Dřevostavba byla jejich osudem: Dům nám postavili za dva týdny, pochvalují si manželé

Vladimír: Já původně pocházím ze středních Čech, ale na Liberecku žiji už skoro 30 let, takže se v podstatě považuji za místního.

Monika: Já jsem se tady narodila a žiji tu celý život. Původně jsme s manželem a dětmi bydleli v klasickém zděném rodinném domě, který jsme postavili, když byly děti malé. Dům jsme stavěli hlavně pro ně, aby si jej užily.

Monika: Když děti dospěly, odjely studovat do Prahy a nám byl ten dům najednou velký. Velké pokoje zely prázdnotou, bylo mi z toho smutno. Oba jsme s manželem věděli, že musíme něco změnit, a shodli jsme se na tom, že půjdeme jinam.

Vladimír: Manželka už nechtěla klasicky stavět, představa roku až dvou na stavbě ji vůbec nelákala. A přišla s dřevostavbou. To jsem ale zásadně odmítal já. Nevěřil jsem, že stěna ze dřeva udrží třeba kuchyňskou linku plnou nádobí. Taky jsem si hned představil pohádku O třech prasátkách, jak tam vlk jen foukne a celý dům se zbortí... Tak nějak jsem si představoval dřevostavby.

Monika: Manžel jako klasický stavař byl zásadně proti konstrukci ze dřeva. Říkal tehdy, že dřevostavbu jedině přes jeho mrtvolu. Já už jsem si ale pomalu zjišťovala nějaké informace a koukala po pozemcích, až jsem našla tuto parcelu.

Jeli jsme se sem podívat a dali jsme se do řeči se sousedy, kteří mají dřevostavbu. Pozvali nás k sobě a celý dům nám ukázali, což nám, a hlavně manželovi, usnadnilo rozhodování.

Monika: Chtěli jsme hlavně v dosahu všechny důležité služby, což náš pozemek splňuje do puntíku. Na autobus je to pět minut, je tady doktor, policie, škola, a hlavně máme krásné okolí na vycházky.

Monika: Když jsme se sem před pěti lety přijeli podívat, nabízely se pouze pozemky pro řadové domky. Ten jsme ale nechtěli. A manžel tehdy stál tady na této parcele a říkal, že by se mu líbila. Oba jsme tu cítili pozitivní energii, klid a pohodu. Zavolali jsme majitelce, že bychom o pozemek měli velký zájem, a ta do hodiny volala zpátky, že je náš.

Vladimír: Víte, jaký je v této lokalitě dobrý pozemek? Takový, ze kterého je vidět na Ještěd. A to od nás je.

Vladimír: Veškeré inženýrské sítě byly dovedeny na hranici pozemku. Přípojky jsem si dělal sám včetně plynové, kterou teď sice nevyužíváme, ale s rostoucími cenami za elektřinu se to v budoucnu možná změní.

Monika: Ano, věděla jsem, co je potřeba, a nachystala jsem si dopředu všechny podklady ohledně sítí ještě před projektem. Asi do měsíce se mi všechny „vyjadřovačky“ vrátily odsouhlasené.

Samotné stavební povolení pak bylo vyřízeno za 21 dnů. Neměli jsme žádný problém, všechno šlo jako po másle. Určitě to ale bylo také tím, že jsme oba z oboru, takže víme, kde co má být, a všechno jsme pečlivě nachystali včetně doplněné projektové dokumentace, kterou od dodavatele dřevostavby neobdržíte ve stavu předložitelném pro stavební úřad.

Monika: Malý problém jsme řešili pouze s odborem životního prostředí. Jinak bylo až neuvěřitelné, jak vše proběhlo bez problému. Asi to tak mělo být.

Vladimír: Ještě jsme řešili problém s odstupovou vzdáleností od sousedních pozemků, která u garáže nebyla dostatečná. Měli jsme ale souhlas obou sousedů, takže jsme nakonec dostali výjimku v souladu s příslušnou vyhláškou.

Monika: Ano, musím říct, že máme opravdu bezvadné sousedy.

