Na tvorbě Františka Bílka je znatelný odkaz středověkého mysticismu, tradice humanistického českobratrství a barokní dynamika. Vedle sochařství, ke kterému ho od původního malířského školení navedla částečná barvoslepost, se věnoval grafice, knižní ilustraci, výrobě keramiky i literární tvorbě.

Učarovala mu i architektura, ke které měla ostatně blízko i jeho hřbitovní náhrobková tvorba.

Z horní části stavby je působivý výhled do okolí.

Z horní části stavby je působivý výhled do okolí.

FOTO: Štěpán Bartoš

První Bílkem navrženou stavbou byla tzv. Chaloupka, kterou si postavil na zahradě otcovského domu v jihočeském Chýnově.

Významnou stavbou Bílkovy tvorby je i vila v nedalekém Táboře s motivem vosí hlavy ve štítě. [celá zpráva]

Asi nejvýznamnější stavbou je vlastní Bílkova vila s ateliérem kousek od Pražského hradu. Stavba byla i na svou dobu výjimečná. Plochá střecha domu byla jedna z vůbec prvních v Praze. Bílek souběžně navrhl i sousední rodinný dům ve stylu geometrizující secese oživené symbolizující plastickou výzdobou na téma Podzim.

Interiéru dominuje kvalitní dřevěný nábytek.

Interiéru dominuje kvalitní dřevěný nábytek.

FOTO: Štěpán Bartoš

Za pozornost rozhodně stojí i vila ze začátku čtyřicátých let dvacátého století, která byla navržena pro Bílkova švagra Nečase. Ten společně se svými sourozenci – sestrou Bertou, která se stala Bílkovou ženou, a bratrem Vilémem zdědil rozlehlou parcelu s přízemním domkem v Ronově nad Doubravou, malebném městečku při úpatí Železných hor. Bratři sestru Bertu vyplatili a pozemek si rozdělili se záměrem postavit tu stavby pro rekreaci.

Bílek se ve vlastní rodině osvědčil 

S Bílkovou prací už měli v rodině zkušenosti. Pro Viléma Nečase a jeho ženu Josefinu totiž pracoval František Bílek už dřív. Navrhl jim kompletní nábytek do jejich nového pražského bytu.

Podle Bílkova návrhu měl vzniknout i dům Vilémovy rodiny. K tomu ale nakonec nedošlo. Uskutečnění se dočkal až letní domov manželů Jaromíra a Ludmily, jehož stavbu podle Bílkova návrhu uskutečnil Josef Hemelík, stavitel z Vrdů-Bučic na Čáslavsku.

Stavba odrážíí architektovy umělecké vlohy a cítění.

Stavba odráží umělecké vlohy a cítění architekta.

FOTO: Slavné vily Pardubického kraje

Dvoupodlažní zděný dům s kamenným soklem a břízolitovou fasádou je umístěný kolmo k ulici. Do severovýchodního nároží zahradní strany vily Bílek navrhl převýšenou hranolovou věž s krytým prkenným pláštěm obedněným vyhlídkovým patrem, orientovaným k masivu hor.

Exteriér domu zdobí dvě umělecké práce. Jde o věžní reliéf Kristovy hlavy, údajně inspirovaný Bílkovým snem, a větší obloukovou dekoraci, která je meditací o fázích lidského života. Ta je umístěna na východním boku domu tak, aby byla viditelná i z ulice.

Interiér získal přírodní nádech

Centrální prostor uvnitř stavby tvoří patrová hala s dubovým schodištěm a na trámech vyloženou dřevěnou galerií. Řezbářskou výzdobu v interiéru spojuje symbolické téma stromu. Nechybí Bílkův oblíbený motiv – rozevřené lidské dlaně držící srdce na římse prosklené knihovny.

V prostorném suterénu je domovní studna, v přízemí na halu navazovala kuchyně s jídelnou na severní zahradní straně a pánský pokoj a lázeň, obrácené okny do ulice.

Z ochozu se vstupovalo do hostinského pokoje, ložnice a na schodiště vedoucí do podkroví se vstupem na vyhlídku.

Architekt vilu navrhl tak, aby na ní byl z různých stran odlišný pohled.

FOTO: Slavné vily Pardubického kraje

Při renovaci domu na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let 20. století byla výmalba haly i s náboženským mottem zabílena. Podle zaznamenaných vzpomínek stavebníka měla výmalba vysokého stropu schodišťové síně evokovat modrou nebeskou klenbu s blyštivými hvězdami.

Nečasovi měli obavy ze znehodnocení domu při jeho dalším případném obytném využití, a tak ho v šedesátých letech darovali československému státu pod podmínkou, že objekt bude sloužit kulturním účelům.