Čtyři tisíce hodin vlastnoruční práce a něco přes milion korun, tolik majitele stála chalupa

Pozemek v obci, kde chalupa stojí, měl čtenář Jaroslav koupený už osm let, když se společně se ženou rozhodli, že na něm vybudují chalupu. Následovaly dva roky vyřizování stavebního povolení.

Svou chalupu Jaroslav nepojednal jako čistou dřevostavbu, jako zdicí materiál použil systém z pórobetonových tvárnic. Dřevěný je ovšem krov střechy a dřevěná volil rovněž okna.

„K mým čtyřicátým narozeninám přesně na den bylo povolení konečně vyřízené, a tak jsem začal. Zaměřil jsem pozemek pro stavbu. Stál tam starý jasan, který jsem musel pokácet. Nechtěl jsem ho ale ztopit v krbu. Proto jsem ho nechal rozřezat na fošny a později jsem z něj udělal stropy,“ píše čtenář.

Trámy zvolil a koupil na radu kamaráda truhláře lepené, recyklované ze staré stavby. Sice na první pohled nevypadaly nijak vábně, po ohoblování však prokoukly.

„Hodně věcí mám z druhé ruky – třeba okna, kachlíky, kamna do sauny, konstrukce na schody, vchodové dveře. Pro kulečník jsem jel až do Jizerských hor, byl to můj sen. Postupně docházely peníze, na vybavení už moc nezbývalo, a tak jsem koupil kubík sušených prken a začal vyrábět postele, skříně, stoly, lavice. Chtěl jsem také saunu, ale neměl jsem na ni. Tak jsem se do ní pustil a nakonec byla za hubičku. Prostě jsem vždycky využil, co jsem kde sehnal,“ vysvětluje Jaroslav.

S krovem střechy pomohl opět kamarád truhlář, při pokládání plechové střešní krytiny vypomohla jako přidavačka manželka. Přes zimu pak majitel střechu zateplil. Poprvé si také vyzkoušel obkladačské řemeslo, když obkládal stěny v kuchyni a koupelně.

„Největší radost mám z toho, že jsem chalupu dokázal vůbec dostavět. Bylo to hodně náročné, každý den po práci jít ještě na stavbu. Pyšný jsem pak hlavně na svou ženu. Na to, že to se mnou jako přidavač vydržela. Celá chalupa stála od vyřizování papíru až po kolaudaci 1 120 000 korun,“ uzavírá svůj dopis Jaroslav, který stavbou chalupy strávil přes čtyři tisíce hodin.