Byt, jehož šokující styl nenechá žádného návštěvníka v klidu

Byt s plochou 150 m² je možné objevit v budově Santo Honoré na třídě Paulista Avenue, kterou v 50. letech minulého století navrhl uznávaný brazilský architekt João Artacho Jurado. Jeho majitelé se na současné architekty obrátili s žádostí, aby jej zařídili sice moderně, ale zároveň tak, aby v něm zůstaly stopy prošlých časů.

Majitelé jsou velkými milovníky výtvarného umění, architektury a fotografie, a tak základní tón, jak ladit byt, byl předem daný. Architekti ve většině místností určených pro čilý společenský život, jejž klienti vedou, sjednotili barvu stropů. Ty jsou vymalované korálovou růžovou. Tam, kde se dochovaly, jsou vymalovány i nádherné štuky.

Bezprostředně pod nimi či vedle nich však zůstává jako protipól přiznaný beton anebo zeď s oprýskanou, i několik desítek let starou barvou. Na jiném místě je možné vidět, kde byl v průběhu minulých let probourán nový vstup do místnosti. Ani toto místo není nijak zakryto a z rohu vystupují zbytky odsekaného zdiva.

Obzvláště kontrastně působí nové plastové rozvody, naprosto nemilosrdně, i v několika řadách, kopírující okraje štuků a nadokenních říms. Architekti v obývacím pokoji záměrně nechali opískovat zdi. V ložnici, která zároveň slouží i jako kancelář, nechali zdi oškrábat až na cihlu.

Podlahy jsou všude ponechané rovněž původní, nově jsou pouze zbroušené, záměrně pak vyhlížejí tak, jako by se jich nedotkl žádný další ošetřující materiál, jako například olej nebo vosk.

Byt tak přiznává, jaká byla nejenom jeho původní podoba, ale také jakými proměnami postupně procházel, jaké zásahy v něm byly provedeny, a zároveň skrz to vše jakoby prosvítá jeho rodící se nová podoba.

O ní nejvíce vypovídá zařízení v podobě moderního nábytku, z nějž mnohé kusy obstojí i jako solitéry. Ať je to již barevná verze ikonické židle Vitra od Vernera Pantona, stolek Nanook od Philippeho Bestenheidera, či bílá verze sedací soupravy C106, kterou pod značkou Carbono Design navrhl designér Marcus Ferreira.

V kuchyni zaujmou pracovní plochy z pigmentovaného betonu, s nímž jsou sladěné namodralé podlahy z umělého kamene. V jídelně je kolem stolu osazeného mramorovou deskou rozestaveno deset židlí Lucio od Sergia Rodriguese, od téhož designéra je pak v obývacím pokoji ještě jeden kousek, a to křeslo Diz.