Dům zasazený do svahu nabízí výhledy na romantické západy slunce

Článek

Právě strmý svah, do nějž je dům na třídě Kloof zasazen, byl prvním aspektem, který autoři projektu museli vzít v potaz. Část svahu nechali vytěžit a dům do svahu vsadili tak, aby byl ze stran přirozeně chráněn.

Samotná stavba je pak uspořádaná jako několik na sebe naskládaných bloků s tím, že horní podlaží jsou ryze soukromého charakteru, a proto jsou latěmi chráněna nejenom před hlukem, ale také před zvídavými pohledy z okolí.

Prohlédněte si další zajímavé rodinné domy:
Mezi historickými domy číhá na návštěvníka měděné překvapení
Betonový dům poskytuje rodině ochrannou náruč
Dům ukrytý za střechou
Dům, před kterým by i chameleon zbledl závistí
Skála za zády, výhled do údolí aneb Romantický dům, kde se plní sny

Přízemí domu chrání z exteriéru gabionové zdi. Betonový dům tak působí dojmem, že má kamenný spodek a na něj navazuje dřevěný vršek.

Mříž z latí lze v případě potřeby rozhrnout.

Vzhled pětipodlažního domu je pak pojat jako interpretace okolního terénu, jak prozrazuje architekt Phillippe Fouché, jenž tento projekt vedl.

Stavba je rozdělena do dvou částí. Přízemí hostí samostatný byt. Gabionové stěny v exteriéru mu dodávají vzhled kamenného podstavce domu. Interiér naopak působí jako svého druhu kokon, či možná doupě, a to hlavně díky použití tmavě mořeného dubového dřeva v kombinaci s přiznaným betonem, jehož barvu lze spatřit ve svahu v okolí domu.

Latě svým vzhledem imitují barvu kůry stromů. Jsou ovšem ve skutečnosti hliníkové.

Připomeňme si, co jsou gabiony...
Gabiony jsou svařované kovové koše naplněné kamením. Využívají se hojně v moderní zahradní architektuře jako zídky, ploty apod., ovšem stejně tak bývají používané například jako opěrné zdi. Jejich velikou výhodou je, že jimi snadno protéká voda, takže v takto vytvořených strukturách není třeba budovat drenáže. V případě povodní jsou pak odolnější vůči proboření než obdobné prvky vyrobené z betonu.

Připomeňme si, co jsou gabiony...

Gabiony jsou svařované kovové koše naplněné kamením. Využívají se hojně v moderní zahradní architektuře jako zídky, ploty apod., ovšem stejně tak bývají používané například jako opěrné zdi. Jejich velikou výhodou je, že jimi snadno protéká voda, takže v takto vytvořených strukturách není třeba budovat drenáže. V případě povodní jsou pak odolnější vůči proboření než obdobné prvky vyrobené z betonu.

Barva schodiště se se zvyšujícím podlažím mění. Dole je nejtmavší, nahoře nejsvětlejší.

Skulpturální schodiště propojuje všechna podlaží domu.

Nad spodním bytem je přechodová zóna, kterou architekti pojali jako zelenou terasu v barvách okolního porostu.

Venku na terase jsou zasazené i stromy, které dosahují až na úroveň spodního patra bytu majitelů domu. (Mezi přiloženými půdorysy domu dispozice těchto dvou podlaží chybí, architekti ji s ohledem na přání klientů nedodali.)

Podlaží mezi spodním samostatným bytem a horními podlažími, kde bydlí majitelé domu, slouží jako zelená přechodová zóna.

Všechna podlaží domu jsou propojena výtahem, ovšem i skulpturálním dřevěným schodištěm, jehož barva se se zvyšující výškou zesvětluje. V přízemí začíná jako tmavě hnědá, do nejvyššího podlaží ale došplhá tento chameleon už coby světle hnědý.

Byt majitelů

Nejnižší podlaží bytu majitelů, který je rozdělen do tří výškových úrovní, zaujímají především tři samostatné pokoje, z nichž dva mají výhled na oceán. Každý z pokojů má svou vlastní ložnici.

Centrální prostor bytu mezi ložnicemi zabírá kuchyň s podlouhlých jídelním stolem a na něj navazující obývací pokoj.

Posezení s kuchyní a jídelní zónou ve spodním podlaží se soukromými pokoji.

Soukromé pokoje s výhledem na oceán jsou od centrálního obývacího pokoje (posezení) oddělené posuvnými dveřmi.

Každý z pokojů má svou vlastní koupelnu.

Toto podlaží je stíněno již zmiňovanou mříží z latí, jejichž vzhled má připomínat kůru stromů. Hlavním materiálem konstrukce je ovšem náročnému podnebí odolný, nicméně lehký hliník.

Otvory v terase mohou do budoucna prorůstat koruny stromů z podlaží pod ní. Mříž chrání soukromí v ložnicích, ale tlumí hluk, který by dovnitř mohl pronikat.

Postele v předních pokojích jsou orientované tak, aby se člověk v nich mohl probouzet i usínat s pohledem na oceán.

Podlaží nad pokoji je společenskou zónou hlavní domácnosti v domě. Výška jeho stropů je dvojnásobná. Má oddělenou samostatnou kuchyň na protilehlé straně vůči schodišti, směrem k oceánu a směrem ke svahu za domem jsou hned dvě posezení.

Zatímco zadní má spíše soukromější, klidnější charakter, posezení orientované k oceánu je více otevřené, více živé a společenské. Je téměř neviditelně propojeno s terasou, jíž zakončuje bazén navržený jako nekonečný.

Centrální jídelní zóna je přirozeným dělicím prvkem mezi oběma posezeními, druhá jídelní zóna je pak venku na terase.

Hlavní společenskou zónou domácnosti je prostřední podlaží horního bytu.

V hlavní společenské zóně je kuchyň v samostatném, dřevem obkládaném boxu, vzniklý loft nad ní je využit jako knihovna, k níž se přichází po lávce od podesty schodiště.

Okraj terasy prostředního podlaží bytu lemuje úzký bazén navržený jako nekonečný.

Terasa, která je připojena k zadnímu posezení, je chráněna okolním svahem, a tak má spíš charakter dvorku.

Jídelní zónu v interiéru překlenuje úzká lávka, spojující podestu schodiště s knihovnou umístěnou nad boxem, v němž je uschována kuchyň.

Přirozenou dělící zónou mezi předním a zadním posezením je dlouhý jídelní stůl.

S postupujícími podlažími se barva schodiště zesvětlila...

Každé z posezení má trochu jinou atmosféru.

V nejvyšším podlaží je hlavní ložnice majitelů s koupelnou velkorysých rozměrů, rozdělenou na pánskou a dámskou zónu. Také ložnice má svou vlastní terasu.