Článek
Kostel v roce 1990 koupila interiérová designérka Kate Anslie Williamsová se svým mužem k investičním účelům. S obrovskou pečlivostí pak jeho interiér proměnili a upravili k běžnému rodinnému bydlení a - doslova se do něj zamilovali. Namísto, aby kostel prodali, se do něj sami nastěhovali.
Koupě proměněného kostela není často ovšem podnik pro slabší povahy. Obvykle je totiž kromě hezké zahrady doplňuje také nezbytný hřbitov. Výhled na trávník s roztroušenými náhrobky z oken obývacího pokoje nemusí sednout každému.
„Hledali jsme dům, který bychom restaurovali. A tento byl k mání. Trvalo nám sedm let, než jsme jej koupili a pak další rok zabrala jeho proměna. Takže byl už začátek 90. let, když byl připraven k zabydlení. Neplánovali jsme se do něj přestěhovat sami.
Představovala jsem si, že v něm strávíme jeden víkend a pak přejdeme k dalšímu projektu. Jenomže začínala 90. léta a s nimi vypukla recese (na trhu s realitami a ve stavebnictví - pozn. red.). A tak tu bydlíme už čtvrt století. Zamilovali jsme se do tohoto domu a zamilovali jsme se do Essexu. Byla to ta nejlepší věc, kterou jsme v životě udělali, strávili jsme tu spoustu šťastných chvil,” zavzpomínala pětašedesátiletá designérka pro britský list The Sun.
Hlavní prostor bývalého kostela zůstal rozdělený pouze vizuálně pomocí nádherně vyřezávané přepážky. V místě někdejšího kněžiště je jídelna, na ni navazuje obývací pokoj s krbem.
Minimálně šest století starý kostel byl původně zasvěcen svaté Máří Magdaléně a patřil anglikánské církvi. Před proměnou na obytnou stavbu byl nejprve odsvěcen, ovšem nadále je zapsán na Seznamu budov zvláštního architektonického nebo historického významu 2. stupně.
Znamená to, že majitelé mají velice omezené možnosti, pokud se rozhodnou jej přestavovat, minimálně jeho vnější vzhled budou muset zachovat.
Hezkým nápadem bylo využití kostelních lavic jako sezení u jídelního stolu.
Designérka s velkou pečlivostí zachovala dispozici a velké množství původních prvků v interiéru. Prý pro případ, že by se anglikánská církev rozhodla vykoupit kostel zpět.
Na první pohled tak upoutají pozornost především typické kostelní lavice, které slouží k sezení u dlouhého jídelního stolu. Pietně zachovaný zůstal i pultík s biblí z roku 1877, v níž jsou zapsaná jména všech farářů, kteří padli v bojích první a druhé světové války.
Tak, jak tomu bývá u renovovaných staletí starých domů, také v šest set let starém kostele nechala designérka záměrně obnažené části původního zdiva. Společně s dřevěným trámovým podporuje historického ducha interiéru.
K zachovaným prvkům patří také pultík na čtení z Písma a Bible z roku 1877 se jmény farářů, kteří padli během první a druhé světové války.
Velice hezky působí zachované dřevěné trámoví, a především nádherně vyřezávaná přepážka oddělující prostor jídelny v místě bývalého kněžiště od obývacího pokoje.
Všudypřítomný vjem, že jde původně o budovu kostela, podporují také nádherná vitrážová okna a velké lustry na svíce.
V bývalém anglikánském kostele zůstala zachovaná nádherná vitrážová okna s vyobrazením svatých a mj. i lustr, do nějž se jako zdroj světla vsazují svíce.
„Když jsme se sem přistěhovali, lidé k nám chodili a vyprávěli nám, že tu měli svatbu nebo křtiny,” vzpomíná Kate.
V současnosti s manželem dům nabízejí k prodeji za 700 tisíc liber, tedy v přepočtu za 21 miliónů korun. Jak ovšem upozorňují redaktoři The Sun, bývalý kostel není nic pro slabší povahy. Jako každý kostel, i tento je obklopen nejenom zahradou, z některých jeho oken je přímý výhled na hřbitov, který si anglikánská církev ponechala a nadále jej spravuje.
Současní majitelé původně plánovali kostel koupit, proměnit a prodat. Po víkendu, který v něm strávili se však do jeho duchovního atmosféry naprosto zamilovali a už v něm zůstali natrvalo.
Designérka se snažila omezit množství zásahů do stavby kostela nejenom kvůli jeho zařazení na seznam významných památek, ale i pro případ, že by ji jednou anglikánská církev chtěla zpět.
Napište nám
Postavili jste nový dům, rekonstruovali byt anebo máte hezky zařízenou zahradu a rádi byste se ostatním čtenářům pochlubili a inspirovali je?
Napište nám do redakce na adresu bydleni@novinky.cz, připojte pár průvodních vět a několik snímků vašeho díla.
