě, fotografie, které pořídíme naším žaludkem, zážitky, které nás zasáhnou, někdy to jsou hezké, zábavné zážitky, ale někdy smutné. Tato výstava má dystopický úhel,“ popisuje charakter společné tvorby a zaměření výstavy, jež je až do 17. května k vidění v Muzeu moderního umění v Rio de Janeiru, Fernando.
Ani jeden z bratrů se přitom původně práci designéra věnovat nechtěl. Starší Humberto je dokonce vystudovaným právníkem. Už v 26 letech se ale rozhodl, že by raději vyráběl nábytek a u toho také už zůstal.
Mladší Fernando měl k designu blíže. Studoval architekturu. Ale i on od ní zběhl a přidal se k bratrovi a od té doby tvoří nerozlučné duo, jež si postupně vybudovalo zcela výjimečnou pozici ve světě brazilského designu.
Věhlas bratří Campanů ovšem přesáhl hranice jihoamerické země, a tak se mohou pochlubit spoluprací i se světově proslulými značkami, jako je Louis Vuitton a Edra.
35 let revolucí i přátelství
Letos spolu slaví 35. výročí společné práce v oboru. „Bylo to 35 revolucí, 35 let partnerství,“ říká Fernando, jenž se více zabývá organizací práce, a Humberto, kreativní duch dvojice, dodává: „Myslím, že tato výstava připomíná 35 let přátelství, našeho přátelství. Jsme spolu, přežíváme krize jako každé jiné manželství, ale jsme silnější a jednotnější než kdy jindy.“
„Prostřednictvím svých židlí a pohovek velmi kritizují socioekonomickou situaci v zemi a myslím si, že to souvisí se vším, co se děje v muzeu, prostorem pro předvoj, který je kritický pro naši společnost,“ říká Fabio Szwarcwald, ředitel Muzea moderního umění.
Červená i železná židle
Centrálním prvkem výstavy je kultovní železná židle. Byla součástí jejich první úspěšné kolekce z konce 80. let, jejíž název zněl „nepohodlný“. Tehdy se bratři rozhodli, že se nebudou držet norem „čistého“ designu, ale nechají vynikat nedokonalosti.
Sada židlí tavených z plastu a proutí, která byla vytvořena v roce 2007, nese název Trans Rock a patří do kolekce Transplastic. „Je to ostrov z židlí. Je to, jako by příroda napadla plast. Část vyrobená z rákosu a vinné révy napadá a přebírá plastové části a spolkne je,“ vysvětluje Fernando.
Nejslavnějším dílem bratrské dvojice je Red Chair, tedy Červená židle. Vznikla náhodou, když bratři rozhodili po zemi lano a rozhodli se ho použít jako nábytek.
Humberto vysvětluje základy svého přístupu: „Myslím si, že jsme s Fernandem od začátku nechtěli dodržovat pravidla modernismu. Proč to musí pocházet ze zahraničí, proč by to mělo být diktováno Bauhausem či někým jiným? Máme velké bohatství kultury, naší polohy, různých přírodních prostředí a ras. Proč neprozkoumávat toto?“
