Dům, ze kterého trčí kolejnice, nabízí výhled jako z mostu

Přáním majitele bylo, aby měl z domu podobný výhled na krajinu, jako kdyby jeho domov stál na vršku kopce. Potíž tkvěla v tom, že jeho pozemek není na vršku kopce. Proto tento nedostatek museli nějak architekti vynahradit.

Tudíž navrhli dům, jenž opravdu nabízí výhled na okolní skály a údolí. Je dvoupodlažní, jeho hlavní obytné zóny jsou proto v patře. Právě vzhled stavby z některý úhlů velice silně připomíná most.

Vstupní hala funguje napůl jako foyer a napůl jako galerie. V domě tento prostor slouží jako místo pro společná setkávání všech členů rodiny a hostů. Odtud se pak jejich cesty rozcházejí do více veřejných, případně více soukromých částí domu.

V patře je kromě denní zóny uložena také hlavní ložnice. Naopak do přízemí umístili architekti dětské pokoje a též pokoje pro hosty. Dům je v přízemí provázán se zahradou a samozřejmě také s terasou a bazénem, který je na dvorku, který mezi sebou svírají dvě křídla domu.

Důležitým rysem domu je jeho skulpturálně pojatý vzhled. Zatímco při pohledu ze dvora je zdůrazněn motiv mostu, příchozí host se nejprve setká s dvojicí ocelových nosníků, jež architekti ponechali vyčnívat ven z fasády, aby dojem mostu zdůraznili. Směrem doprava od vstupu pak fasáda ubíhá v elegantním oblouku dozadu.

Tak jak bývá u týmu pod vedením Richarda Kendela běžné, architekti pro dům zvolili velice střídmou paletu barev. V exteriéru převládá trojice tvořená bílou, světle a tmavě šedou, v interiéru se k nim přidává přírodní barva ořechového dřeva. Právě ta interiér protepluje.

Dalším velmi charakteristickým rysem architektů je velkorysá práce s prosklením stěn a s množstvím světla, které do domů vpouštějí.

Každá z místností se doslova utápí v jeho záplavách, v horním podlaží si pak obyvatelé domu, jak si přáli, užívají nádherných výhledů do okolní krajiny.