Monika: Na realizační firmu jsem narazila už dříve v nějakém článku. Hodně je tam chválili, tak jsem si našla jejich webové stránky a firma se mi zalíbila. Manžel to ale tehdy odmítl, ale když jsme přijeli sem a viděli dům sousedů naživo, změnil názor.

Vladimír: Jako stavební technik jsem ale chtěl mluvit i s projektantem, než se rozhodnu. Takže jsme si našli, kde má firma nejbližší vzorový dům, a jeli se tam podívat a promluvit si s projektantem. Stálo to za to, vše nám vysvětlil a poradil.

Taky se nám líbilo, že se vším se dalo hýbat. Případné změny v půdorysu nebo zvětšení oken, které chtěla manželka, nebyly vůbec problém.

Monika: Bylo to všechno strašně rychlé. V říjnu jsme našli pozemek a během dvou týdnů jsme podepisovali smlouvu. V listopadu a prosinci jsme vybírali dům, v únoru už jsme měli hotový projekt, v květnu jsme již měli vyřízené stavební povolení.

V létě se udělala základová deska, 13. října se začalo stavět a 27. října jsme dostali klíče od kompletně hotového domu.

Monika: Je to tak. 13. října ráno začali s hrubou stavbou a večer byla hotová. Říkali nám tehdy dopředu, že potřebují toho třináctého mít vchodové dveře, ty jsme si dodávali sami, aby mohli dům zamknout. A opravdu, večer zamykali dveře od hotové hrubé stavby – 27. října nám pak předávali hotový dům.

V den předání mi volali a říkali mi, ať si s sebou vezmu bačkory. Myslela jsem, že si ze mě dělají legraci, ale tady to bylo opravdu kompletně hotové. Okna, radiátory i podlahy – vše bylo perfektně umyté a uklizené.

Vladimír: Ano, garáž. V projektu bylo pouze garážové stání, to jsme ale zrušili a postavil jsem klasickou zděnou garáž. Když se lila základová deska, dělal jsem současně i základy pro garáž.

Vladimír: Samozřejmě byly jako u každé stavby. Tomu se nevyhne nikdo. Ale vždy je to o tom, jak se vzájemně komunikuje o řešení. Tady nebyl žádný problém, vždy se dospělo ke shodě a toho si dodnes vážíme.

Vladimír: Neměli jsme na výběr. Na tomto pozemku byla spousta omezení a bungalov by se nám sem nevešel.

Monika: Původně jsme patrový dům nechtěli, říkali jsme si, že se nám už nebude chtít chodit do patra. Ale nakonec jsme za to rádi, vlastně nás ty schody udržují v kondici.

Vladimír: Zvolili jsme typový domek – líbil se nám a dispozice nám vyhovovala. Chtěli jsme jen menší úpravy, ve kterých nám firma vyšla vstříc. Nebyl problém vše přizpůsobit našim představám. Například jsme zkrátili kuchyň, čímž vznikl prostor pro pracovnu, kterou potřebuji.

Monika: Taky jsme v přízemí nechtěli koupelnu. Tím, že jsme tady sami dva, nám stačí koupelna nahoře v patře. Místo koupelny dole máme technickou místnost, na kterou jsme byli zvyklí. A nechtěli jsme vanu, vzhledem k našemu věku nám přijde praktičtější sprcha.

Vladimír: Vše se pak upravovalo ještě v souvislosti s osazením domu na pozemek. Řešilo se, kde bude vchod, kde jaká okna, přístupová cesta a tak dále. Podle toho se pak upravovala dispozice domu.

Monika: A já jsem si ještě přála větší okna. V projektu byla totiž okna menší, bez užších křídel. Ta máme navíc, aby byl prostor více prosvětlený.

Monika: Hrozně dlouho jsme řešili krbová kamna a strávili jsme nad tím opravdu spoustu času. Jak jsme se ale zabydleli, zjistili jsme, že tu je obrovské teplo a že kamna vůbec nepotřebujeme. A to jsem se toho bála.

Nemám ráda zimu, takže jsem si vymínila větší radiátory oproti projektu. Nakonec je tu ale krásně teplo a větší radiátory by ani nebyly potřeba.

