Dominantou bytu je prosklený box. Jeho hlavní kouzlo ale vyfotografovat nelze

Když architekti zjistili, v jakém stavu je byt z 50. let minulého století v katalánské Gironě, užasli. Měli pocit, jako by se dívali na pohlednici z té doby. Byt byl totiž naprosto netknutý, tedy přesně v tom stavu, v jakém před sedmdesáti lety vznikl. Se všemi tehdejšími charakteristickými rysy.

Nebyly to ovšem jen nedostatky, které vykazoval. Z obecného hlediska měl i některé klady.

Tím prvním, jak vypočítávají architekti, byla jeho velikost. Na ploše 172 čtverečních metrů je už možné vytvořit něco rozumného. Druhým kladem byla jeho světlost. Místnosti, které měly okna, byly doslova zalité sluncem. Třetí předností byla nádherná veliká terasa.

Svou práci architekti začali prakticky totálním vybouráním celého vnitřku. Nemělo smysl spekulovat o tom, které zdi a příčky zachovat, které možná trochu posunout. Bylo jasné, že začít úplně znovu bude nejjednodušší.

Prvním krokem bylo odizolování podlah i stropů. Oškrábání všech zbývajících obvodových zdí a vybudování nových. S tím samozřejmě souviselo i vytvoření nových rozvodů. Nový půdorys bytu tak nyní odpovídá potřebám života rodiny ve 21. století.

Na místě, kde byla původní prádelna, vytvořili zcela prosklený box, kterému přiřkli hned dvě funkce naráz.

Skleněný box je blízko vstupu do bytu, a když je ponechán bez zatažených záclon, slouží jako domácí pracovna. Po zatažení závěsů jej lze snadno proměnit v pokoj pro hosty.

Kolem proskleného boxu vede chodba od vstupních dveří přímo do hlavního obytného prostoru domácnosti. Ten vznikl na místě někdejších tří samostatných pokojů. Sdružuje v sobě kuchyň, jídelnu a obývací pokoj, přitom právě odtud se vychází na zmiňovanou terasu.

Kolem proskleného boxu se hlavní chodba domácnosti stáčí doleva a končí rozcestím, z nějž se vstupuje do dvou samostatných pokojů, koupelny a hlavní ložnice, která má svou vlastní koupelnu i šatnu. Ta vznikla na místě dvou, původně samostatných místností.

Barevná paleta i použité materiály pak zrcadlí vše, na co byla rodina zvyklá ve svém předchozím barcelonském bytě.

„Tento byt má v sobě ještě něco mimořádně cenného a krásného, ​​co fotografie neodhalí. Něco lepšího než jakýkoli luxusní povrch a hezčího než kus nábytku od toho nejslavnějšího návrháře. Na stejném patře bydlí rodiče. Existují lidé, kteří mají dobré sousedy. Už to je luxus. Ale kdo může říkat sousedovi 'mami', je určitě velmi šťastný,” uzavírají architekti, kteří proto svůj projekt pojmenovali romanticky: De Vuelta A Casa, volně tedy Zpátky domů.