Architekti starý dům omladili tím, že jej otevřeli

V centru domu z 50. let minulého století s půdorysem ve tvaru písmene L stála původně samostatná kuchyň. Okolo ní byly rozmístěné dva pokoje a obývací pokoj, jehož nejdelší zeď byla celá kamenná. Pouze její část, a to ještě spíše pod střechou, byla otevřena oknem.

Světlosti interiéru takového domu nepřidala ani trojice nádherných mohutných stromů, které dům ze dvou stran stíní.

Architekti proto interiér upravili tak, že kuchyň i jídelnu nově začlenili do denní zóny, kterou ovšem důkladně odlehčili a prosvětlili. Část kamenné zdi zmizela a nahradilo ji obrovské okno sahající od země až po strop. I ten architekti změnili.

Střechu, jejíž dvě šikminy se stýkaly v hřebeni, rozdělili a delší část vyzdvihli nad kratší, která zakrývá především parkovací plochu. Toto zvýšení je nově vyplněno opět velikými okny. Stejně tak naložili s výškovým rozdílem, jenž vznikl v místě hřebene.

Druhou důležitou změnou domu je jeho prodloužení. (Dům má nyní celkovou plochu podlah 145,6 čtverečního metru.) Více prostoru tak získala soukromá zóna, v jejíž nejzazší části je ložnice majitelů s vlastní koupelnou.

Zachována - byť na jiném místě - zůstala i druhá ložnice, která má oproti původnímu stavu rovněž svou vlastní koupelnu. S ní pak sousedí samostatná toaleta určená pro denní potřebu obyvatel domu.

Naproti druhé ložnici díky přístavbě mohla vzniknout zcela nová místnost sloužící jako studovna. I ta je součástí nyní již zcela jasně vyhrazené klidové zóny.

Součástí úprav dispozice byly i pohyby se vstupy. Ten hlavní architekti posunuli jen minimálně, boční vchod do domu směřující k sousední parcele ovšem zmizel zcela.

Místo něj v obývací zóně přibyly dveře vedoucí na nově vytvořenou zastřešenou terasu, s níž je nyní interiér hezky a přirozeně propojený a na niž vedou i dveře ze studovny.

Druhý venkovní prostor nově dům získal na malé ploše za hlavní ložnicí. Slouží jako soukromá terasa, přístupná právě z ložnice. Je rovněž zastřešena a je na ní i venkovní sprcha.