Vladimír: Projektant nám kamna od začátku vymlouval s tím, že je ten dům natolik energeticky vyvážený, že je určitě potřebovat nebudeme. Já si navíc hned na začátku do projektu místo klasického fasádního 10cm polystyrenu prosadil 16cm grafitový, který má o 20 % lepší izolační vlastnosti.

Díky tomu máme mnohem menší tepelné ztráty. Termoregulace domu je taková, že i v zimě je tu opravdu teplo.

Vladimír: Máme tady jen elektřinu, se kterou topíme, vaříme, svítíme, jede na ni čerpadlo v tlakové kanalizaci a bazén. Náklady máme zhruba 24 000 Kč ročně za všechno, což je ve srovnání s naším minulým domem asi třetinová částka.

Vladimír: Okna mají trojsklo a hlavně venkovní žaluzie. To je asi nejlepší počin, který jsme mohli udělat.

Monika: To byla jediná věc, která mi opravdu chyběla u našeho předchozího domu. Tehdy jsme do nich nechtěli investovat, ale pak jsme toho celou dobu litovali.

Takže první, co jsme panu projektantovi řekli, že hlavně chceme předokenní žaluzie. V zimě chrání a teplo z domu neuniká, v létě naopak nepouští teplo dovnitř.

Vladimír: Když v létě odcházíme do práce, žaluzie zatáhneme. A když se odpoledne vrátíme domů, je tady příjemných 22 stupňů.

Vladimír: Nemáme. Na začátku jsme se s projektantem bavili jak o tepelném čerpadle, tak o fotovoltaice a solárních panelech, ale když jsem si to propočítal vzhledem k nákladům a životnosti, zjistil jsem, že se nám to nevyplatí.

Vladimír: Z hlediska užívání a provozu nám největší radost dělají právě ty žaluzie.

Monika: A za mě jako za ženu musím říct, že jak je domek malý a kompaktní, nemám problém mít hned uklizeno. Mám ráda, když je pořádek, a tady za odpoledne uklidím celý dům. A musím přiznat, že si tento domek i mnohem více užívám než ten náš původní velký.

Vladimír: Je to samozřejmě dáno i životní etapou. S malými dětmi je spousta starostí a na dům není už tolik času. Teď, když jsme tu sami, máme na vše čas a můžeme si ho užívat.

Monika: Určitě ano, já jsem nadšená a neměnila bych. Manžel se na začátku hodně bál a byl proti, to já jsem byla ta, která chtěla změnu.

Vladimír: V naší rodině totiž vždy platilo, že „dům je grunt na život“. Pochopil jsem ale, že dnes už je to jiné a není důvod lpět na něčem, co je přežité.

Vladimír: Asi bych ještě přidal izolaci na střeše, stejně jako jsem to udělal u obvodových zdí. Nemůžu říct, že by se nám podkroví přehřívalo, ale ten tepelný komfort je jiný než v přízemí.

Monika: Já jsem původně chtěla nahoru klimatizaci. Rozmluvili mi ji, ale teď toho trochu lituji.

Monika: Určitě rychlost, s jakou to všechno šlo. To bylo neuvěřitelné. A taky preciznost a čistota, s jakou montážníci vše udělali. Byli jsme opravdu nadšení z přístupu celé firmy a všech, kteří se na stavbě podíleli. Všichni do jednoho byli úžasní a dodnes na ně vzpomínáme.

Vladimír: Bezpochyby mě překvapili lidé, kteří pracovali na naší stavbě, a to opravdu v tom pozitivním smyslu. Nevím, zda jsme na ně měli štěstí, nebo je to firemní standard, ale tady jsem smekal.

Spoustu těch kluků, kteří na naší stavbě pracovali, si pořád pamatuji jménem. Kdykoliv jsme pak cokoliv řešili, nikdy nebyl problém se s nimi domluvit. Vždy udělali, co bylo potřeba. Můžu říct, že to pro mě bylo životní setkání.

Vladimír: Informace. Jednoznačně ať si nejdřív zjistí všechny potřebné informace a recenze na firmu. Kdo je připraven, není překvapen.

Monika: Hodně nám taky pomohly reference a zkušenosti lidí, kteří už dřevostavbu mají.

Autor: Petra Pacáková, Barbora Matušková, www.drevostavitel.cz