Dům ve svahu má konstrukci připomínající kostru velryby

Jednoduše řečeno, na tomto domě není patrně nic dost velkého. Už pozemek, na kterém stojí, není právě z nejmenších, má výměru 3,66 ha, sám má pak plochu podlah 1440 m². Terén pozemku je svažitý, má nepřehlédnutelný sklon 13 procent.

Architekti proto část domu zanořili do svahu. Ukryli do něj betonovou vanu, v níž je nejenom garáž pro čtyři vozy, ale také technické zázemí domu. Nad nimi je pouze jediné patro, které má tak otevřený hezký výhled do okolní krajiny. Tomu je přizpůsoben i půdorys stavby, který má tvar velice dlouhého obdélníku kopírující přibližně vrstevnici.

Konstrukce stavby je tvořena sedmnácti nosnými kovovými díly, které mají výšku 3,8 metru. Do některých z nich jsou přesně vsazené jednotlivé pokoje, do jiných se vešly dvojice koupelen. Jindy jsou jejich vnitřní prostory propojeny do větších celků, které pak vytvářejí například zastřešenou verandu, jiné jídelní prostor s kuchyní nebo obývací pokoje.

Vše svrchu uzavírá dvouvrstvá sendvičová střecha, jež se na různých místech zdvihá do různé výšky, aby tak podtrhla rozdíly mezi jednotlivými funkčními zónami v interiéru a zároveň aby tak podpořila přirozenou ventilaci v místnostech.

Obě dlouhé strany domu nejsou zcela otevřené, koupelny a ložnice mají před okny a skládacími skleněnými dveřmi tzv. mašrabíje (termín pochází z arabštiny), tedy vyřezávané zástěny, které mají za úkol chránit soukromí lidí uvnitř místností.

Dveře a okna sahají od země až ke kovovým nosníkům, nad nimiž je ještě zvýšený prostor vyplněný na mnoha místech polykarbonátovými panely.

Rozdíl mezi interiérem a exteriérem domu architekti téměř smazali ve společenské části domu. Přechod „zevnitř“ ven je zde téměř nepostřehnutelný. Na straně směřující po svahu dolů je pak tento efekt ještě doplněn pohledem přes tzv. nekonečný bazén.

Vlastní uspořádání interiéru domu je velice jednoduché. V samém středu je schodiště vedoucí dolů do garáže, nalevo od něj je malý obývací pokoj, za nímž už následuje pouze pět ložnic, každá se svou vlastní koupelnou.

Hlavní ložnice zabírá nejzazší okraj domu, velká je ovšem jako ostatní pokoje, což je dáno použitím zmiňovaných kovových modulů.

Napravo od schodů je zastřešená část, jež slouží jako veranda, v Jižní Americe velice oblíbená část domu. Je zde jídelní zóna, i část kuchyňské a samozřejmě posezení.

Velký prostor zasahující přes čtyři moduly a zabírající celý konec domu pak zabírá o trochu více uzavřená společenská místnost s velkou kuchyňskou zónou, velkým jídelním stolem a samozřejmě velkou obývací zónou.

Před verandou a společenskou místností je dlážděná terasa s bazénem, za ním již následuje stupňovitě se svažující zahrada.