Článek
V čem se vaše představy o podobě interiéru rozcházely?
Alena: Osobně mám ráda tmavé barvy, manžel zase světlé, také má rád hodně světla, běžně v místnostech zapíná všechna stropní světla, já si raději rozsvítím lampičku, vyhovuje mi spíš jemné náladové osvětlení.
Podlahu chodby pokrývá masivní bělený dub. Na stěnách je použita hedvábná tapeta), která v závislosti na intenzitě osvětlení mění svoji barvu. Konzole/ taburet má kožený povrch.
Rekonstruovat starý byt bývá mnohdy obtížnější než doladit interiér nový.
Milan: To ano, my jsme ale s tímto místem už srostlí. Máme to tady rádi, není to žádná periferie, a většího prostoru – asi 150 m² – jsme dosáhli spojením dvou bytů. To nám vyhovuje.
Jednoduše působící svítidlo nad jídelním stolem
Momentálně jsme tu s manželkou sami, protože dcera studuje v Americe. Má zde svůj pokoj, který zatím můžeme využívat jako pokoj pro hosty – a kdo ví, co bude po jejím návratu… Před patnácti lety jste si byt zařizovali sami.
Jídelnu tvoří rozkládací stůl pro dvanáct osob a celokožené židle. Zbývající jsou uloženy v technické místnosti.
Proč jste se nyní rozhodli pro architekta?
Milan: Na doporučení známých jsme oslovili studio Miramari a začali spolupracovat s architektkou Janou Bouškovou. Je nám blízký styl interiérů, který vytvářejí. Architektku jsme najali proto, aby nás nasměrovala a pomohla nám skloubit naše protichůdná přání. Také jsme si byli vědomi toho, že za 15 let se toho hodně v bydlení změnilo.
Plochu obývacího pokoje pokrývá koberec portugalské firmy MA Salgueiro. Prostoru dominuje sedací souprava (Domark), kterou doplňují dva menší stolky (Meridiani).
Alena: Potřebovali jsme najít kvalitní moderní materiály, nadčasové a funkční.
Milan: Hodně nám záleží na úhlednosti a čistotě interiéru, ale nechtěli jsme kopírovat žádný konkrétní byt, který nás uchvátil. Nechali jsme si předložit kreslené návrhy a vizualizace architektky, a protože jsme byli spokojeni, přáli jsme si pak vidět jen vzorky jednotlivých materiálů.
Pracovna pána domu je vybavena vestavnou skříní zhotovenou na míru, příležitostným lůžkem, lampou Tolomeo a židlí Aston. Za pozornost stojí na míru zhotovený pracovní stůl se skrytými zásuvkami a pracovní deskou potaženou kůží.
Vše bylo na Janě Bouškové, které jsme plně důvěřovali. Skvěle vedla rekonstrukci a předání interiéru klaplo bezchybně.
Architektka Boušková: Při předkládání návrhů docházelo k minimálním korekcím ze strany klientů. Snažila jsem se naplnit jejich představy. Přestože bych osobně u některých prvků interiéru volila jiný barevný odstín, konečné rozhodnutí bylo na klientech, kterým vždy zdůrazňuji, aby si uvědomili, že zde budou bydlet oni, a musí se proto v interiéru cítit dobře.
Místa je zde dost. Proč jste si nedopřáli k vaně ještě i sprchový kout, případně do interiéru nezačlenili druhý klozet?
Alena: V dispozičním uspořádání jsme byli poněkud konzervativní. Architektka navrhovala modernější otevření prostoru, ale my jsme se drželi toho, co nám vyhovuje, a přiklonili jsme se k našemu osvědčenému modelu.
Stěny ložnice jsou obloženy ořechovou dýhou. Lakovaná skříň ve vysokém lesku je od výrobce Jesse stejně jako lůžko, povlečení s plédem je značky White Company.
Milan: Možná trochu i proto, že zvyk je železná košile. Z našeho způsobu života jsme usoudili, že výsledně uspořádaný interiér je pro nás optimální. O mnoha konkrétních prvcích vybavení interiéru jsme měli naprosto jasno. Například jsem si velmi přál konkrétní umyvadlo Antonio Lupi z corianu, které považuji za interiérový šperk.
Interiér nakonec barevně působí velmi harmonicky a příjemně. Výsledek vyzněl jako šalamounské řešení v pohádce O chytré horákyni.
Alena: Máte pravdu. Například v chodbě je důmyslné spojení krásně patrné. Dřevěná podlaha je ze světlého dubu. Stěny jsou potažené hedvábnou tapetou obtížně definovatelné barvy, která při plném osvětlení chodby ještě zesvětlá. Při náladovém osvětlení, které preferuji já, zůstanou stěny tmavší. Podle mého gusta je víc barevně laděná ložnice. Je obložena tmavší ořechovou dýhou.
Koupelnu z velké části pokrývá omyvatelná stěrka značky Marco Polo. Manželé si přáli smaltovanou vanu, baterie zvolili od značky Hansgrohe.
Stejně tak tmavá je i kuchyň, v níž se pohybuji především já. Světlejší je zase pracovna, která je královstvím manžela. Manžel si hodně potrpí na pořádek. Nechtěl ani otevřenou knihovnu. Vše potřebné je uloženo za dveřmi vestavné skříně. Ve stěně je rafinovaně skrytý také průchod do ložnice.
Nebojíte se, že se hedvábné tapety brzy ušpiní? Jak se vůbec čistí?
Alena: Co se pořádku týče, jsme s manželem velcí pedanti. A jsme zde víceméně sami, žádné děti tady ručičkama stěny neosahávají. Tato tapeta se vysává přes bavlněnou látku, a kdyby se na stěně objevila nějaká skvrna, přijde služba z čistírny a odstraní ji.
Hlavní stěnu tvoří originální umyvadlo z corianu, velké zrcadlo s úložným prostorem, osvětlovací lišta a na míru zhotovené uzavřené bezúchytové skříňky.
Všimla jsem si, že zde kromě grafik v obývacím pokoji nemáte žádné obrazy.
Milan: To je pravda, kromě grafik a černobílých fotografií zde žádné barevné obrazy nenajdete, ani by se sem nehodily, myslím, že by úplně změnily poklidný výraz interiéru a narušily harmonii zvolených odstínů.
Alena: Manžel je velký milovník umění. Sbírá pouze grafiky, má i vlastní ateliér a podporuje mladé umělce.
Naplnily se vaše představy?
Milan: Naprosto! Za půl roku jsme se mohli stěhovat do nového.
